Mistr ČR nás učil motogymkhanu: Pod dohledem na kolínko

Dívej se za kužel pořádně, pohled je alfa a omega. Začít zatáčet musíš ještě před ním. Teď jsi měl zahnout doleva, a úplně to popletl. Trpělivě mi znovu a znovu ukazuje chyby Honza Zapach – loňský mistr republiky v motoristickém slalomu na čas zvaném motogymkhana. Sport pronikl do širšího povědomí v 70. letech a populární je zejména v Japonsku a USA jako motorodeo, jezdí se na malém prostoru mezi barevnými kuželkami, z nichž má každá nějaký význam. Za modrou se odbočuje doleva, za červenou doprava a u žluté se opakuje vjezdová sekvence. Trestné body jsou za dotyk kuželky nebo její minutí.

Takže mám v hlavě totální maglajz, a ještě ke všemu sedím na Honzově soutěžní Suzuki DR-Z 400 SM. Riskuje víc, než myslí, po zimě jsem za řídítky ještě neseděl. Přestože jezdím na motorkách dvacet let, motám se na trati o velikosti slepičího plácku sem tam. Honza běhá před předním kolem a ukazuje mi, kudy mám jet. A já se ze všech sil snažím neztrapnit. Lije ze mě pot a děkuji za integrální přilbu, která skrývá můj stud. Slalom mezi kužely fakt není legrace. Do čeho jsem to zase vlezl…

Úplné základy

„První jízda je samozřejmě nejtěžší, ale zvládnout by ji měl každý držitel řidičáku na motorku. S další se budeš zlepšovat,“ říká sympatický pětatřicátník Honza, který se k nepříliš známému sportu dostal vlastně náhodou. Když ho brácha před deseti lety přesvědčil k absolvování motoškoly a pořízení velké motorky, nedopadlo to slavně. Honza zanedlouho nedostal na svém chopperu přednost a srazilo ho auto.

Po návratu za řídítka si řekl, že se naučí ovládat motorku buďto pořádně, nebo skončí. Evidentně to vzal za správný konec. Přestože se sportu věnuje teprve čtvrtou sezonu, a až loni nevynechal jediný domácí závod, skončil na evropském mistrovství ve Španělsku čtvrtý. Trénuje třikrát týdně – dokonce i v zimě, když je sucho. Pádů se nebojí a k mému „většímu“ klidu dodává, že přicházejí fakt často. „Letos jsem spadl už sedmkrát. Vyjel jsem si na Nový rok, a hned sebou seknul,“ zubí se Honza.

Během našeho povídání přijíždí zakladatel motogymkhany v Česku Matouš Landa. Nikdo mu ale neřekne jinak než Maty a mezi motorkáři je znám jako snad nejlepší instruktor motoškoly v ČR. Dokonce za ním do Kolína jezdí Pražáci. Bez nějakých okolků s autoškolskou Hondou CB500F a velkým „L“ na zádech vysekne mezi kužely tak úžasnou sekvenci, až mi spadne čelist. Jak sám říká, z motorky prakticky nesleze, a nic proto nemusí trénovat. Soudím, že je to spíš dar od Boha…

Nevyužíváme potenciál

„Jako kluk jsem závodně lyžoval, ty principy jsou prakticky obdobné. Když jsem začal jezdit na motorce a později učit v autoškole, hltal jsem videa na youtube s japonskými policisty na motorkách,“ vysvětluje Maty s tím, že v roce 2011 uspořádal první závody.

Jak sám říká, první ročník byl jen takové kličkování. Soupeři ještě nebyli tak zdatní, proto neustále vyhrával a musel se sám diskvalifi kovat. Za rok už vyrazil na evropské mistrovství, kde odkoukal techniku zkušenějších. Postupně se i v ČR vytvořila skupinka jezdců, kteří do toho dávají všechno. Za příklad ukazuje Maty právě Honzu Zapacha. Ostřílenou soupeřkou je ale také Matyho sestra Radka na stařičké jawě, která s ní poráží i ješitné chlapy.

Výhodou jsou minimální investice, stačí pořádné oblečení s chrániči a jakákoliv motorka. Oblíbená je sportovní Honda CBR600F pro dostatečný výkon a skvělou ovladatelnost. Obecně platí, že dvouválce mají lepší tah odspodu, čtyřválcům se pomůže větší rozetou. Jen vidlicové motory se moc neosvědčily. Mistři pak rozeznají také zpoždění karburátorů a rychlejší reakci stříkaček, ale to už je za hranou poznání začátečníků.

Pusťte z hlavy také nutnou počáteční investici do lepivých pneumatik. „Než se dostanete na možnosti motorky, nějakou dobu to trvá. Teprve až toho dosáhnete, má smysl uvažovat, jak stroj zrychlit. Většinou spíš jezdec nevyužije potenciál motorky. Nejčastěji si zavře plyn v zatáčce a skácí se,“ vysvětluje Maty.

Evropa přijede k nám

Motogymkhana není příliš známá, proto se kolem ní netočí velké peníze. Jak sám Maty říká, je mu proti srsti někde se podbízet. Je proto k neuvěření, že se evropské mistrovství uskuteční právě u nás – 10. června v Janovicích nad Úhlavou. Ano, tam, kde se točili Černí baroni. Tamní buzerplac má být dokonce největší v ČR.

Odhodlání českých motogymkhanistů stojí za poklonu o to víc, že se závodů aktivně dlouhodobě účastní pouze tak patnáct skalních jezdců a pět občasných. Podle stránek Motogymkhana.cz má přidělené startovní číslo pětašedesát závodníků. Sympatizantů mají víc, ale jen hrst z nich potlačí ostych a jde si to zkusit mezi ostatní. Mimochodem precizní ovládání motorky je pouze půlka úspěchu – základ představuje zapamatování si trati a vymýšlení strategie. Na soutěžích totiž jezdci neznají zadání a získají pouze 30 minut na naučení. Pak nedostanou žádnou zkušební jízdu, jedou se hned dvě naostro. Po vlastní zkušenosti máme jen slova uznání.

Víte, že…

… motorky odjedou celé kolo pouze na zvýšený volnoběh? Spojka se používá pouze při startu a zastavení, jinak se jede celou dobu na jedničku. Kvůli zvýšenému volnoběhu až na 7000 otáček je ovšem motorka schopna po pádu se zvednout a ujet podobně, jako se to děje při závodech superbiků. Na jedné z českých soutěží to dokonce pamatují. Kvůli tomu se uvažuje o zařazení povinného rozpojování zapalování pomocí trhacího řemínku na řídítkách. V předpisech pro ME už to tak je.

… kromě finanční nenáročnosti je výhodou motogymkhany také bezpečnost? Pády se odehrávají na místě při malých rychlostech a jezdci jsou oblečeni do chráničů. Za celých osm sezon v ČR tak pamatují pouze jednu zlomenou nohu, kdy si ji jezdec nejspíš přisedl pod sebe.