František Ringo Čech: Závidím Fanánkovi protézu

František Ringo Čech zdolal po Evropě i Americe statisíce kilometrů, a tak má co srovnávat. A když vyprávění okoření svým nezaměnitelným humorem, je z toho estrádní kousek. 

Se známým kontroverzním všeumělem jsme se minulý týden setkali v jeho oblíbeném podniku Tricafé na pražském Anenském náměstí. „Proti minulosti se Svět motorů hodně zlepšil, vypadá výborně,“ sklidili jsme okamžitě slova chvály. „Ale je těžké být v rozhovoru hned po slečně Mesarošové, která nepotřebuje airbagy. To je taky její největší devíza,“ pobavil nás František Ringo Čech nad titulní stranou minulého čísla. 

Jaký máte vztah k motorismu? 

Miluju řízení i auta. Ale jenom moderní vozy, k veteránům žádný vztah nemám. Nelíbí se mi ani sporťáky. Mám takový nestandardní vkus, oblíbil jsem si velké limuzíny, džípy… 

Kde jste se dostal za volant? 

Můj první řidičák byl americký, zkoušky jsem dělal v Nevadě. To bylo hodně těžký. Při zkoušce třeba musíte zacouvat mezi auta. A co jich tam je! Nemají chodníky, všude jsou parkoviště. 

Koupil jste si tam i auto? 

Ano, moje první. Byl to ford, čtyřlitr, model White. Měl jsem ho celou dobu pobytu. Najezdil jsem s ním hodně, tam se cestuje na dlouhé vzdálenosti. 

Takže jste první statisíce kilometrů nakroutil hodně rychle… 

Jezdit v Los Angeles je škola! I zkušený šofér se z toho na dvanáctiproudé dálnici posere. Mně se líbilo, jak to na té highway patrol pořád ukazuje: jeď, jeď! 

Jak skončil americký řidičák? 

Vyměnili mi ho u nás za český a udělal jsem si ještě papíry na motorku. Ale zatím jsem je nepoužil, nelákalo mě to. 

Kde všude jste byl v USA autem? 

Projel jsem celou Ameriku. Byl jsem na Aljašce, vydal se až do Pittsburghu, Pennsylvánie… 

Za první roky řízení jste tedy stačil zdolat hodně velké vzdálenosti. Vydrželo vám to i po návratu domů? 

Ano, když jsem hrál v nočních klubech jako muzikant, jezdil jsem z německé Kostnice na volný den šest set kilometrů, abych zulíbal děti, a pak hned zpátky. A taky jsme třeba jeli Lučenec-Berlín-Lučenec ve dvou dnech! 

František Ringo Čech

Autor: Jiří Pekárek

Pak se nedivíme, že máte rád pohodlné velké vozy. 

Pro muzikanta je auto nezbytností, vždyť v něm bydlí. A po letech říkám, že dvě třetiny šaten v kulturních zařízeních byly horší než kabiny mých aut. 

V čem? 

Luxus mercedesu se nedal srovnat s nevytopenou šatnou a pochcanými hajzly. V autě si zatopím. Na každé druhé štaci kvůli úsporám lhali, že praskl kotel. 

Štvou vás na silnici ostatní řidiči nějakým stálým přestupkem?

Neumějí jezdit. Jak mají Češi šoférskou elitu, tak většina řidičů je šunt. Na řízení se projeví charakter člověka. Zamindrákovaný se snaží prosadit prostřednictvím auta. A Češi jsou hodně nezdvořilí. Když chcete vyjet venku, okamžitě vás pustí. V Americe jen bliknete, už se pruh jedoucí stodvacetikilometrovou rychlostí rozestoupí. Tady pustí každý desátý. 

Jaké máte zkušenosti s americkou policií? 

Jsou velmi přísní. Šerif vám neodpustí nic. Můžete být třeba kongresman, jemu je to úplně jedno. 

To by bylo něco na mocné české gaunery… 

Ano. Přitom by se mohli chovat slušně. I já sám jsem býval dozorčí orgán policie, místopředseda komise pro kontrolu zpravodajské techniky. Měl jsem legitimaci s hodně velkými pravomocemi, ale nikdy jsem to nezneužil. 

Co vám ještě v Česku vadí? 

Když někde měří rychlost, v zahraničí na protijedoucí z deseti aut blikne devět. U nás jenom já. Není to maření úředního výkonu, ale solidarita řidičů. Něco jako utkání myslivci versus jeleni. S našimi policisty mám přitom dobré zkušenosti. Vždycky měli pochopení, dokonce i za minulého režimu. 

A dopouštíte se nějakých pravidelných prohřešků? 

Jednoho jediného – špatného parkování. Sám jsem navíc překvapený, kolik je u nás invalidů. Na parkovišti u Motola je jich snad deset tisíc. Přitom to mají koupené, je to podvod! Kde se to prodává? Koupil bych si invalidu! S těmi opravdovými však soucítím. 

Ale nějaké výhody přece mají... 

Ano, při parkování v Praze závidím Fanánkovi dřevěnou nohu, ten může zastavit i na železničním přejezdu. 

Máte veselé zážitky s policií? 

Kdysi jsme se vraceli s Vladimírem Brabcem (majorem Zemanem) z kšeftu a zastavila nás hlídka. Policajt jen zasalutoval: „Promiňte, soudruhu majore!“ 

Podle čeho si vybíráte vozy? 

Jako ženské – podle krásy. Mě nezajímá, kolik žerou, musí se mi líbit. Je to stejně chybný výběr. 

Máte příklad? 

Toužil jsem po Range Roveru, mým předposledním autem byla jeho verze Vogue. Nikdy v životě jsem nejel lepším autem – pokud jelo. Co čtvrt roku se rozbil, dokonce dostal brzy nový motor. Zastavil se mi v noci v mrazu mezi Opavou a Prahou. Bylo mi ho sice líto prodat, ale zklamal mě. 

Místo něj jste tedy zvolil land cruiser? 

Ano, vrátil jsem se k osvědčené toyotě. Říkali mi, Ringo, kupuješ si traktor. Ale zaplať pánbůh za něj, já musím jet. Šoféři land roverů si vzájemně přejí mnoho šťastných metrů. 

Jaké modely aut jste vystřídal? 

Bylo jich tak patnáct dvacet. Třeba žiguli – sedan i kombi. Tohle auto mělo zvláštní závadu, vždycky v zimě v něm něco zamrzlo a musel jsem čekat, než to rozmrzne. Pak jsem měl Simku 1301, chryslery, Renault 16… A taky mercedes. 

Jak se na vás tehdy lidé dívali? Mercedes v každé době představoval symbol bohatství. 

Ta značka u nás budila vždy nenávist. I u pořadatelů – my mu dáváme práci, a on si hajzl jezdí v mercedesu. Poškodilo mě to, přišel jsem o kšefty. Naopak Poláci měli obdiv a úctu k pěknému autu. U nás je auto dodnes symbolem kapitalismu, zbohatlictví a nenávisti od určitě vrstvy obyvatel. 

Od koho třeba? 

Podívejte se na padesátku na výpadovkách z Prahy, to je nenávist k motoristům, zrůdnost, obtěžování, týrání. A proč máme menší limit trestných bodů než Němci? Kdo na to přišel? 

Řídíte bezpečně? 

Jezdím opatrně, ale to neznamená pomalu. Nebezpečná je neznalost řízení, velká rychlost ne. Ta zradí jen při nehodě. Můžete jet sebelíp, a nabourá do vás idiot. Několik mých kamarádů zabili kreténi. 

Zpátky k mercedesu. Byl to váš sen? 

Mercedes v dieselu byl vrchol, co jste mohli v Tuzexu mít. Měl jsem ho sedm let, ten se nekupuje každý rok. Když už najel 300 000 kilometrů, neměl v zimě kompresi. Jednou mě před ostravským hotelem Imperial před desítkami lidí roztahovala volha. Veliká ostuda. 

Vozil jste v něm i něco těžkého nebo objemného? 

Kromě kapely třeba cement nebo uhlí na chalupu. Jednou se mi v kufru roztrhly tři pytle briket. V Jičíně mě zastavila hlídka, ať ukážu výbavu. Tam bordel od uhlí. Tak jim z legrace říkám, to víte, já mám mercedesy dva: v jednom vozím ženu a děti, v druhém uhlí a dřevo. Koukali, nikdo se nesmál. 

Máte ještě nějaký motoristický sen? 

Vždycky se mi líbily klasické jaguary. Dnešní jsou tak odporné… Přesto bych si s novým splnil sen. Je hnusný, ale je to jaguar. Beatles, Rolling Stones – to byla jejich první auta. Přece jenom bych si ho měl před smrtí koupit – o 75 let později než oni. 

Klasický lahvově zelený lak? 

Jedině černý, nebo bílý. Kromě ferrari na autech jinou barvu neuznávám. 

František Ringo Čech

František Ringo Čech

Autor: Jiří Pekárek

Narozen: 9. 7. 1943

Známý jako: divadelník, bubeník, zpěvák, herec, naivní malíř, moderátor, publicista, spisovatel a scénárista

Co chystá: „Právě dokončuji druhý díl úspěšné knihy Generace Beatles: Cestou do krematoria. Chtěl bych natočit ještě jedno cédéčko, i když je to možná anachronismus. Připravil jsem texty pro Pražský výběr, ale k novému albu se nemají, takže si ho vydám sám. Ještě bych chtěl napsat druhý díl Dívčí války, která měla za 45 let přes 2600 vyprodaných repríz. Ale mám z toho strach – druhé díly bývají o polovinu horší a třetí jsou příšerné.“