REPORTÁŽ: Když dva dělají totéž

Na začátku všeho jsou dvě identické Škody Octavia druhé, tedy dnes již minulé generace. Obě pohánějí motory 1.2 TSI, přičemž jedna je modrá a druhá červená. Jsou úplně nové a svůj život na silnici si příliš neužijí. Čeká je totiž boční bariérová zkouška podle předpisu EHK OSN 95. Pouze nárazová rychlost bude snížena na 30 km/h.

Takové střety jsou v provozu poměrně časté. Stávají se nejen v případě, že někdo nedá přednost na křižovatce, nýbrž i na parkovištích. To ostatně potvrzuje studie ústavu Dekra, podle níž nejvíce opravovaných škod na vozidlech vzniká při nárazových rychlostech do 44 km/h. Vzhledem k ceně octavie je jasné, že poškození způsobené takovou nehodou nespadne do oblasti, kdy se již vozidlo nevyplatí opravovat.

Druhé dějství

Po nárazové zkoušce byla obě vozidla opravena. Zatímco modrá octavia putovala do autorizovaného servisního střediska Škody v Kosmonosech, červená byla odvezena do dílen německé laboratoře KTI (Kraftfahrzeugtechnisches Institut). Jde o dceřinou společnost Dekry zabývající se výzkumem oprav vozidel po haváriích. V našem případě bylo jejím úkolem simulovat „neautorizovanou“ práci.

Zatímco v Kosmonosech se postupovalo přesně podle dílenské příručky, v KTI karoserii opravovali tak, jak to běžně dělají různé menší firmy, jejichž cílem je spíše než kvalita ekonomické hledisko… Prostě aby to majitele pokud možno moc nestálo.

Rovnání kontra výměna

Podívejme se teď podrobněji na obě opravy. Začněme červenou octavií umístěnou v laboratořích KTI. Po nezbytné demontáži levých předních a levých zadních dveří a následném odstrojení poškozených vnějších a vnitřních dílů vozidla, demontáže airbagů a plastových obložení kabiny a upevnění vozidla na rám se přistoupilo k samotné opravě zdeformované karoserie. Jejím základem bylo rovnání všeho, co bylo jen trochu možné. Vzhledem k tuhosti sloupku B bylo potřeba jej k opětovnému vyrovnání (vytažení) nahřát. Dále se rovnaly prahy, střecha a také vrchní část bočnice v oblasti levého sloupku C. Po vyrovnání byla přimontována upravená část nové postranice. Při demontáži vrchní části postranice došlo k narušení povrchu sloupku B. Důvodem bylo použití nesprávného rozměru řezného kotouče.

Chybně dopadlo i samotné svařování. Jednak z důvodu nízké teploty, navíc i nedostatečného přítlaku. Však také byly použity klasické svářecí kleště. Rovněž s předepsaným lepením některých spojů se karosáři v KTI příliš nezdržovali. Mnohem lépe na tom byla modrá octavia. Autorizovaná dílna postupovala přesně podle pokynů výrobce. Počátečními pracemi se obě opravy moc neliší, neboť odstrojování se musí dělat vlastně vždy. To už ale nelze říci o samotné opravě. Jestliže se v KTI na červené škodovce rovnalo vlastně úplně vše, v případě modré to byla pouze podlahová část platformy, samozřejmě za studena. Rovnání čehokoliv na karoserii za tepla je dle odborníků ze Škody Auto největším prohřeškem, jak jsme viděli dále v simulovaném testu.

A co se tedy měnilo? Předně to byla kompletní levá postranice včetně sloupků A i B a také prahu. Dále střecha vozidla, levý přední blatník a samozřejmě oboje dveře, poté následovaly další práce, již v zásadě podobné s těmi u červeného vozu (boční airbag, interiérové plasty a jiné).

Třicítku střídá padesátka

Ačkoliv byla obě vozidla opravována různým způsobem, na první pohled byste to do nich neřekli. I neautorizované dílny si totiž dávají záležet na tom, aby takzvané pohledové části byly pokud možno bez výhrad. Laik tak v zásadě nemá žádnou možnost poznat, zda oprava vozu proběhla v souladu s předpisy výrobce, nebo lidově řečeno na koleně. Místo na silnici putují oba vozy do Úhelnice u Mladé Boleslavi, kde je čeká opět nárazový test. Je stejný jako předchozí, pouze na 50 km/h vzrostla nárazová rychlost hliníkového beranidla o hmotnosti 950 kg, jež simuluje přední deformační zónu moderního automobilu. Po nezbytných přípravách dochází k samotnému nárazu.

Už jen pouhý pohled na rozbité octavie odhaluje výrazně větší deformace červené, opravované neautorizovanými metodami. Následné vyhodnocení z podrobného zkoumání obou škodovek to nejen potvrzuje, nýbrž ukazuje větší rozdíly, než se na první pohled zdá (viz dále).

Je to na vás

Závěr je tedy jasný. Vzhledem k tomu, že cena opravy obou vozidel byla kalkulována v eurech, musíme vycházet z pouhého přepočtu na české koruny. Dle vyjádření Škody Auto se neautorizovanou metodou ušetřilo zhruba 90 000 Kč. To se zdá být relativně dost.

Bohužel daň za to ale může být krutá, neboť jak se asi všichni shodneme, cenu lidského života jednoduše vyčíslit nelze. V případě havárie v minulosti neodborně opraveného vozidla o něj jít skutečně může, a to v situacích, které byste za normálních okolností měli bez problému přežít, třeba jen s lehčími zraněními.

Praxe je často taková, že lidé se neodborně opravených vozidel po havárii snaží co nejrychleji zbavit. Tím vlastně riskují život a zdraví těch, kteří si od nich vůz kupují a zpravidla nic netuší. Je to na každém z nás…