Svět Motorů
Vstup pro předplatitele
Zapomněli jste heslo?

Nejčtenější a nejprodávanější
motoristický časopis

Vozili jsme na letišti zavazadla: Pošta, psi i vrtulník

Vozili jsme na letišti zavazadla

Fotogalerie

9 fotografií

Každou hodinu proběhne na ruzyňském letišti až padesát odletů a příletů. Sledovali jsme, jak se k letadlům dopravuje bagáž.

(více v čísle 19/17)

 

Byť už je podle kalendáře dávno jaro, na letištní ploše pražského Letiště Václava Havla to tak rozhodně nepůsobí. Fouká nárazový vítr, občas spadne nějaká kapka a nebe vypadá opravdu rozzlobeně. Přesto zde koluje čilý ruch. Kolem nás projíždějí letadla, autobusy, dodávky, ale sem tam se mezi nimi prosmýkne i malý tahač s několika vagony. Dnes jsme nepřišli pozorovat aeroplány, ani sledovat počasí. Jsme tu, abychom zjistili, jak se vlastně dostanou zavazadla do letadla.

Celý proces začíná ve chvíli, kdy cestující odloží kufry na přepážce. Následně projedou soustavou pásů na místo zvané třídírna. Tam se rozdělí podle cíle cesty. Odsud už je vyváží sympatický vláček, před kterým stojíme. V některých případech se kufry naloží do klecí, do větších letadel však putují v hliníkových boxech. „Zvládáme asi tři tisíce zavazadel za hodinu – u jednoho velkého letadla se jejich počet pohybuje mezi dvěma sty a dvěma sty padesáti kufry,“ vysvětluje manažer nakládání letadel společnosti Czech Airines Handling Lukáš Šötet. Zavazadla čekají na třídírně do chvíle, než bude letadlo připraveno na stojánce – tak se označuje parkovací místo, kde je stroj odstaven.

U některých letadel se zavazadla už při třídění ukládají do speciálních kontejnerů. Ty pasují do konkrétních typů letadel.
U některých letadel se zavazadla už při třídění ukládají do speciálních kontejnerů. Ty pasují do konkrétních typů letadel.
Autor: Ondřej Kroutil

Vlastní pravidla

Náš let do Curychu už čeká! Zavazadla jsou nachystána v boxech za námi a mašinka, které zde podle francouzského názvu říkají Šarlota, se s tichým bzučením rozjíždí. Ano, je to elektromobil! „V třídírně nemůžeme použít tahač se spalovacím motorem, proto zde jezdí i tyto elektrické. Na jedno nabití zvládají až sedm hodin práce,“ vysvětluje náš další průvodce, manažer techniky handlingu Českých aerolinií Roman Spilka. V Ruzyni aktuálně pracuje 65 vláčků, z nichž je 44 elektrických. „Zbytek jezdí na naftu. Používáme je především na dopravu ke vzdálenějším letadlům,“ vysvětluje Spilka, když se vydáváme na cestu. Provoz okolo je hustý a dalšími vozidly se to tu jen hemží. Nikde ale nechybějí pruhy ani dopravní značky upravující přednost. „K obsluze tahače vyžadujeme řidičský průkaz skupiny B. Nutností je i proškolení na konkrétní techniku. Letiště není veřejnou komunikací, proto zde platí zvláštní dopravní řád. Řidiči jsou z něj přezkušováni každý rok,“ popisuje Roman Spilka. Co ruzyňská pravidla říkají? Třeba že maximální rychlost na letišti je plošně omezena na 30 kilometrů v hodině s výjimkou okolí letadel, kde je povoleno jen 5 km/h.

Ráz na ráz

To už přijíždíme do cíle u bíločerveného Airbusu A319-112 švýcarských aerolinek. „Musím dávat pozor, abych zavazadla dovezl v pořádku. Úskalím je, že se prázdné vozíky umějí rozkývat,“ vysvětluje řidič Miloš Urban. Na stojánce už čekají dva nakladače i další souprava, naplněná pytli. Ty dva pracovníci ve vestách právě po pásu posílají do zádi letadla. „Jde o poštu,“ překvapuje nás Lukáš Šötet. „Občas do letadla musíme dostat auta, ale měli jsme tu i vrtulník,“ překvapuje, zatímco do přední části další speciální vozidlo zvedá kontejnery. Mimochodem – jsou udělané přesně ve tvaru konkrétného typu letadla. Když je vše naloženo, dostává se i na psa, který zatím docela v klidu čeká v přepravním boxu kousek od centra dění. I ten poputuje v podpalubí! „Přeprava živých zvířat se pečlivě sleduje. Musí mít vodu. A aby pes neprochladl, klec se umisťuje na prkna,“ popisuje Lukáš Šötet.

Po chvíli je vše naloženo a náš vláček pomalu odjíždí k dalšímu úkolu. Nezbývá než se rozloučit se zdejšími pracovníky i červenobílým strojem a popřát mu, jak říkají piloti, letu zdar!

Vláčky mají velice masivní konstrukci. Na snímku tahač Mulag Comet 3 s motorem Deutz.
Vláčky mají velice masivní konstrukci. Na snímku tahač Mulag Comet 3 s motorem Deutz.
Autor: Ondřej Kroutil

Servis na místě

Tahače je samozřejmě nutné udržovat – to logicky probíhá přímo na letišti. „Máme zde starší tahače od Toyoty. Nyní se ale snažíme techniku unifikovat, aby pod kapotou tahačů i nakladačů byly motory Deutz. Jde o zjednodušení servisu,“ vysvětluje manažer techniky provozu Roman Spilka. Jen pro představu, olej se mění po 500 motohodinách. Ptáme se také, jestli musí tahače absolvovat něco jako technickou kontrolu. „Nikoliv. Samozřejmě ale probíhají pravidelné kontroly podle doporučení výrobce. Každoročně nás také zkoumá až čtyřicet auditů,“ říká Spilka. Vláčky měsíčně pracují v průměru asi 160 motohodin. Životnost se pohybuje mezi osmi a deseti lety. O tom, kdy je tahač poslán do důchodu, rozhodují náklady na údržbu.

Vyšlo v časopisu

Svět motorů
19 / 2017Objednat čísloDalší články z čísla
Sdílej na facebooku
 

Archiv PDF

Zaregistrujte se zdarma
Vstup do archivu používá nový, uživatelsky vylepšený systém přihlášení. Pro vstup do archivu potřebujete jednotný účet platný pro všechny weby vydavatelství CZECH NEWS CENTER a.s.Pokračujte zde!

Předplatné

Objednejte si roční předplatné Světa motorů včetně speciálů a získáte dárek - model Škoda Octavia 1963 1:43 žlutá!

Výhody předplatného:

  • Roční předplatné jen za cenu 1191 Kč
  • Ušetříte 192 Kč
  • Přístup do elektronického archivu časopisu
  • Časopis přímo do vaší schránky
Objednat
 
 

Redakce

Adresa: Komunardů 1584/42, 170 00 Praha 7
Email: svet.motoru@cncenter.cz
Telefon: 225 977 851