Auta nejsou máslo
Vážení čtenáři,
myšlenkové pochody lidí jsou někdy nevyzpytatelné, jindy předvídatelné jak příští tah v halmě. Obchodníci by mohli vyprávět. Občas si s námi hrají jako kočky s myší. Viz nedávná kauza máslo. Všem výrobcům mléka a mlékárnám pořád připadalo, že je jeho cena moc nízká. A tak při první příležitosti máslo zmizelo z obchodů a cena vylétla až k nebi. Zákazníci jako zběsilí předražené zboží kupovali ještě víc než dřív, protože stále slyšeli, že bude hůř. Máslo má ten dar, že je delší dobu můžete uchovat v mrazáku. Pak se najednou ukázalo, že másla je vlastně dost, ceny klesly, a všichni jsou spokojeni. Zákazníci, protože už neplatí za čtvrtku utlučené smetany nehorázných sedmdesát korun, ale jen padesát, a to přece už docela jde. Výrobci a zemědělci proto, že zákazníci najednou místo 35 korun vytahují z kapsy bez reptání kýženou padesátku, a ještě jsou šťastní.
Trh s auty by se teoreticky měl řídit podobnými pravidly. Jenže vůz kupujeme párkrát za život, zatímco máslo každý týden. Právě proto se ceny aut tak rychle nemění. Automobilový trh má svá pravidla a své třinácté komnaty. Nás v tomto čísle zajímalo, proč jsou na auta v poslední době tak dlouhé čekací lhůty. Tedy na některé automobily. Jak se dozvíte v článku Davida Šprincla, důvodů je mnoho. Podle mne automobilky pozdě zareagovaly na boom vozů SUV a nabídka sportovně se tvářících korábů pro dálnice stále nestačí. Ono je to ale těžké. Vyrobit auto je složitá věc. Jde o koncert tisícovek dodavatelů. K tomu si přidejte dlouhý proces konstruování automobilové novinky, měsíce nutných testů. Změnit plán automobilky není jen tak. To je, jako byste na moři chtěli na pětníku v plné jízdě otočit tanker. Také se vám to povede až třetí den. I proto automobilkám v časech krize na rozhraní posledních desetiletí tak dlouho trvalo, než přizpůsobily nabídku nižší poptávce. A proto jim zase teď, v období hospodářské konjunktury, tak dlouho trvá, než zvýší výrobu.
Příjemné čtení vám přeje
Zbyšek Pechr, šéfredaktor
