Úřední buzerace: Jen pro vyvolené
Ve městech vznikají vyhrazené pruhy. Proč se v nich vozí taxikáři, zatímco my musíme stát fronty?
V Praze existuje více než dvě stě třicet úseků se speciálně vyhrazenými pruhy pro autobusy městské hromadné dopravy. MHD musí jezdit na čas a sami jsme kolikrát šťastní, když naše linka sviští bez netrmácení se v koloně. Proč je ale ve čtvrtině případů výhoda poskytována i taxikářům, to nám hlava nebere.
A když už nestojíme ve „štau“ a můžeme volně vyrazit, nestačíme si zase všimnout doby, odkdy dokdy je jízdní pruh pro běžné šoféry tabu… Obvykle je to v ranní a odpolední špičce, jenže ty jsou v jednotlivých místech v různou dobu. A uvědomte si najednou, co je za den a kolik je vlastně hodin. Než si to v hlavě „sesumírujete“, můžete natrefit na aktivní policejní hlídku. Takto to například funguje na křižovatce ulic Chodovské a Bohdalecké. Ve směru na Bohdalec si vystojíte světla ve svém pruhu a za křižovatkou máte co dělat, abyste se dostali do levého, protože v pravém by vás mohl oprávněně vytroubit autobus. Vznikají tak paradoxní situace, kdy se řidiči do vyhrazeného pruhu raději nehrnou a ucpávají průběžný. Změnu grafiky dopravního značení nelze pochopitelně očekávat.
Atraktivní MHD
Za tímto nepříliš pochopitelným nařízením stojí systém, kterému se říká preference veřejné dopravy. „Město má zájem o co nejatraktivnější MHD, proto se jej snaží maximálně preferovat před individuální automobilovou dopravou,“ vysvětluje mluvčí magistrátu Tereza Králová. „Přínos vidíme ve zrychlení průjezdu autobusů, protože pro průjezdnost jednotlivých úseků jsou rozhodující kapacity křižovatek – a ty nejsou omezeny. Pokud by nebyl vyhrazen speciální pruh, volný by byl sice zaplněn, ale na průjezd konkrétním úsekem by to nemělo žádný pozitivní vliv. Před křižovatkou je totiž stejný počet pruhů, jako když tam vyhrazený pás je,“ doplňuje. Jistě, souhlasíme.
Ale co taxikáři? „Taxislužba je považována za službu veřejnosti a měla by také umožňovat relativně rychlou dopravu,“ dodává mluvčí s poznámkou, že vyhrazené pruhy mohou brázdit jen taxikáři splňující podmínky městské Jen pro vyvolené vyhlášky. Ta je podle Králové určitou zárukou kvality zmíněné služby.
Hra bez pravidel
Řidičovu upřímnou nenávist vůči této skupině mnohdy podtrhne fakt, že ve frontě tvrdne plný dálkový či linkový autobus, zatímco za čárou řádí žluté limuzíny s jedním pasažérem. Tohle prostě není fér. „Autobusy s turisty a podobně nejsou způsobem dopravy, který by chtělo město pro své obyvatele a návštěvníky preferovat. Proto se s výjimkou pro ně nepočítá,“ striktně tvrdí Králová. A je to.
Jen za bouračky
Výjimka existuje, ale jen dočasná. Může ji učinit člověk, kterého zákon nazývá osobou oprávněnou řídit nebo usměrňovat provoz (třeba policista) v okamžiku, kdy se v pruhu pro autobusy stane karambol. V ostatních případech, když ztratíte nervy a vypravíte se zakázaným (byť prázdným) územím, můžete očekávat pořádný flastr. „Strážníci kontrolují dodržování dopravního značení v rámci běžné hlídkové služby. Přestupek jsou oprávněni oznámit správnímu orgánu,“ konstatuje Milena Bližňáková z pražské městské policie. Stejně hovoří i její kolega z policejního prezidia. „Za tento druh přestupku může policista uložit na místě blokovou pokutu až do dvou tisíc korun, ve správním řízení hrozí sankce v rozmezí od patnácti set do dvou a půl tisíce,“ dodává Jozef Bocán. Oba shodně dodávají, že vyhrazeným pruhem jezdívají například sanitky. A ty potřebují mít volno.
Bez peněz ani ránu
Na první pohled se nabízí jednoduché řešení. Tím by bylo rozšíření silnic. Jenže to naráží na blízkou zástavbu. „Rozšiřování komunikací magistrát neplánuje, plochy jsou prakticky stabilizované,“ domnívá se Tereza Králová.
Dobře platíme
A na jaké peníze vyšlo daňové poplatníky takové značení? „Přesné číslo nelze říct, vždy záleží na délce úseku a rozsahu značení. Řádově se jedná o desítky tisíc korun,“ míní Tomáš Mrázek z pražské Technické správy komunikací.
