Miloslava Pošvářová je nepřehlédnutelnou osobností. Většina veřejnosti, vychované přece jen v určitých genderových standardech, je v šoku už z faktu, že dáma tak neprůstřelně rozumí technologiím dopravních staveb. Mladší generace zadá její jméno do internetového vyhledávače a kromě obrázků, kde to paní Pošvářové sluší, najde i její fotky v otrhané montérkové kombinéze a s vlasy nacpanými do bezdomoveckého kulichu. „Stavební dozor má především průběžně kontrolovat práce na stavbě, až poté papíry v kanceláři,“ říká na vysvětlenou. Znalci si zase vzpomenou na její rozborovou zprávu pro Národní ekonomickou radu vlády (NERV), v níž ještě coby auditorka společnosti Mott MacDonald mistrně rozkryla, proč se v Čechách pozemní komunikace stavějí nekvalitně, pomalu a často draze. Pokud si také myslíte, že kvalifikovanější osoba na pozici ředitelky Úseku kontroly kvality staveb u ŘSD být nemůže, nový ředitel této státní příspěvkové organizace Pavel Kočica je jiného názoru. Miloslavu Pošvářovou na hodinu vyhodil s velmi nejasným odůvodněním.

Miloslava Pošvářová

Autor: Josef Žáček a silnice-zeleznice.cz

Pan Kočica ve svém prohlášení uvádí, že jste způsobem svého jednání a vystupování na ŘSD dlouhodobě vytvářela negativní atmosféru a stupňovala napětí mezi ostatními zaměstnanci. Můžete to nějak vysvětlit?

Ve stručnosti bych mohla říci, že kontrolor není od toho, aby byl oblíbený. Veřejnost i média mají tendenci nejčastěji za nekvalitu dopravních staveb – typickým příkladem je třeba zvlněná D47 – pranýřovat zhotovitele, tedy firmu, která vyhrála výběrové řízení a dílo postavila.

Je to ojedinělé?

Když jsem se i na svých předchozích působištích snažila měnit systémy, které vedou k nekvalitním či předraženým stavbám, narážela jsem odjakživa ne na odpor zhotovitelů, ale právě třeba jednotlivých manažerů ŘSD. Tedy zástupců investora, státu, jejichž zájmem by přece hlavně mělo být, aby stát za své peníze dostal co nejkvalitnější stavby.

Můžete to upřesnit?

Za rok a půl na ŘSD jsem se snažila o řadu věcí. Přes nadřízené, tehdy ještě minulého ředitele pana Čermáka, prošla nakonec jen jedna. A to nová pravidla pro zpracování projektové dokumentace, která měla za cíl eliminovat dodatečné objednávání víceprací v průběhu stavby. Celá léta fungoval zaběhnutý systém, že projektant zadávací dokumentace ji nepřipravuje dostatečně podrobnou. Jelikož to ví, nechává v různých místech vatu, prostor pro pozdější zpřesnění rozsahu a způsobu prací.

Co s tím?

Na takový projekt – třeba nové dálnice či mostu – se vyhlásí veřejná soutěž, kterou vyhraje nějaký zhotovitel. Ten si následně najme stejného projektanta a nechá si od něj připravit realizační dokumentaci. Svoji původní zadávací dokumentaci teď teprve podrobně rozpracuje a samozřejmě vyplyne celá řada potřebných víceprací – třeba když je podloží méně vhodné, než se čekalo. Tyto vícepráce se neplatí z Operačního programu Doprava od Evropské unie, ale z českého státního rozpočtu. A hlavně je objednávají přímo jednotliví ředitelé ŘSD. Vrcholem všeho pak bylo, když si ŘSD jako technický dozor objednalo znovu stejného projektanta. Takže ten samý člověk je placený dvakrát od ŘSD – za zadávací dokumentaci a stavební dozor, a jednou od zhotovitele – za realizační dokumentaci. Jistě chápete, že vymahatelnost kvality je pak velice obtížná.

V čem spočívala vaše nová pravidla, která měla tento systém změnit?

Zadávací dokumentace měla nově být rovnou podrobná, a to včetně geologického průzkumu, diagnostiky a geodetického zaměření. Zkrátka taková, dle které jsou stavební postupy dopředu jasné, a není pak důvod objednávat vícepráce. Přestože nová pravidla platí od června, jednotliví ředitelé pro jejich přepracování vůbec nic neudělali. Teď v lednu, kdy se musí zahájit výběrová řízení, aby se na jaře začalo stavět, je prostě odevzdali původní. Jednoduše sázeli na to, že už s tím nepůjde nic dělat a nikdo nepřipustí, aby za schválený rozpočet nebylo co stavět. Na konci roku jsem začala vydávat desítky připomínek k těmto projektům a byla jsem za toho, kdo ohrožuje činnost. Říkali mi Černá mamba. Přitom řešením bylo najmout externí společnost, která půlroční fl ákání ředitelů rychle dožene a projekty přepracuje.

Máme tomu rozumět tak, že jednotliví vedoucí ŘSD berou při objednávkách víceprací úplatky? A že kdyby neměli co objednávat, neměli by ani za co ty úplatky brát?

Pokud jsem takové poznatky měla, předala jsem je policii. Více se k tomu nebudu vyjadřovat.

Týká se to i rekonstrukce dálnice D1?

Ano, to bude opravdové peklo. Když vznikne na zhotovitele politický tlak na stavbu za původní peníze a bez víceprací, budou se soudit. Projekty jsou totiž vypracované tak špatně, že to podle nich vlastně udělat nejde.

Z popsaného jasně vyplývají průtahy a prodražování projektů. Nikoliv však nekvalita, ne?

To jste asi přeslechli stať o technickém, nebo chcete-li stavebním dozoru. Nejenže v zaběhlém systému to býval ten samý projektant, který připravoval zadávací a později i realizační dokumentaci, ale vůči zhotoviteli měl jen pozici konzultanta. Na stavby často ani nechodil a rozhodně při chybném mezikroku neohrozil termín zastavením stavby, neproškrtával faktury za špatně odvedené či chybějící práce, nerozporoval použití nekvalitních či neschválených celků, jako jsou svodidla či mostní závěry od pokoutných garážových výrobců.

Takže?

V tehdejším stavu se přišlo na fakt, že je něco pouze kopií schváleného a odzkoušeného svodidla, až když se ohradil jeho výrobce.

Najdeme to i dnes?

Zcela aktuálním důkazem selhání systému je třeba klenbový most krytý přesypem. Přesypávka je čtyři až deset metrů vysoká a spárami do ní zatéká To žádnou betonovou injektáží nevyřešíte, jenom budete vodu honit tam a zpět. Náprava je možná jedině po odstranění přesypávky, což znamená zbourat vozovku na mostě. A tak to dopadá, když chybí kontrola jednotlivých stavebních operací. Zavedli jsme supervizory, kteří budou kontrolovat, zda dozor je skutečně nezávislý a na stavbě přítomen, jestli kontroluje dodržování technologií a postupů.

Tato věc se vám tedy podařila, byť ne všichni manažeři ŘSD podle ní pracují. Ale zmínila jste další, které už narazily na odpor. O co šlo?

Například jsem připravovala typizaci mostů. Tedy sjednocení jejich konstrukcí – vytvoření souboru kvalitních řešení, z nichž si investor vybere vždy to správné pro daný účel. Nebude tak nutné projektovat a počítat každý most individuálně. Navíc odpadnou rizika, že se to nepodaří v náležité kvalitě.

Chcete tím říci, že neexistuje žádný katalog schválených mostních konstrukcí, ale každý most se kreslí na čistý papír a vše stokrát spočítané se počítá znovu? Kdyby se takhle vyráběla auta, stála by nejlevnější Škoda Fabia milion!

Ano, přesně tak to je a po mém vyhazovu asi další léta zase bude.

Asi by tím leckdo přišel o práci provize. Něco dalšího, na čem jste pracovala?

Představte si, že ŘSD vůbec nemá soupis spravovaného majetku. Přitom správa komunikací a staveb je z 90 procent smyslem této společnosti, jen deseti procenty pracovní náplně má být investorská činnost, o níž se celou dobu bavíme.

Miloslava Pošvářová

Autor: Josef Žáček a silnice-zeleznice.cz

Do rozhovoru vstupuje fotograf Josef Žáček: Ve firmě, která nemá soupis majetku, se musí skvěle krást. Nezbylo tam po vás volné místo?

Soupis přidělených mobilních telefonů či počítačů mají, ale silnic, k nim patřící infrastruktury, tedy kanalizací či sítí a dalších dopravních staveb, není. Zejména chybí nějaké centrální hodnocení jejich stavu, které by umožnilo investovat peníze do údržby smysluplně tam, kde hrozí největší následné škody. Vyvíjeli jsme softwarový systém, na němž by správce třeba viděl dálnici D3, kliknutím myši si ji projížděl, objevovaly by se mu poruchy na vozovce či promítaly kamerové zkoušky kanálů.

Pomohl by?

Určitě. Když se v systému objeví sesuv, bude člověk vědět, že to souvisí s ucpanou kanalizací. Připomínalo by mu to prohlídky, nejzazší termíny pro reklamace, které se ŘDS už vícekrát podařilo prošvihnout, a třeba mosty v havarijním stavu. Systém by dokázal udělat návrhy oprav a hlavně jejich pořadí. Zobrazoval by náklady na opravy a údržbu do dalších let, v případě nedostatku peněz pak i očekávatelné zhoršení stavu, k němuž dojde. Tak dnes fungují moderní správci majetků, výpočetní technika to umožňuje, stačí vstupy z měření zanášet do jednoho systému. Ředitelé byli opět proti, stejně jako proti všemu, co by jim znemožnilo individuálně sjednávat práce se zhotoviteli.

Jaký máte názor na nového ředitele ŘSD Pavla Kočicu? Nám je sympatické, že má také technickou praxi – v devadesátých letech dodával například ocelové konstrukce pro výrobní závody koncernu Volkswagen.

To nevím, ale porady s ním byly úplně o ničem. Povídalo se tam, kdo co dělal o víkendu. Neexistoval z toho žádný zápis. Po zbytek času se zamkl v kanceláři. První věcí, co ve fi rmě řešil, bylo, kdy dostane prostředky na reprezentaci. Když mu bylo řečeno, že u ŘSD nic takového není, zeptal se, z čeho si koupí oblek. To při manažerském platu 140 000 Kč člověk těžko chápe.

Na druhou stranu se podívejme na míru zodpovědnosti náročnosti práce. Kdyby se ji tedy pan Kočica rozhodl dělat pořádně, není to zas tak vysoký plat. Co budete dělat vy?

Nový ministr dopravy Antonín Prachař (ANO) mi nabídl, že bych se na ŘSD mohla vrátit. Na pozici referenta. To je při mé kvalifi kaci samozřejmě výsměch. V uplynulých letech jsem napsala knížku, jaká podle mě na trhu chybí. Pojednává o vadách v protikorozní ochraně. Vždy zobrazuje vadu a rovnou přidává popis, jak jí předcházet. Bohužel zůstala v mé kanceláři na ŘSD, která je nyní zapečetěná a nikdo tam nemůže.

Ing. Miloslava Pošvářová, Ph.D

Technickou kariéru zahájila na mostním obvodě v Brně u Československých drah. Kontrolovala svářečské práce, nýtování konstrukcí. Po převratu spoluzakládala českou pobočku auditorské společnosti Mott MacDonald. Dělala supervize staveb pro Evropskou investiční banku. Od roku 2004 pracovala na výzkumných projektech, analyzovala závady a vzniklé poznatky zapracovávala do předpisů – převážně pro ministerstvo dopravy. V průběhu let si doplnila kvalifi kaci o soudního znalce, Mezinárodního svářečského inženýra IWE/CZ 07003 a FROSIO inspektora (protikorozní ochrana). Na ŘSD nastoupila v roce 2012, poté co Evropská unie zastavila České republice čerpání dotací z OPD kvůli předražování staveb. Právě zřízení úseku kontroly v čele s Miloslavou Pošvářovou bylo argumentem pro obnovení dotačního programu.

Miloslava Pošvářová

Autor: Josef Žáček a silnice-zeleznice.cz