Jak často řídíte?

Den co den. Ať už jedu na trénink, nebo se řítím trasou Trutnov – Hradec – Praha.

Na lyžích jste největšho úspěchu dosáhla na nejdelší ženské olympijské trati a v atletice rovnou vsadila na maraton. Máte dlouhé štreky ráda i za volantem?

To mám. I když řídím spíš kratší trasy, vnitřně miluji dlouhé. Pěkně se usadit, zapnout vyhřívání sedadel, tu a tam přibrzdit ke kafíčku na benzince – to jsou chvíle, které si umím vážně užít.

Co má běhání a řízení společného?

Pro mě je to chuť „závodit“. Nemyslím ani tak rychlost jako odhodlání, chuť drát se trasou. To si přenáším z maratonek do auta. Stejně jako při dlouhých bězích nepodléhám stereotypu ani při několikasetkilometrových jízdách, kde se podobně jako při maratonu zkrátka stanou cesty monotónními. Umím se při nich ale vnitřně naladit, myslet na hezké věci a ukrajovat další a další metry s novou, dobrou náladou. Ze sportu jsem taky zvyklá na opravdu masové hromadné starty, což mi naopak pomáhá k více stresujícímu řízení ve městech.

Jaké nejdelší trasy máte v řidičském deníku?

Dlouhé, docela. Tak třeba z Trutnova do finského Kuusama, což je přes 2300 kilometrů. Ale ještě raději vzpomínám na jízdu na Costa Bravu, to je nějakých 1800 kilometrů. Klidně bych si ji autem zase brzy střihla.

Co vás na silnici nejvíc štve?

A naopak potěší? Nejvíc mě rozčilují díry. Skoro slzím, když cítím, jak auto na výmolech trpí. Pak mě vykolejí řidiči, kteří přesně u cedule začátku obce sešlápnou brzdu na čtyřicet. Do třetice český odpor k tak triviální věci jako zipování. Nechápu, proč se ho jako národ nemůžeme naučit všichni. Vždyť co je na něm složitého? Naopak mě vždycky potěší, když mě v Praze pustí do druhého pruhu, pokud přesně neodhadnu, kde se rovný mění v odbočovací.

Jaká jste řidička vy sama?

Jezdím spíš rychle než pomalu. Parkuji raději napříč než podélně. A k ostatním na silnici jsem dost tolerantní.

Jste rodačkou z Trutnova, roky jste lyžovala, což je horská záležitost. Maratony běháte naopak ve městech. Kde raději řídíte?

Na horách zas nijak zvlášť ne. Kdybych si mohla život namalovat jen podle srdce, asi bych běhala a řídila skoro pořád u moře.

Ale jezdíte evidentně nejen tam. Kde se vám šoféruje nejlépe?

Moc ráda mám francouzské okresky, které nabízejí často dva pruhy v jednom směru, takže se na nich krásně předjíždí. Hodně se mi líbí také serpentiny pod Brennerským průsmykem.

A v Česku?

Vcelku mě baví dálnice D11, na níž mě uvidíte docela často. Pravidelně jezdím také na trase Jaroměř – Trutnov, to je však opačný případ. Jak se tam navalí kamiony z Polska, mění se v hrůzu hrůzoucí – to bych snad raději vystoupila a běžela.

Baví vás jako lyžařku sníh i pod koly auta?

Ne že bych ho vyhledávala, ale čas od času docela jo. Třeba když na Mísečkách čerstvě protáhli pluhem silnici, vzpomínám, že jsem se na ni skoro vždycky těšila.

Když jsme u vzpomínání, vybavíte si i své první auto?

Aby ne! Nebylo mi ani osmnáct a za 14 000 korun jsem si pořídila Volkswagen Polo ročníku 1984. Děs! Vrazila jsem do něj dalších třicet tisíc korun, a stejně mi připravoval jednu zradu za druhou. Buď mě musela mamka tlačit z křižovatky, nebo mi upadl výfuk, pak mě zradil plynový pedál. Chtě nechtě jsem se s autem musela rozloučit.

Za co jste ho vyměnila?

Za clio. Nový kousek, pět let mi skvěle sloužil a dodnes s ním jezdí tchán.

Přešla jste na větší?

Přesně. Na pivofestu v Trutnově jsem v tombole vyhrála kombíkový mégane na víkend. Tak mě nadchl, že jsem si stejný model koupila. Můj manžel Martin navíc přivedl do rodiny sedmimístný grand scénic.

Takže se z vás stala renaultovská dvojice?

Ne, nakonec volkswagenovská. Jako svatební dar jsem totiž dostala od muže brouka, a k tomu nám přibyl sponzorský transporter.

Které auto máte raději?

Samozřejmě brouka. Ale transporter je k nezaplacení na dlouhé cesty. Se svými sto šedesáti dvěma centimetry se v pohodně vyspím napříč na zadní lavici

V brouku jste nespala?

Spala. Nocovali jsme v něm s Martinem dokonce oba hned na první cestě do Itálie. A dalo se to. Povídáme si pro Svět motorů.

Čtete si někdy o autech?

Čtu. Martin má nová auta rád, takže plánujeme, že bychom se vydali na některý z autosalonů.

Svět motorů nedávno jeden takový pořádal na pražské náplavce. Nebyla jste tam?

Dozvěděla jsem se to pozdě. Dejte mi vědět, kdy bude příští ročník, a přiběhnu.

Máte v hlavě ještě jiné plány a sny?

Běžecké, autařské? V atletice se teď nejvíc těším na maraton v New Yorku 5. listopadu, vrchol podzimní sezony. Chtěla bych si zaběhnout všech šest závodů ze světové série „Majors“, kam se vedle New Yorku řadí Tokio, Boston, Londýn, Berlín a Chicago. A moc mě láká závod v Dubaji. S autem bych se pak ráda podívala na závodní okruh, abych poznala, kam až se dá řízení vyšroubovat. A jak jsem zmínila, střihla za volantem znovu Costa Bravu. No a pak bych ráda Martinovi oplatila svatební dar a také mu koupila auto.

Jaké by to mělo být?

Buď elektromobil do města, nebo multivan. V obojím případě ale budu muset vyhrát ještě hodně závodů, aby na jedno i druhé bylo.

Jak řídí nejlepší česká vytrvalkyně Eva Vrabcová Nývltová

Autor: Petr Křížek

Eva Vrabcová Nývltová

➤Narodila se v únoru 1986 v Trutnově jako dcera Karla Nývlta, reprezentanta v běhu na lyžích. Takže není divu, že i ona začínala s běháním na sněhu.

➤ V juniorském věku sbírala jednu lyžařskou medaili za druhou: stala se vicemistryní světa se štafetou i individuálně a přidala i další světové medaile.

➤ V kategorii dospělých na tyto úspěchy dlouho nedokázala navázat, ač reprezentovala Česko jako divá: dostala se na šest mistrovství světa a tři zimní olympiády. Vše se zlomilo zhruba před čtyřmi roky a vyvrcholilo pátým místem na olympijských hrách v Soči 2014 v běhu na 30 kilometrů.

➤ Ve stejném roce se začala výrazně prosazovat v atletice, vyhrála třeba slavné Běchovice 2014. Loni ke královně sportů přestoupila defi nitivně. Na Pražském maratonu 2016 se stala českou šampionkou a časem 2:30,10 splnila limit pro účast na letní olympiádě v Riu 2016. Doběhla tam v maratonu mezi deseti nejlepšími Evropankami.

➤ Na letošním MS v Londýně si vylepšila osobní rekord na 2:29,56 a doběhla už jako druhá z Evropanek.

➤ Druhé jméno Vrabcová má díky svatbě z června 2012 s Martinem Vrabcem. Kromě vzájemné lásky je pojí i ta ke sportu a autům.

➤ „Miluji sport, běhání, dobré jídlo, manžela a fenku samojeda Bellču. K mému životu neodmyslitelně patří cestování, ráda si přečtu dobrou knížku, pustím hezký fi lm, vyzkouším technické vychytávky a ráda občas navštívím něco z kultury,“ píše o sobě na vlastním blogu evavrabcovanyvltova.cz.