Patrně jediná sbírka vozů Volvo z 60. až 90. let v českých rukou se ukrývá v Hradištku poblíž Štěchovic u Prahy. V nenápadné garáži okukujeme hned dva poklady: Volvo 480 Turbo s charakteristickými výklopnými světly z roku 1990 a ještě starší kousek P 544 z roku 1961. „Nové přetechnizované vozy s autonomními systémy mi nijak neimponují, zajímá mě stará poctivá práce,“ vysvětluje osma šedesátiletý milovník švédské automobilky Viktor Vávra.

Motor modelu P 1800 E má první generaci benzinových vstřikovačů Bosch

Autor: Jiří Pekárek

Jak to začalo

Vávrův vztah ke značce se datuje na počátek 90. let, kdy sháněl spolehlivé auto do rozjíždějící se fi rmy. Jeden z kamarádů mu nabídl kombík Volvo 740 s nájezdem 200 000 km.

„Robustnost a důraz na bezpečnost mi učarovaly, od té doby jsme kupovali do firmy jako služební auta už jen švédskou značku.“

Ten pravý impulz k založení sbírky přišel v roce 2008. Model P 1800 E z roku 1970 Vávra pořídil v Augsburgu od dalšího tamního nadšence do švédské značky. Ostatně protože v Česku žádný klub veteránistů Volvo není, nebo o něm alespoň Vávra neví, je členem německého Spolku příznivců P 1800.

Templer, Simon Templer

Jak vypráví, vůz P 1800 E si vyhlédl i proto, že se mu líbil už v 60. letech. Tehdy jako gymnazista v západočeském Chebu běžně chytal německou televizi a sledoval britskou detektivní sérii The Saints s Rogerem Moorem, proslaveným zejména rolí Jamese Bonda. Vozu se tenkrát říkalo i Simon Templer podle jména hlavního hrdiny seriálu. A nebyla to jediná role tohoto modelu na stříbrném plátně – vidět byste jej mohli i ve filmu Most špionů z roku 2015 s Tomem Hanksem v hlavní roli.

Tento model nejvíce přitahuje oči obdivovatelů. „Najednou mě začala často stavět policie, ale nebylo to naštěstí nic kvůli řízení, chtěli se jen pokochat,“ říká majitel.

Navíc byl v roce 2010 tento vůz ve své třídě vítězný v setinovém závodě Zbraslav – Jíloviště. „A to nám ještě zlobilo dobíjení,“ glosuje Vávra triumf, na který se mu už ale při dalších startech nepodařilo navázat.

Opojení červenou

V době před sametovou revolucí měl Vávra v kanceláři na psacím stole z kalendářů vystříhané obrázky volv, která se mu líbila. Učaroval mu zejména model 480. Jak vypráví, tohle auto Švédové vyvíjeli pro americký trh tak dlouho, až klesl dolar a vůz se stal neprodejným jak v USA, tak Evropě. Jeho výroba byla proto zastavena a od té doby po něm paradoxně stoupla poptávka. Proto se tento červený model objevil po boku Simona Templera jako další člen sbírky. A protože autům nejvíce škodí stání, začal s nimi jezdit nejen na veteránské srazy a závody, ale také denně do práce. Z Hradištka do centra Prahy mu to v běžném provozu ostatně trvá půlhodinku.

Za volantem svých veteránů stráví majitel každý den při cestě do práce a zpět plnou hodinku

Autor: Jiří Pekárek

Nejstarší i nejnovější

Před domem obdivujeme také nejnovějšího člena sbírky, ještě starší P 544 z roku 1961. Má stále ještě německé značky, čekají ho úpravy a přihlášení. Chce, aby auto bylo co nejvíce v dobovém stavu, díly tedy shání podle starých katalogů a všechna pozdější „vylepšení“ nemilosrdně odstraňuje. Z vozu tak zmizí modernější sedačky i soustava reproduktorů. Sehnat součástky naštěstí není příliš složité, existují celé katalogy dostupných původních komponentů. „Nedávno jsem si objednal rámeček na přední světlo, přišel mi originálně zabalený díl v prvotřídní kvalitě s datem 1961. Na využití čekal plných 56 let,“ popisuje majitel.

Zpěv starého stroje

Láká nás vyjížďka, volíme P 1800 E a Vávra s vozem opatrně opouští garáž. Po odstavení auta na neutrál se začínají houpat otáčky. „Tyhle první benzinové stříkačky od Bosche už dnes bohužel neumí nikdo seřídit. Aby motor běžel klidně, musí se zahřát,“ říká majitel. Za chvíli už pravidelně ševelí, nasedáme. Poutáme se jedněmi z prvních sériově vyráběných bezpečnostních pásů – takzvanými kleštičkami na nehty. Při jízdě podél Vltavy čtyřválec OHV pobrumlává, ventily jsou dobře slyšet. Vávra ukazuje i technickou zajímavost. Přestože je manuální převodovka čtyřstupňová, díky elektrickému systému Overdrive můžeme zařadit i pětku. Hodnoty rychlosti na tachometru stoupají, proto před zatáčkami ubíráme – vůz má řízení bez posilovače. Výjimečnost auta i silný zážitek z jízdy umocňují také obdivné pohledy ostatních řidičů. Viktor Vávra to ale nevnímá, jízda veteránem do práce je přece pro něj denní rutina.

V pasu P 1800 E alias Simona Templera nesmí chybět ani dvě podobenky vozu z předního a zadního pohledu

Autor: Jiří Pekárek

Další kousky

V zastrčené ohradě někdejšího průmyslového areálu má Viktor Vávra ve skladu další miláčky. V zadní řadě stojí dva bratranci: zlatavé dvoudveřové šestiválcové třílitrové kupé C 262 s agregátem, který vyvinuly a používaly Volvo, Peugeot a Renault, a karoserií od Bertoneho z roku 1980 doplňuje bílé Volvo 244 Turbo - čtyřdveřový čtyřválec z roku 1983. Před nimi trůní mírně zaprášený stříbrný šestiválec V 964 z roku 1993. Veteránista s ním jezdil do práce také, ale vůz doplatil na starou bolest téhle řady – praskl mu hliníkový blok motoru.