SVĚT MOTORŮ

Drama do poslední šikany

Soutěž o nejlepšího českého řidiče, která začala na našich stránkách v březnu a v cíli stála zbrusu nová Venga, dojela do finiše. Červenou kiou odjel přímo z Mostu Slavomír Zoula. Kompletní výsledky naleznete zde.

Prosluněné úterý 29. června, na mosteckém polygonu sedm disciplín a v šiku šestačtyřicet dravců, kteří touží po nablýskané Kie Venga. Na rozdíl od minulosti ji jeden z nich získá do doživotního držení, žádný pronájem.
Ceny získají ale získají všichni: patnáct nejlepších o něco víc, třetí v pořadí třeba navigaci za 8500 Kč, stříbrný poukázku na pneumatiky za 20 000 kč od Barum Continental.

SEMIFINÁLE 1: jízda zručnosti
Soutěžící museli v co nekratším čase projet slalom a provést úhybný manévr na mokré ploše. Vše se dělo s autem s vypnutým ESP i ABS, takže o klouzání nebyla nouze. Na vysokou rychlost nájezdu doplatil třeba předloňský vítěz Jan Hanzlík, který už tady ztratil možnost probojovat se mezi nejlepších patnáct, nasbíral 25 trestných sekund. "Dostal jsem smyk a letěl do kuželek," popsal svůj průjezd. Mezi druhý nejčastější prohřešek se dostalo neubrzdění v prostoru cíle. Soutěžícím tak zbytečně naskočilo trestných pět sekund. Většina z padesátky soutěžících ale předváděla čistou jízdu. Tu nejlepší Jiří Mladič, ale ani skvělých 26,54 sekundy a 1. místo mu na postup nestačilo.

SEMIFINÁLE 2: parkování
Dokonalé pohřebiště! Zastavit se zlatavou vengou do krátké a úzké kóje, navíc co nejblíže obrubníku a zadní stěně, činilo spoustě obrovké potíže. Že parkujete levou zadní? Dobrá, ale zkuste si to ve stanovených čtyřiceti sekundách. Navíc v neznámém půjčeném autě. Přesto, že zadní bariéra žuchla každou chvilku na zem, soutěžícím nechyběla dobrá nálad. "No tohle, já se soustředila abych nenarazila do obrubníku a úplně zapomněla, že vzadu je taky něco," sdělila nám nad zbouranou zadní zídkou Kamila Zoulová – manželka budoucího vítěze. Neznámé auto dělalo potíže také třeba Lubomíru Myšincovi, kterému hned při rozjezdu dvakrát chcíplo. "Já asi málo mačkal spojku. Nebo nevím." Nakonec si na parkování vylámalo zuby 24 soutěžících, v parkování se svorně zařadili na poslední pozici, ale díky obřímu počtu si zapsali ne až tak bolavé 23. místo. Se 13,5 centimetry coby součtem vzdáleností od zadní stěny plus od obrubníku nejlepší nejlepší Václav Čech ukázal, že do finále se dá dojít i systémem jako na houpačce. Ve slalomu totiž po penalizaci 25 sekund skončil až poslední. Přesto se do patnáctky postupujících nakonec vešel.

SEMIFINÁLE 3: měření rychlosti
Nikdo je nemá rád a i na mosteckém polygonu naháněl soutěžícím hrůzu. "Kde se to měří? Kde je schovaný?" ptali se před třetí disciplínou. Žádná pokuta jim sice nehrozila, za nedodržení předepsané rychlosti ale stejně od hostesky vyfasovali příděl trestných bodů.
O co šlo? Soutěžící jeli s naftovou vengou dvakrát kolem radaru – poprvé měli trefit třicítku a podruhé padesátku. S městským limitem až takový problém nebyl, třicítka se ale soutěžícím odhadovala těžko. "Já jsem věděl, že jedu moc pomalu!" hlásil soutěžící, když si na tabuli přečetl 24 km/h.
Nebyla to sranda, v autě ze zaslepeným tachometrem. Ve voze navíc seděl dozor, který dohlížel na to, aby si někdo náhodou nepomáhal navigací nebo mobilem s GPS. Našli se ale i filutové, co se snažili z rozhodčího dostat nějaké informace. "Takhle vypadá třicítka?" nenápadně zkoušel zavést řeč řidič. "Ne, takhle vypadá 34 km/h," usmál se rozhodčí.
Právě tady zahájil cestu za zlatem Slavomír Zoula: padesátku trefil přesně, na třicítce jel 28 km/h a spolu s Radkem Frišem díl "Pozor, radar!" vyhrál.

SEMIFINÁLE 4: vědomostní test
Dvacet otázek, ke každé tři možnosti, pokaždé jedna správná. Přestože test patřil ve srovnání s minulostí k těm lehčím, chyb se sešlo neuvěřitelně. Na to doplatila třeba nejlepší žena na ploše: Kateřina Hanzlíková si v prvních třech disciplínách zapsala 19., 8. a 9. místo. V testech jí stačilo zaškrtnout správně pouhých sedm otázek a byla ve finále. Nasekala však čtrnáct chyb a finále jí uteklo. Nedosáhl na něj ale ani Tomáš Popelák, se třemi chybami jasný vítěz.
Aby dramatických počtů nebylo málo, na posledním postupovém místě se sešli dva Jirkové – Límon a Kerhart. Oba museli ještě jednou na jízdu zručnosti, o 0,82 si postup vybojoval první z nich.

FINÁLE 1: slalom na kopci
Už slalom sám o sobě je pěkná zabíračka, když k tomu ale přidáte ještě kluznou plochu a finálové nervy, dostanete pěkně záludnou kombinaci. První finálová pětka si ale se slalomem poradila jako nic. S kuželkou nepohnul ani jeden šofér, všichni zvládli jak průjezd levotočivou zatáčkou, tak cílové zastavení na přesnost mezi kuželkami.
Druhá a třetí pětka už pár kuželek posrážela, kromě kluzné plochy je trápil i dojezd, kdy soutěžící museli zabrzdit tak, aby se cíl vytyčený kuželkami vešel mezi nápravy vengy. "Jsem tam?" ptal se Aleš Zouhar. "Chybí vám pár centimetrů," krčel rameny rozhodčí. "Kdybych to aspoň přejel, ale že na tam ani nedojedu…" divil se Aleš, který zkrátka zabrzdil moc brzo.
Protože si do odpolední fáze nejlepší z dopoledne přinesli bonifikaci – a z nejlepších pozic startující Miroslav Hrdoušek a Josef Voráček si v celkově už pátém dějství připsali nejlepší čas, zdálo se, že právě mezi nimi se rozhodne o bovém autě.

FINÁLE 2: off road
Jenže přišel terén a ten obrátil pořadí naruby. Ti zezadu excelovali, lídři závodu kazili - Miroslav Hrdoušek dojel čtvrtý od konce, Josef Voráček úplně poslední. "Vaším cílem je projet sorentem ofroadovou trať dvakrát za sebou s pokud možno stejným časem," představili jsme prostřední finálovou disciplínu. V tu chvíli jsme neměli ani potuchy, jak doslovně nás budou někteří soutěžící brát. Když Jiří Dokoupil zajel dvojici kol vedoucí poměrně náročným terénem s rozdílem jen osmnácti desetin sekundy, podlomili se nám kolena. Stejně tak jsme nečekali, že se hned šest účastníků vejde do rozdílu pod dvě vteřiny. "Tak já nevím, mám zrychlit nebo zpomalit?" hloubal nejeden ze zájemců o novou vengu.

FINÁLE 3: motokáry
A přišlo vyvrcholení. V motokárách šlo jako vždy o nejrychlejší kolo, na které měli soutěžící šestiminutový limit. Na zatáčkovité trati to průměrně vycházelo na deset okruhů. Že to není nic moc? Jenže zkuste to téměř ve třicetistupňovém horku, s helmou na hlavě, po hodnách soutěžení. Únava se projevila. "Pořádně mi to vytřepalo ruce," loučil se s vidinou auta Pavel Zych. "Dýcháte jakobyste těch šest minut běžel," špičkovali jej kolegové. Únava byla nejčastějším výrazem téměř všech finalistů. Ale našly se i výjimky. "Ještě bych jezdil," prosil nás dychtivě Jiří Límon, který do finále postoupil až z rozstřelu, ale tuto disciplínu o více než dvě desetiny sekundy vyhrál a díky finále nakonec přeskočil polovinu startovního pole. "Cože? Mám až druhý nejrychlejší čas? Příště to vylepším," divil se v žertu Josef Voráček. V tu chvíli bylo jasné, že se souboj o auto zúžil na něho a Slavomíra Zoulu. Ten musel skončit nejhůř osmý, aby šel s Voráčkem do rozstřelu. S hendikepem metrokové postavy ale vyválčil sedmé místo a aniž to ještě tušil, zajistil si v poslední šikaně nablýskanou vengu. "Ještěže trať byla tak zakroucená, na rovinkách bych se svou postavou neměl šanci," žertoval Zoula.