Diváci na závodech: Češi jsou nejlepší

Vyzpovídali jsme sedm špičkových českých jezdců na dvou i čtyřech kolech, kteří mají zkušenosti s diváky po celém světě. Všichni však nejvíce obdivují tuzemské fanoušky. „S respektem sleduji, kam jsou naši příznivci ochotni cestovat. „Pokaždé nadšeně fandí a nelze je přehlédnout. Je příjemné vědět, že se s nimi potkáme prakticky kdekoliv, kam přijedeme,“ shrnuje dojmy za všechny dotazované Martin Prokop, který patří do světové špičky v rallye.

Vidí je úplně všude

Diváci na závodech

Autor: Svět motorů

Vlajky v červenomodrobílém provedení bývají často k vidění v okolí tratí rychlostních zkoušek při automobilových soutěžích (rallye). „Když vidím masy fanoušků, kdekoliv jedu, mám pocit, že s sebou vozí vlajky pouze Češi,“ říká Prokop.

S jeho slovy souhlasí Jan Kopecký, který sice startoval minulý rok v asijskopacifickém mistrovství, ale s fanoušky naší země má také pozitivní zkušenosti. „Pro vlajky samozřejmě neplatí bezpečnostní opatření, takže mohou být umístěny kdekoliv. A čeští diváci jsou nesmírně vynalézaví v tom, na jaká místa je připevnit, aby byly vidět,“ tvrdí Kopecký. „Je sympatické, že někdy nemusíme ani z republiky, abychom se s nimi potkali. Když se totiž jede Barum rallye, která patří do mistrovství Evropy, vidíme je v okolí Zlína, kde nám diváci fandí proti zahraniční konkurenci,“ dodává.

Vím o vás, ale není čas

Závodníci, ať sedí na dvou nebo čtyřech kolech, se musí na svůj výkon maximálně koncentrovat. Nabízí se tedy otázka, zda jsou schopni při soustředění vnímat fandící diváky.

„Samozřejmě že vítězí koncentrace, ale pokud jsou vlajky hned u tratě a v pomalých úsecích, člověk je pochopitelně zaregistruje,“ pokračuje Kopecký. Souhlasí s ním Prokop, který připomíná: „Opravdu není čas se rozhlížet, české prapory však naštěstí přehlédnout nelze. Takže svým způsobem o našich fanoušcích vím.“

Svůj názor přidává sedminásobný český mistr v rallye Václav Pech. „Naši skalní týmoví fanoušci jsou zkušení a vědí, kam se mají postavit. Většinou to bývá například na výjezdech z pomalých zatáček. Tam o nich mám přehled, i když konkrétní tváře poznat samozřejmě není možné,“ říká plzeňský pilot.

Podobně je na tom jediný český zástupce v MotoGP Karel Abraham. „Během tréninku samozřejmě zaregistruji, kde jsou fandové. Jejich vlajky a transparenty jsou naštěstí hodně výrazné. Při závodě však není kdy, aby se člověk díval na tribuny, protože se musí koncentrovat výhradně na jízdu, chování motorky a souboje se soupeři. Jedete tři čtvrtě hodiny minimálně na sto procent a to bývá dost vyčerpávající,“ popisuje svoji situaci brněnský jezdec.

Pech se kdekoliv na rallye v České republice těší velké divácké přízni

Autor: Svět motorů

Hlučné diváky milujeme

Přímý kontakt s fanoušky je hodně inspirativní pro Libora Podmola, jednoho z nejlepších světových jezdců ve free style motokrosu. „Hlučné publikum ke svým výkonům prostě potřebuju. Když nebývají plné tribuny nebo nejsou diváci příliš slyšet, jezdí se blbě,“ tvrdí Podmol. „V mistrovství světa není problém vyhecovat se k maximálnímu výkonu. Pokud se jede ovšem třeba exhibiční závod nebo nejde o body za každou cenu a lidé chtějí něco vidět, potřebuji jejich hlasitou podporu, abych se vyhecoval,“ pokračuje.

Na vysvětlenou přidává nedávný moment, jehož byl svědkem při exhibici v Praze. Jak sám říká, bohužel jen jako divák se zlomeným kotníkem. „Byl to neskutečný zážitek, když při Gladiátorských hrách v O2 Aréně aplaudovaly plné ochozy sedmkrát vestoje. To jsem ještě nezažil,“ připomíná devětadvacetiletý letec na motocyklu.

Podobně je na tom jeden z nejlepších českých motokrosařů Martin Michek. „U mě podpora lidí kolem tratě jednoznačně funguje. Čím více fanoušků a jsou hlasitější, tím více mě to nabudí. Platí to například při závodě mistrovství světa v Lokti nad Ohří, kde se sjedou příznivci z celé republiky. V takové atmosféře se báječně závodí,“ tvrdí Michek.

Divácká kulisa dokáže nadchnout také legendu českého motoristického sportu Jaroslava Hoška. „Nedávno jsem ve vašem časopise říkal, jak mě těší, že na autokros chodí pořád stále hodně lidí. Kdo byl někdy například v Nové Pace, pochopí, o čem mluvím. Když totiž zabouří diváci na zaplněném svahu ve Štikovské rokli, je to slyšet i do auta,“ tvrdí ostřílený bard.

Fanoušci přijdou pozdravit

Jak tomu bývá s těmi, kteří s ohledem na své soustředění nemají s diváky přímý kontakt? Dokáže je fanouškovská přízeň také vyprovokovat k lepšímu výkonu? „Určitě. Lidé přijdou do servisní zóny, chvilku si popovídají, řeknou si o podpis nebo vás pochválí za to, co viděli na trati. Pokaždé dají najevo, že je váš výkon zajímá, a to pochopitelně vždycky potěší,“ vysvětluje Prokop.

Podobné je to i ve vypjaté atmosféře mistrovství světa silničních závodů motocyklů. „Když je během víkendu čas a přijdou za mnou do boxů fandové, snažím se jim věnovat. Často je pro ně náročné dojet spoustu kilometrů a člověk jim pochopitelně chce vyhovět, když vidí, že mu fandí,“ míní Abraham.

Početný zástup příznivců, který nelze přehlédnout, doprovází na soutěžích (rallye) také Václava Pecha. „Všichni moji fanoušci jsou ohromně příjemní. Nikdy nezapomenou přijít do servisní zóny a pozdravit se. Vycházím jim vstříc, jak mi to jenom čas a situace dovolí. A i když nesoutěžíme, snažím se jim vyhovět. Posílám fotky s podpisem nebo různé reklamní předměty, o které si píšou,“ dodává jezdec.

Autobusy vozily diváky

Není bez zajímavosti poslechnout si zkušenosti našich závodníků s fanoušky v zemích, kde bojují o body a vteřiny. „Loni v říjnu jsem startoval na dvou podnicích světového šampionátu v Číně, kde se mi povedlo vyhrát a jednou skončit na druhém místě. Zdejší, jinak spíše hodně rezervovaní lidé doslova šíleli, když jsme tam předváděli se soupeři naše kousky. To mě dost nadchlo,“ připomíná Podmol další postřehy.

Kopecký letos soutěžil především na druhé polovině zeměkoule. „Pravdou je, že tamní návštěvnost není tak vysoká jako v Evropě. Každá země má jinou kulturu, ať je to Nová Kaledonie, Austrálie, Malajsie nebo Čína. Všude jsou však diváci ohromně disciplinovaní, což se s takovými fanoušky ve Španělsku a Portugalsku nedá srovnat,“ říká Kopecký. Přidává zajímavou perličku: „V Japonsku dokonce autobusy rozvážely diváky na požádání po všech rychlostních zkouškách.“

Rozdíly v chování fanoušků poznal rovněž Prokop. „Diváci se hodně liší podle toho, zda chtějí vidět pouze show, anebo sportu fandí, protože pak jsou vám ochotni pomoci, když se ocitnete v nouzi. Hodně zákeřní bývají lidé ve Španělsku a Argentině. Tam když se něco stane, filmují si vás a fotí. Aby pomohli, to je vůbec nenapadne. Naopak fanoušci na severu Evropy a zvláště také Češi jsou ohromní nadšenci a nenechají ve štychu žádného z jezdců,“ tvrdí.

Úctu k domácím divákům má také Pech. „Určitě jsou všude nejvíce vidět, a přitom disciplinovaní. Když to porovnám s příznivci v sousedních státech, ať je to Německo, Rakousko, Maďarsko nebo Polsko, naši vždy respektují pořadatele a všechny předpisy,“ dodává.

Světovou skokanskou novinku v podání Podmola fanoušci nadšeně sledovali

Autor: Svět motorů