Senioři za volantem: Pomalu. I bezpečně?

Českých i evropských seniorů přibývá. Podle unijních statistik tvoří lidé nad 65 let 18 % evropské populace, poslední česká čísla hovoří o podílu 17,1 procenta. V zemích EU budou za pět let představovat plnou pětinu obyvatelstva, v roce 2035 už přes pětadvacet procent. V Česku to bude obdobné. „Lidí nad šedesát pět let je dnes u nás více než jeden a půl milionu,“ vypočítává Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra v Praze.

Zároveň se nemírní ani jejich potřeba mobility. Senioři se dostanou autem všude: k lékaři, na nákupy, za vnoučaty, na úřady. Roste ovšem i počet nehod, kde jsou účastníky, i jejich následky.

Při dopravních nehodách v Česku z celkového počtu 629 mrtvých v roce 2014 bylo 115 seniorů nad 65 let. To je přes 18 procent fatálních obětí celkem – nejvíc ze všech věkových skupin. Celkem 48 (37 řidičů a 11 spolujezdců) z nich přišlo o život v osobním autě.

Kdo je ohrožen?

Jako celek ovšem nelze řidiče seniory zatracovat, ani se jich obávat. „Už si nemají potřebu něco dokazovat. Jezdí klidně, podle předpisů, nikam nespěchají. Agresivních jedinců je minimum,“ říká dopravní psycholog Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Pavel Harsa. „Na diskusních fórech i sociálních sítích si mladší řidiči stěžují na seniory spíše kvůli pomalejší jízdě podle předpisů než v důsledku agresivního chování,“ míní sociolog Petr Hampl.

Přesto tu riziko hrozí. Jsou jím nepředvídané okamžiky nebo stresové situace, které na penzisty za volantem klade stále sílící dopravní provoz. „Pokud přijde nečekaná komplikace, reakce seniora může být pomalejší a nepředvídatelnější,“ líčí rizikový moment Hampl. „Když starší motorista například na složitější křižovatce odbočuje, manévr udělá za obvyklého provozu až poté, co si je jistý, že nezpůsobí nehodu. Ovšem pokud se na něj někdo tlačí nebo troubí, řeší celou situaci pod tlakem a zkratovitě. Opomene třeba nahodit blinkr, vjede do křižovatky a střetu už nedokáže zabránit,“ říká Roman Budský, šéf Týmu silniční bezpečnosti.

Mezi důležité okolnosti přispívající k rostoucímu podílu seniorů na obětech dopravních nehod patří třeba skutečnost, že jezdí již staršími vozy bez nejnovějších aktivních i pasivních prvků ochrany pasažérů. A vliv má také jejich věkem křehčí tělesná konstrukce. „U lidí nad 75 let je při stejných podmínkách střetu riziko smrti třikrát vyšší než u osmnáctiletých,“ cituje evropské statistiky Budský.

Věk nezastavíš

Můžeme tedy říci, že když na ně nebudeme tlačit, budou více v bezpečí? Jistě. „Většina seniorů si své mizející síly uvědomuje a podle toho i řídí,“ má jasno Hampl. Navíc je tu zákon, který stanovuje povinnost jezdit od 65 let pouze s platnou lékařskou prohlídkou, která řízení seniorovi povoluje.

Ovšem také záleží na jejich schopnosti sebereflexe. Po odchodu do penze má každý ještě plno sil i rozumu, aby si jejich úbytek uvědomoval, ovšem s postupujícím věkem je to obtížnější. A v případě, že si to nechtějí připustit, měla by své říci rodina, přátelé nebo blízké okolí.

„Někdy k nám na vyšetření přijdou v doprovodu dětí řidiči, kteří by si za volant už sedat neměli,“ říká psycholog Harsa. „Kvůli zhoršené koordinaci pohybu, slabšímu sluchu i zraku to někdy dojde do stádia, kdy už testy neprojdou. V takovém případě vystavíme negativní posudek a pán už od svého praktického lékaře další prodloužení možnosti jezdit nedostane,“ dodává ještě.

Alespoň něco

Zamítavých posudků však není mnoho. Většinou se lékař uchyluje k omezením, ale ne úplnému zákazu. Jak nás upozornil Pavel Harsa, právě u seniorů v hodně pokročilém věku je to cesta, jak nezbytnou mobilitu řidiči zajistit, a přitom riziko střetu omezit na minimum. Nejčastěji se k tomu používají takzvané harmonizační kódy, které znají všichni řidiči s brýlemi či kontaktními čočkami. Ty mají zapsány v řidičském průkazu i senioři, ovšem mohou tam mít i povinnost používat další pomůcky jako naslouchátka. A dá se říci, že speciálně pro ně jsou nastavena i omezení řídit, třeba jen na světlou část dne, nižší rychlostí nebo pouze v určité vzdálenosti od domova. „Vždy je určuje lékař a je to přísně individuální,“ říkají úředníci z oddělení řidičských průkazů na českobudějovickém magistrátu. Obvykle podle nich například akční rádius řidiče může být omezen jen na vzdálenost k ordinaci lékaře, úřad a možnost nákupu, třeba jen deset kilometrů od domova. A jak se to dělá? Lékař v případě zjištění důležité změny omezující schopnost řídit posílá na dopravní úřad vyrozumění – nahlásí potřebu změny a její důvod. Jak nám řekli úředníci na dopravním úřadě magistrátu v Českých Budějovicích, kódy zapracují na základě oznámení do karty řidiče a vydají nový průkaz. Lhůta bývá stejná jako u vydání zcela nového, tedy asi 20 dní.

Důvěřuj

Na kondici seniorů za volantem dohlíží lékař, změny by měly být v řidičáku. Je tedy všechno v pořádku? Ano, ovšem pochybnosti by mohla zasít možná formálnost vyšetření. „Změřili mi tlak, přečetl jsem s brýlemi písmena na tabuli a vyjmenoval své léky. Pak už mi lékařka vystavila potvrzení, za deset minut bylo hotovo. Zná mě přece přes dvacet let,“ svěřuje se šestašedesátiletý šofér. I ostatní oslovení řidiči mají podobnou nebo identickou zkušenost. Kdyby ale bylo osvědčení vydáváno takzvaně „na ksicht“, tedy na základě dlouhodobého vztahu lékař-pacient, není to trochu nebezpečné? Co kdyby něco přehlédl nebo i vědomě potlačil? Pomohlo by ještě další zkoumání u specialistů? „Ze zákona není povinnost posílat každého seniora k dopravnímu psychologovi, jen v případě pochybností,“ vysvětluje Pavel Harsa. Nezbývá než dlouhodobé znalosti pacienta ze strany lékaře věřit.