Lidé se zajímavými vozidly: Auto s nejvyššími náklady na kilometr
Fotogalerie
8 fotografií
Spotřeba paliva ani drahý servis nemusí být důvodem, proč vyjde provoz auta draze. Co teprve když ho majitel koupí jako nové a za 21 let ujede jen pět set kilometrů. To je případ moskviče Petra Hladkého.
(více v čísle 5/14)K vozu jsem se před třemi lety dostal přes inzerát. Těmito slovy začíná Petr Hladký z Mostu vyprávění s nečekaným příběhem. Jeho Moskvič Aleko totiž po čtyřiadvaceti letech od výroby zdolal pouze 591 kilometrů.
Auto se jako nové prodalo 18. 10. 1990 v Mototechně ve slovenské Banské Bystrici. „Koupil si ho pán, který měl doma žigulík a bylo mu líto ho prodat. Počítal s tím, že až ho ojezdí, přesedne do nepoužívaného moskviče,“ říká Petr. Jenže bytelná Lada 2106 sloužila ještě další roky bez poruchy, a tak čekal modrý moskvič na svou chvíli. Jen jako nový prý vyjel jednou nebo dvakrát po Brezně. Pak už dlouhé roky stál v garáži pod plachtou – a dokonce i na ojetých pneumatikách. V duchu zkušeností z let minulých si pečlivý původní majitel originální pláště uskladnil, aby se neotlačily stáním. Dnes už je těžko pochopitelné, že šlo o nedostatkové zboží. „Jenže když pánovi zakázal lékař kvůli vysokému věku další řízení, daroval auto švagrovi. Znamenalo to platit garáž, tak se rozhodli vůz prodat na náhradní díly,“ kroutí hlavou Petr. Stala se totiž neuvěřitelná věc – vlastník kvůli nepoužívání odhlásil už v roce 1990 auto z evidence. A celý spisový materiál byl šest let nato skartován (prý v souvislosti se vznikem samostatného státu 1. 1. 1993 a převodem agendy), zatímco vůz fyzicky stále existoval v původním stavu. Pokud by měl znovu vyjet, bylo by nutné nové schválení do provozu. „Auta se ujal slovenský znalec moskvičů Ivan Marko, který chtěl zajistit pro nepoužitý automobil dobrý azyl. Bylo mi líto nechat tak unikátní kousek rozebrat na díly, tak jsem pro něj hned vyrazil,“ vzpomíná současný majitel. Auto dokonce prý i po jedenadvaceti letech nepoužívání nastartovalo a samo vyjelo na podvalník. Poslední dva roky stojí v Automuzeu Terezín, kde ho můžete na vlastní oči spatřit.
Bohužel další odstávka způsobila, že se aleko v době našeho focení nepodařilo zprovoznit. Ani přes nabitý akumulátor, výměnu porézních palivových hadiček a nastřikování paliva přímo do vzduchového sání prostě nenaskočil. Ale stejně by byla škoda s ním jezdit. Vždyť je unikátní právě nízkým stavem kilometrů. „Za šest let auto oslaví třicet let a budu ho moci třeba provozovat na veteránských značkách. Jednou ho nechám synovi jako parádní veterán, teď je mu devět,“ směje se Petr. Byť se u nás aleko tak často nevidělo, je to dobře. Vždyť závody Moskvič už třináct let vozy nevyrábějí a před osmi roky značka defi nitivně zanikla.
A jak takové staronové auto jelo? „Všechno zatuhlé, byl v něm i původní olej. Brzdy nefungovaly, místo kapaliny vytekla jen kaše,“ vzpomíná Petr s tím, že vozu musel dát aspoň základní péči.
