Lukáš Krpálek: Změnil jsem se! | SvetMotoru.cz
Svět Motorů

Nejčtenější a nejprodávanější
motoristický časopis

Lukáš Krpálek: Změnil jsem se!

Lukáš Krpálek

V životě nejlepšího judisty planety se toho za pět let, kdy jsme s ním mluvili poprvé, událo moc. Stal se olympijským vítězem a českým Sportovcem roku 2016. K tomu otcem, přibral patnáct kil a vyměnil svého plechového kamaráda. Jen bílou barvu, typickou pro judo, si nechal.

(více v čísle 16/17)

Rozhovory s osobnostmi o jejich autosvětě se to ve Světě motorů jen hemží. Už roky. Na některé ani v té záplavě nikdy nezapomeneme. Jako třeba na ten s judistou Lukášem Krpálkem. Když jsme si s ním povídali v roce 2012, měl krátce po „malém“ titulu mistra Evropy do 23 let. Pozval nás na tatami, slova z něj lezla těžce, zato při focení se svým superbem pod Nuselským mostem dělal psí kusy. A při skocích na kapotu si škodovku viditelně pomuchlal. Potěšilo nás, že když jsme za ním přišli letos na jaře během slunečného odpoledne v Harrachově podruhé, na focení si okamžitě vzpomněl. Jinak před námi stál ale jiný Lukáš: zralý otec, mnohem mluvnější a u svého nového auta raději jen lehce zapózoval. Chápali jsme: uvnitř seděla jeho rodina a Lukášovi už není bláznivých dvaadvacet…

Jak jste se změnil jako řidič, když teď máte rodinu? Vozíte ženu, synka, psa...

Hodně. Když jedu s malým, řídím úplně jinak. Jednak aby se v autě pořádně prospal.

Jde mu to?

Musím zaklepat, usíná hezky. A vždycky!

Vy jste nám ale už před pěti lety připadal na svůj věk dost konzervativní. Kombík, motor TDI, za volantem praktik. Adrenalin jste si vybíjel hlavně na motorkách. Jak jste na tom teď?

Na dvou kolech jsem taky ubral plyn. Silniční Suzuki GS500 jsem dal dokonce úplně pryč. Ale terénní Yamahu 600 jsem si nechal. Pořád se na ní skvěle odreaguji, a to nejen na chatě u Jihlavy, kde jsem se narodil. Takže platí ještě víc, že auto je pro mě povinnost, zatímco motorka radost a relax.

A přibyl nějaký nový stroj, když suzuki odfrčelo?

Ano, skútr.

Děláte si legraci? Měříte dva metry, přibral jste na sto patnáct a pořídil si skútr?

Fakt. Ale nebojte, vybral jsem si větší kousek, i když ne úplně největší. Jako vosa na bonbonu na něm rozhodně nevypadám. Mám ho kvůli dopravě v Praze, a jak není největší, báječně si na něm zakličkuji mezi auty.

Auto máte nové, to je poznat. Škodovku vystřídalo terénní BMW X5. Co vás přimělo podlehnout módě SUV?

Jezdím mnohem víc do hor. Nikdy jsem nebyl zvláštním fanouškem pohonu všech kol, přišlo mi to zbytečné. Teď ale poznávám, že se to hlavně v zimě v kopcích fakt hodí. A pak jsou tu ta má nabraná kila. SUV je o dost vyšší, lépe se soukám do něj i ven. Do kombíku jsem vždycky zapadl jak balvan.

Kde skončil superb?

Dal jsem ho bráchovi. Znal ho jak své boty, často jsme jezdili spolu, ale řízení jsem mu moc nesvěřoval. Je totiž větší divoch než já. Takže si s ním teď konečně užije.

Co si pamatujeme, byl jste dřív v autě týden co týden, tisíce kilometrů. Jak se změnilo tohle?

Taky dost. Autem jsem jezdil pravidelně na zápasy do Rakouska, Německa, Slovinska, klidně dvanáct set kilometrů za den. Teď už jsem ale zahraniční ligy v podstatě zrušil, ale řídím stále hodně. Přece jen ale blíž, po Česku. I když křížem krážem. Klidně jedu jeden den z Prahy do Ostravy a druhý zase do Brna. Nové auto mám od loňského září a už je na něm třicet tisíc kilometrů.

Je ale stále bílé jako předchozí. Jste milovník bílé?

K judu sice bílá vyloženě patří, já jsem ale slavné zápasy odbojoval v modrém kimonu. Takže jde spíš o náhodu.

Pod kapotou však bručí opět diesel. To už náhoda nebude, že?

To ne. Naftu mám v nádrži rád. Už u předchozího auta jsem s dieselovým motorem neváhal. Posledním autem v benzinu byla dávno octavia a málem mi sežrala peněženku. Teď je to mnohem lepší.

Judo a Česko

Lukáš Krpálek je prvním Čechem, který v judu vyhrál olympijské hry. Šlo o hezký dárek k osmdesátinám juda u nás. Oficiální start se datuje do roku 1936, kdy Československo navštívil zakladatel novodobého juda Jigoro Kano a přednáškou a instruktáží zahájil jeho výcvik v oddílu vysokoškolského sportu v Praze.

V roce 1954 se Čechoslováci poprvé zúčastnili mistrovství Evropy a hned napoprvé získal Zdeněk Písařík zlato. Deset let poté vstoupilo judo na olympiádu.

Principem juda je to, že proti síle útoku nejde síla obránce, ale obránce se snaží útoku vyhnout či jej odvést stranou – na rozdíl od karate, kde jde síla obrany proti síle útoku.

Mottem juda je „minimální úsilí = maximální účinnost“. Krpálek je nyní typickou ukázkou, když se pere s váhově mnohem silnějšími soupeři. Ostatně trenér Lacina Krpálkovi mu už v jeho začátcích říkal inteligentní monstrum, protože dokázal vnutit soupeřům své tempo boje.

Vyšlo v časopisu

Svět motorů
16 / 2017 Objednat číslo Další články z čísla
Sdílej na facebooku
 

Archiv PDF


Přihlásit se / Zaregistrovat se
Vstup do archivu používá nový, uživatelsky vylepšený systém přihlášení. Pro vstup do archivu potřebujete jednotný účet platný pro všechny weby vydavatelství CZECH NEWS CENTER a.s.Po přihlášení pokračujte zde!

Zapomněli jste heslo?
 
 

Redakce

Adresa: Komunardů 1584/42, 170 00 Praha 7
Email: svet.motoru@cncenter.cz
Telefon: 225 977 851