Jak se žije pojízdné prodejně: Poslední mohykán | SvetMotoru.cz
Svět Motorů

Nejčtenější a nejprodávanější
motoristický časopis

1. 7. 2013
Josef Holek

Jak se žije pojízdné prodejně: Poslední mohykán

Jak se žije pojízdné prodejně

Fotogalerie

13 fotografií

Byly všude, dokonce si zahrály i ve filmech, jenže jak jsou na tom pojízdné prodejny dnes?

(více v čísle 26/13)

Pohled, Simtany, Samotín – to jsou vesnice na Vysočině. Kromě polohy mají ještě jedno společné. Kousek za cedulí Samotína, vsi na konci silnice, stojí náklaďáček Renault Mascott s bílou skříňovou nástavbou. Běl boku narušuje jen poměrně nenápadný nápis Pojízdná prodejna. Napsáno by to ale ani mít nemusel, všichni jej tu za ty roky znají. Vlastně spíš jeho provozovatele Zbyňka Mrkvičku z Chotěboře. „Jezdím okolo komína, na trase mám celkem šedesátku vesnic,“ říká. Svých šest desítek obcí na Přibyslavsku, Chotěbořsku a Havlíčkobrodsku objíždí už šestadvacet let. Patří k několika málo pojízdným prodejnám, které u nás ještě fungují.

Den na štaci

Video

19:94

Reklama Reklama
Jak se žije řidiči pojízdné prodejny
Autor: Svět motorů

 Je to vlastně řehole – v zimě, v létě, za dobrého počasí, plískanic i ve vánici. „Vstávám každý den v pět hodin,“ popisuje start dne osmapadesátiletý Zbyněk Mrkvička. A musí být rychlý, v 5.15 přijíždí s čerstvým zbožím pekař, za další čtvrthodinku se nakládá mléko a mléčné výrobky. V 5.45 přibrzďuje auto s čerstvými uzeninami. Krátce po šesté už vyjíždí na trasu, každý den od úterý do pátku jej čekají zákazníci ve dvanácti až patnácti vesnicích. „Nemůžu je zklamat,“ vysvětluje.

Pořád dokola se opakuje podobný scénář. Před příjezdem na místo v obci, kam jezdí už šestadvacet let, zatroubí. Má vlastní nepsaný jízdní řád, podle svých slov je často spolehlivější než autobus. Přijíždí ve stejnou dobu s plus minus čtvrthodinovou tolerancí. Místní na „pojízdku“ už čekají. Nejsou to jen zákazníci, ale vlastně už spíše staří známí. Všichni přijdou nakoupit a taky si trochu popovídat. V odlehlých vesnicích bydlí málo lidí, nejčastěji důchodci. „Mamin s dětmi tu moc nebývá. Nákup jim zařídí manžel, nebo mají auto a odjedou si do města,“ vysvětluje Mrkvička. 

Zastávka na jednom místě denní štace trvá jen po dobu, co se nakupuje. Místní vědí, v kolik prodejna přijede, a tak jsou nachystaní. Nakupují všechno, co budou během následujících dní potřebovat. To mají napsané na lístku, ale vybírají i očima. Do košíku tak přidají i něco, co na lístku neměli. Sortiment sice pojízdná prodejna nemá tak velký jako klasický obchod, ale najdete tu všechno: čerstvé pečivo a chléb, mléčné výrobky, maso i uzeniny, trvanlivé potraviny i ovoce a zeleninu. Nechybí ani základní drogerie. Všeho je tak akorát. „Za ty roky už víceméně vím, kolik se čeho za den na cestě prodá,“ vysvětluje Zbyněk Mrkvička. Když mají místní nakoupeno, pokračuje dál. Jezdit se musí pomalu, aby zboží nevypadalo z regálů. Nástavba se totiž na horších silnicích trochu třese. Platí to hlavně v zimě, kdy nebývá úplně vždy prohrnuto. „Denní trasu o délce osmdesáti až sto kilometrů mám obvykle objetou do půl druhé. Pak doplňuji sortiment, abych měl ráno všechno nachystáno a mohl vyrazit na další úsek,“ říká. Bačkory si nazuje okolo půl třetí.

 Peříčko? Ani náhodou

Provozovat pojízdnou prodejnu není vůbec snadné. „Doby, kdy to vynášelo, jsou dávno minulostí. Horší je to zejména poslední dva tři roky,“ ukazuje. Klientela řídne, na každé zastávce nakupují v průměru čtyři místní. Někde přijde jeden, jinde deset. A zvyšují se náklady. Bez podpory obcí, v nichž prodává, by už pojízdnou prodejnu provozovat nemohl. Čtyři pětiny z nich mu přispívají. „Není to moc, stačí to tak plus minus na naftu,“ popisuje Mrkvička. Vesničky by totiž jinak musely zajistit občanům přístup k nákupům jiným způsobem, například zavedením busu do většího sídla. Podpora pojízdné prodejny je vyjde levněji. A vydělávat na vyšší ceně? „To ne, cenovky mají stejnou hodnotu jako v manželčině obchodě,“ říká Mrkvička. Pro některé obyvatele malých osad je mnohdy jediným kontaktem se světem – místní přicházejí nejen nakoupit, ale i si popovídat. Důvěra funguje. Když občas babička nebo děda zajdou na nákup, ale zapomenou peníze, dá na dluh. Do příští- ho příjezdu. Stává se to ale málokdy a vždycky mu hned peníze vrátí – je to i otázka starosvětské cti. Úroveň vztahů ukazuje také frekvence krádeží. „Za ty roky se mi to stalo snad jen dvakrát třikrát. Vždycky se nakonec ukázalo, že to byl někdo, kdo nakupoval náhodně,“ vzpomíná. A že do krajiny patří, dosvědčuje i minimální kontakt policie. „Každý mě tu zná, kontrola mě zastaví jen výjimečně,“ potvrzuje.

 V mlhách

Jak se žije pojízdné prodejně
Autor: Josef Dvořák

Jaká je budoucnost pojízdných prodejen u nás? Žádná sláva. Tlačí se na ně konkurence pekáren a výrobců uzenin, které do obce zajíždějí také – hlavně poslední dobou. Podporují je velcí výrobci, takže náklady mají jinde. „Berou mi zákazníky,“ ví prodejce. Zbývá mu pak i zboží, které nikdo zpět nevezme. Například z pekáren, s nimiž spolupracuje, odebírá neprodané potraviny zpět jen jediná. „Až dojezdím s touto prodejnou, další už nebudu pořizovat a skončím. Snad vydrží do penze,“ říká Mrkvička.

Jak často?

Pojízdná prodejna jezdí celoročně od úterý do pátku, do větších sídel míří dvakrát týdně (úterý a pátek), jinam jen jednou za týden – hlavně ve středu a čtvrtek. V pondělí se shání, nakupuje a doplňuje zboží. O víkendu prodejna nejezdí.

 Sortiment

 Ovoce, zelenina, pečivo, mléčné výrobky, uzeniny, nealko, pivo i lihoviny, hotová jídla, cukrovinky a samozřejmě základní drogerie. Uzeniny má každý den čerstvé, stejně jako pečivo a mléčné výrobky. V prodejně se najdou i takové skvosty jako bonbony v plechové krabičce nebo jádrové mýdlo na praní.

 Ekonomika pod lupou

Samotné pořízení ojetého mascottu s nástavbou přišlo na devadesát tisíc, další vnitřní úpravy na sedmdesát tisíc korun. Například byl nutný nový vstup místo původních dvoukřídlých dveří nebo boční dvířka na chladicí boxy. Nemají žádný zdroj energie, z domova nachlazené zboží vydrží celou trasu. Regály si majitel udělal svépomocí. Provoz auta vyjde zhruba na 150 000 Kč ročně. Zahrnuje například náklady na naftu, pneumatiky, běžné opravy, povinné ručení a pojištění. Pořízení šestice nových pneumatik včetně přehození vyjde na 20 000 korun. Pokud je třeba větší oprava, naskočí další tisícovky. Z obou boků má pojízdná prodejna regály vlastní výroby, vpředu nahoře jsou přihrádky na zeleninu, dole chladicí boxy. Před nimi je pultík s kasou.

Pátý kousek

 Nejdříve jsem jezdil originální liazkou v podobě pojízdné prodejny. Koupil jsem ji od Jednoty, svého původního zaměstnavatele. Když dosloužila, vozil jsem zboží postupně ve dvou přestavěných autobusech Karosa. Postupem času ale byly moc velké. Pak přišla na řadu skříňová avia. Tu jsem musel poslat do výslužby kvůli instalaci tachografu – na STK mi nebyli schopni říci, že existuje v zákoně výjimka, která instalaci tachografu pro můj případ nepožaduje. Jinak by sloužila dodnes. Teď funguje Renault Mascott 2.8 dCi, rok výroby 2003.“

Vyšlo v časopisu

Svět motorů
26 / 2013 Objednat číslo Další články z čísla
Sdílej na facebooku
 

Archiv PDF


Přihlásit se / Zaregistrovat se
Vstup do archivu používá nový, uživatelsky vylepšený systém přihlášení. Pro vstup do archivu potřebujete jednotný účet platný pro všechny weby vydavatelství CZECH NEWS CENTER a.s.Po přihlášení pokračujte zde!

Zapomněli jste heslo?
 
 

Redakce

Adresa: Komunardů 1584/42, 170 00 Praha 7
Email: svet.motoru@cncenter.cz
Telefon: 225 977 851