24. 3. 2017

Michal Štěpanovský

poslat
email

Josef Macháček: Nebalím to

Fotogalerie

5 fotografií

Za měsíc oslaví Josef Macháček šedesátiny. Letošní Rallye Dakar po havárii na čtyřkolce kvůli zlomené klíční kosti nedojel. Končit však rozhodně nehodlá.

(více v čísle 7/17)

V motoristickém sportu nebývá běžné, aby člověk říkal své myšlenky a názory otevřeně. Tenhle nezdolný chlapík si to vzhledem ke zkušenostem a úspěchům může dovolit. Tvrdí věci, o nichž se někteří bojí i šeptat. Mimochodem Dakar už pětkrát vyhrál.

Poradím každému

Vzpomenete si, kdy jste se rozhodl absolvovat Rallye Dakar?

V šestadevadesátém roce jsem se vrátil z Mexika ze závodu Baja 1000 a napadlo mě, že bych ho mohl jet. Jenže za mnou přišel Ivoš Kaštan a řekl, ať zkusím raději Dakar. Následovaly tři roky přípravy a v lednu 1999 jsem stál poprvé na startu.

Proč zrovna dálková rallye?

Jezdil jsem předtím několik let autokros, ale nebavilo mě to. Dělat týden v dílně a pak několik minut řídit nebylo nic pro mě. Bylo mi čtyřicet a lákalo mě nové dobrodružství, abych zúročil závodnické zkušenosti.

Jaký byl první ročník?

Po všech stránkách hrozný.

Proč?

Tehdy tady nebylo moc lidí, co měli zkušenosti se čtyřkolkami. Každý nováček si musí „sežrat“ přípravu, protože dělá i zbytečné věci, jelikož neví, do čeho jde. K tomu nervozita, aby něco nepokazil při přejímkách nebo v navigaci na trati. Já jsem si to na opak letos užíval. Neměl jsem problémy se vstáváním, na trati i při navigaci se mi dařilo. Při havárii jsem však bohužel trefil velký kámen, který se objevil na trati po průjezdu předchozích aut a motorek.

Co byste poradil zájemci, který chce jet Dakar?

Aby si nemyslel, že to zvládne sám – to je nesmysl. Jestliže bude poslouchat zkušeného jezdce a nechá si poradit, ušetří mu dva roky vlastního sbírání zkušeností.

Opravdu?

Pokud se chce někdo na Dakaru dostat napoprvé do cíle, musí předtím absolvovat řecké rallye Hellas a Soros, k tomu tuniský El-Schot. Takhle na to šel Ondra Klymčiw, který si ke mně přišel před několika lety pro radu. Na všech menších soutěžích byl úspěšný a jeho výsledky na Dakaru tomu pak odpovídaly. Podobně mě letos poslouchal Zdeněk Tůma a na čtyřkolce dojel při premiéře do cíle.

Josef Macháček

Autor: Barth Racing a archiv

Blesky byly děsné

Jaké ambice jste si letos dělal?

Bylo jasné, že i bez většího nasazení jsem schopen jet vpředu, což se nakonec potvrzovalo. Pak bohužel přišla shoda okolností a havárie, na níž necítím žádnou vinu.

Pozornost rozvířila příhoda s bleskem zasaženým slovenským motocyklistou Ivanem Jakešem. Nešlo o mediální bublinu?

Určitě ne! Představte si, že jedete ve výšce pěti tisíc metrů a nad vámi je černý mrak. Kromě jedné skály je člověk nejvyšší a pohybující se bod. Vysílá rádiové vlny, točí magnety, jede na kovovém stroji a to všechno přitahuje elektrické výboje. Kam jinam měl blesk uhodit? Divím se, že takových incidentů nebylo víc.

Bál jste se?

Přemýšlel jsem, zda nezastavím, ale kam bych se schoval? Bylo vidět, jak blesky sjíždějí po skalách jen pět set metrů daleko. Takové „prdy“ jsem v životě neslyšel.

Co se děje, když jedete sám v terénu?

Pokud si naviguji, není šance myslet na cokoliv jiného. Už ale nemám na to, abych se osm hodin během jízdy soustředil na azimuty a přemýšlel, jaké terény čekají v dalších kilometrech.

Závodníci na motocyklech při jízdě většinou stojí. Je to na čtyřkolce jiné?

Většina kluků sedí. Ale Rus Karjakin, který letos vyhrál, se často staví. Jeho jízda tak vypadá rychle a agresivně. Zdání ovšem klame. Při troše šikovnosti nemusím ze sedla a stačím jeho tempu.

Trpí zadní partie člověka?

Musí se občas namazat krémem, ale do měsíce po závodě se to dá dohromady. Pokud chcete vědět, jestli nosíme občas pod kombinézou dámská tanga, je to pravda. Osvědčilo se to.

Udržujete se v kondici?

Každé cvičení nepotřebného svalu je pro mě zbytečné. Při mých zkušenostech si se čtyřkolkou hodně hraji. Musím se usmívat, když vidím, jak to mladíci šponují na plný plyn, místo aby si s trochou kumštu poradili bez zbytečného výdeje sil. Loni se mi podařilo zvládnout jedenáct a půl tisíce závodních kilometrů fyzicky bez problémů.

Co vás čeká v nejbližších měsících?

Koupil jsem areál na likvidaci aut a musím rozeběhnout vlastní podnikání. Začnu si pomalu připravovat buginu, jestliže dojde na variantu startu v Africe. Kdybych měl jet na Dakar, moc trénovat nemusím. Stačí absolvovat koncem srpna řeckou rallye Hellas a v říjnu tuniský El-Schot. Tím se dostanu do tempa.

Chtějí jenom peníze

Jak se Dakar v posledních letech změnil?

Pořadatelé začali být agresivnější při výběru poplatků od závodníků. Už koncem října chtějí například dva tisíce eur za něco, co mi dají až začátkem ledna, a pořád dorážejí. Tahají lidi nesmyslně dlouhými přesuny, kde se jede desítky kilometrů na plný plyn, pak přijde kousek řečištěm nebo pět kiláků dunami. Pravda, nebyly snadné. Neumím si představit, když tady někteří kluci na čtyřkolkách ztráceli, co by dělali v dunových polích dlouhých desítky kilometrů.

Před Dakarem jste říkal, že je to poslední start. Nezměnil jste názor?

Říká se, že narozeniny nemá člověk oslavovat předčasně, protože pak se jich nedožije. Mně bude šedesát v březnu, takže si tohle jubileum připomenu startem v roce 2018.

Na Rallye Dakar, nebo na podniku Africa Eco Race, který se snaží oživit původní tradice?

V první řadě jde o to, jaké plány bude mít tým Barth Racing. Pak samozřejmě záleží na výběru trasy. Pokud pořadatelé vrátí úseky do Peru a Chile, není co řešit. Kdyby to mělo zůstat jako letos, přesedl bych ze čtyřkolky do buginy a vyrazil do Afriky.

Proč by bylo dobré, aby se Rallye Dakar vrátila na území Chile a Peru, které letos na trase chyběly?

Jsou tam krásné písečné terény a neskutečně těžké duny v délce desítek kilometrů a do výšek, o kterých si může Afrika nechat zdát. Oběma státy prolíná poušť Atacama, nejsušší místo na světě. Tam nehrozí, aby pořadatel rušil etapy kvůli průtržím mračen, jako tomu bylo letos. Loňský zpatlaný Dakar poté, co odřeklo Peru, byl rozhodně lepší než to, co se jelo aktuálně.

Můžete být konkrétní?

Nejdříve donutili jet celou kolonu třináct set kilometrů z Buenos Aires do Paraguaye, kde byla účast diváků naprosto tristní. V Bolívii nahnal lidi do ulic tamní diktátor, aby si pořadatelé ze společnosti A.S.O. udělali záběry a prodali nasmlouvané hodiny vysílání do světa. Každý z účastníků je pro ně důležitý jenom proto, aby z něj vytáhli peníze za startovné.

Pořadatele zajímá pár lidí

Jezdec kamionu Jaroslav Valtr tvrdil, že na Dakaru ředitele závodu nikdy neviděl, ale na Africe Eco Race ho vídal často.

To je zavádějící, protože šéf Afriky Eco Race Jean-Louis Schlesser pořádá soutěž spíše jako rodinný podnik s menším počtem účastníků. Když tam je dvě stě motorek, přes stovku aut a další desítky kamionů, bude rád, jestliže všichni za dopoledne odstartují. V takové situaci nebude mít čas na to, aby se vybavoval s jednotlivými posádkami.

V čem má Afrika výhodu?

Můžete volit v určitém směru více stop a udělat trasu shodnou pro všechny kategorie. V Jižní Americe bývají odlišné úseky pro motorky, auta a na druhé straně pro kamiony. To není správné.

Má Africa Eco Race vůči Dakaru nějakou šanci?

Jean-Louis Schlesser a René Metge, kteří řídí africkou soutěž, mají v pozadí silného spojence. Je jím trojnásobný vítěz Rallye Dakar Hubert Auriol, který se ve zlém rozešel s A.S.O. a nesmí nic organizovat. Ovšem až jeho desetiletá podmínka vyprší, převezme řízení Afriky Eco Race. Pokud se pořadatelé nepohnou s trasou v Jižní Americe, přijdou za Hubertem a to bude jeho osobní i profesní vítězství.

Mohou paralelně existovat Rallye Dakar v Jižní Americe a Africa Eco Race?

Asi ano, ale na Dakaru ubývají závodníci. Nepotřebuji znát statistiky. Stačí, abych se rozhlédl po bivaku, a hned to vidím. Pořadatelům je to ale jedno.

Opravdu?

Samozřejmě. Zajímá je několik prvních lidí v kategorii motorek a aut. Natočí si, co potřebují, a sponzorům se chlubí, kolik lidí je sleduje. O ostatní účastníky se nezajímají.

Považujete za normální, aby se účastníci třeba na letošním Dakaru pohybovali devět ze třinácti dnů v nadmořských výškách tři a čtyři tisíce metrů nad mořem?

Pro mě to nebyl fyzicky problém. Hůře na tom byla čtyřkolka, která nejela v takových podmínkách více než osmdesát kilometrů v hodině. Takhle se přece nezávodí! Dalším problémem byla zbytečná omezení rychlosti. Řidiči v doprovodných autech a kamionech museli často riskovat, aby stihli přijet do bivaku a připravili se na příjezd závodních posádek.

Josef Macháček

Autor: Barth Racing a archiv

Máte s francouzskými organizátory nevyřízené účty po sporném vyloučení před pěti lety?

Diskvalifikaci si vymysleli po stížnosti argentinských soupeřů na čtyřkolkách. Připravili mě v přepočtu o půldruhého milionu korun na nákladech, které tehdy účast na Dakaru stála. Ale to je pro ně kapka v moři, která je absolutně nezajímá. Teď jsem v týmu Barth Racing, jenž měl devatenáct lidí, a takové skupiny berou více než jednotlivce. Ovšem jen naoko, pokud za vámi nestojí tovární zázemí.

To zní dost arogantně, nemyslíte?

Přesvědčil jsem se o tom, když mi kluci vyprávěli, jak se sháněli po mé havarované čtyřkolce. Až po složitém vyptávání a skoro detektivním pátrání zjistili, že je naložená na jednom kamionu pořadatelů. Mechanik vyprávěl, že když začali stroje skládat, jak říkali tomu shazování všech mašin, nikdo se nestaral o to, co komu patří.

Nepřipomíná vám to Divoký západ?

Náš technik říkal, že kdyby si k mé čtyřkolce naložil dvě cizí motorky, nikdo to nezjistí. Řešit majetek účastníků je pod rozlišovací schopnosti francouzských organizátorů.

Josef Macháček

Autor: Barth Racing a archiv