V červnu přijede do Česka osmá generace Toyoty Hilux. Od základu přepracovaná, s novým motorem a šmrncovnějším vzhledem. V Evropě nenajdete mnoho míst, kde by se dal potenciál drsného pick-upu beze zbytku prověřit, zato Afrika skýtá takových oblastí bezpočet. Svět motorů novým hiluxem exkluzivně projel vyprahlou Namibii a nejprodávanější model Afriky dokonale prověřil v podmínkách, pro jaké byl stvořen: písečné duny, kamenité hory, zničující vedro a všudypřítomný prach…

SUV na mušce

Býval to ryzí pracant. Nezničitelný, ale trochu hrubozrnný, s účelovou palubní deskou a pohonem 4x4 ovládaným postaru pákou. Jenže pick -upy jsou čím dál oblíbenější i mezi aktivními „ soukromníky“, a tak bylo potřeba vyrazit štěstíčku trochu naproti. Osmý hilux dál stojí na robustním žebřinovém rámu a zadní kola tlumí festovní listová pera, cílem inženýrů ale bylo posunout naladění pick-upu co nejblíž osobním SUV.

Tomu odpovídá i stylistika. Design má šmrnc, ve vyšších výbavách může maska zářit chromem a světlomety diodami LED.

Interiér je prostornější a celkově pohodlnější. U nás bude tradičně největší zájem o čtyřdveřový Double Cab, zatímco krátká dvoudveřová kabina Single Cab a její protaženější verze Extra Cab budou spíš do počtu.

Za volantem už si nepřipadáme jako v dodávce, palubí deska působí moderně a její design by klidně slušel i luxusnímu Land Cruiseru.

Špičkové verze nabídnou i dotykový multimediální systém, barevný palubní počítač nebo bezklíčkový přístup, v tomto směru hilux osobní SUV dotáhl.

V poušti s automatem

Do písečných dun vyrážíme s novou automatickou převodovkou, což se ukázalo jako skvělá volba. Zatímco kolegové s manuálem se musí v jemném písku pekelně soustředit na citlivou práci s plynem a spojkou, aby se nezahrabali, nám se jezdí mnohem snáz. Ladně plujeme po dunách, svižně na hřeben a pak po čumáku dolů. Asistent sjíždění svahů zvládá i na extrémně měkkém podkladu držet auto ve stopě. Kdyby nás přece jen začal předbíhat zadek, rada z vysílačky zní jasně: „Hlavně nebrzdit, naopak ťuknout do plynu!“ Auto se srovná.

Po písečném rodeu nás čeká třísetkilometrový přesun po hlavních silnicích, z nichž jen zlomek kolem měst pokrývá asfalt. Zbytek je prašná šotolina zvlněná jak varhánky. Tady hilux odkrývá pokrok na poli komfortu. Pálíme to 120 km/h a v kabině je pořád sympatické ticho. Odhlučnění motoru i podvozku se vážně povedlo, lehká záď logicky pořád trochu poskakuje, ale zlepšení je rapidní. Dosud favorizovaný pohodlňák Volkswagen Amarok dostává silného soupeře.

Automat se snaží držet motor v nejúspornějším možném režimu a výsledkem je trochu vlažnější dynamika, o kterou ale u tohoto žánru ani tak nejde. Spotřeba atakující 10 l odpovídá podmínkám i svižnému tempu, které jsme navzdory povolené stovce nasadili. Ale upřímně, na policistu jsme za dva dny nenarazili…

Přes šutry s manuálem

Druhý den nás čeká horská etapa v nadmořské výšce kolem 1700 metrů. Jako bychom se přenesli do jiného státu. Skály ošlehané vlahým větrem, v moři ostrých balvanů chvílemi sotva čteme cestu. Na celé dopoledne řadíme redukční převod, k čemuž nově slouží komfortní spínač. Hilux teď šplhá po skalách jako kamzík. Sami jsme překvapeni, co vše se dá vyjet na „pomalou“ dvojku. Celé je to jeden velký trial, deset kilometrů zdoláváme skoro čtyři hodiny. Balvany střídají díry vymleté vodu, velké nájezdové úhly se hodí stejně jako o 20 % delší zdvihy kol. Dvacetiprocentní zlepšení hlásí také torzní tuhost rámu. A skutečně se ani na brutálních terénních zlomech hilux nekroutí.

Příjemným překvapením byla zmodernizovaná manuální převodovka. Kratší jedničku jsme ocenili v terénu, kdy jsme šetřili spojku. Delší šestka zase pomáhá snížit hluk a spotřebu, která se po odpoledním přejezdu ustálila na hezkých osmi litrech. Ale hlavně hilux řadí krásně přesně jako osobák, což je v tomto stále spíš užitkovém segmentu vzácný úkaz.

Víte, že...

… od roku 1968 se prodalo přes 18 milionů hiluxů?

… loni byl hilux nejprodávanějším pick-upem v Evropě?

… hilux se prodává ve 172 zemích?

… verze pro evropské trhy se vyrábí v Jihoafrické republice?