Agresivita na silnicích: Nervy na uzdu!

Jména Lacina či Trpišovský zná každý, kdo zapíná televizi nebo čte noviny. Oba skončili u soudu za agresivitu na silnici. Trest pro ně byl ale zásadně jiný (první seděl 2,5 roku, zatímco druhý díky amnestii vyvázl bez trestu, ačkoliv si 7 let nezařídí), stejně jako pro Martina Nováka, kterému hrozilo patnáct a půl roku vězení za vytlačení dodávky jeho jaguarem před třemi lety. Než by nastoupil do vězení – byť na zkrácenou dobu 6,5 roku – raději se upil k smrti.

Agresivita je vděčným tématem celoplošných médií, exemplární procesy mají evidentně řidičskou veřejnost umravnit a trestají agresi stejně jako pokus o vraždu – deset až patnáct let vězení. Už pokus o těžké ublížení na zdraví se trestá třemi až deseti roky, aniž by se nutně nehoda stala. Obecné ohrožení pak odnětím svobody na tři až osm let. Jenže kdo potrestá každodenní drobnou agresivitu, která jen obtěžuje? Řada motoristů si navíc neuvědomuje, že ji páchají den co den.

Agrese jako nezvládnutí jízdy

Podle evropských statistik se agresivní jízda řadí mezi časté příčiny nehod a šanci potkat agresora máte minimálně jednou za 16 km. Při hlubším zamyšlení ovšem není zřejmé, z čeho hodnotitelé vycházejí – u zemí, jako je Česká republika, Slovensko či Polsko, se totiž termín „agresivita“ v dopravní legislativě ani statistikách vůbec nevyskytuje. „Bohužel agresivita mezi řidiči jako taková u nás není v zákoně nijak definována. V některých zemích tomu tak je, například v sousedním Německu, kde i u nás běžné problikání dálkovými světly auta před námi je považováno za projev agrese. Na druhou stranu, v případě, že někdo na někoho vědomě najíždí a snaží se ho například vytlačit ze silnice, může být obviněn z trestného činu. Podle některých právníků dokonce z pokusu o vraždu, protože auto je zbraň,“ varuje Martin Farář z Besipu.

U našich západních sousedů obecně platí, že pokud je řidič záměrně bezohledný, automaticky jde o trestný čin. V Rakousku zase vysoce agresivní jízda ukazuje na nezvládnutí jízdy. A podle tamní klasifi kace jde o zvlášť závažný trestný čin s peněžitou sankcí v přepočtu skoro šedesát tisíc korun!

Riziko provozu

„Agresivní řidič je obdobně jako řidič nepozorný velkým rizikem pro bezpečnost silničního provozu,“ říká ředitel dopravní policie Tomáš Lerch s tím, že v poslední době zaznamenávají jeho kolegové spíše úbytek případů zásluhou medializace třeba takových exemplárních případů, které jsme zmiňovali v úvodu článku.

Jenže má evidentně na mysli ty „velké“ případy. V každodenním provozu se ale stále setkáváme s menšími typy agrese, které nikdo nepostihuje – najíždění na zadek kvůli nedodržování bezpečné vzdálenosti nebo „neškodné“ myšky při zařazování do kolony.

Za ně totiž nemůže to, že v řidiči náhle „bouchnou saze“, ale dlouhodobě pěstovaný vzorec chování. Takový řidič u soudu nejspíš nikdy neskončí, ale své okolí tím obtěžuje systematicky každý den.

Co je agrese?

Podle Besipu patří mezi nejmírnější formu agrese už ledabylé odložení vozidla na parkovišti s tím, že auto zabírá dva pruhy. „Zařadil bych sem i počínání chodců, kteří si myslí, že mají přednost, a automaticky si ji vynucují,“ říká předseda Asociace dopravních psychologů Alois Hudeček a pokládá si řečnickou otázku, co je to vlastně „agresivita“. Podle něj totiž takové chování odkazuje spíše na špatnou výchovu – třeba v případě chodců o mylný dojem jejich absolutní přednosti, který některá média ještě přiživují. Nic takového přitom pochopitelně neplatí. Myslí si tedy, že podobného „agresora“ neodhalí žádné psychologické vyšetření. A už vůbec ne rychlé soudy typu „Kdo jede rychle, ten je agresivní, a kdo pomalu, ten je defenzivní a klidný“. „Prosté zvyšování pokut a represe ze strany policie nic neřeší, jedině dlouhodobá výchova už odmala,“ končí psycholog.

Kupodivu ho v tom podporuje i šéf dopravních policistů Tomáš Lerch, přestože jde proti pokutování. „Agresivitu řidičů nevymýtíme pouze represí, je to komplexní problematika, která zahrnuje mimo jiné důslednou práci s řidičem, jeho výchovu, vzdělávání a uvědomění si odpovědnosti za své chování,“ končí. Oba tím potvrzují, že rychlé řešení „agresivity“ zkrátka neexistuje. Vše začíná u výchovy. Myslete na to třeba ve chvílích, když někam jedete s dětmi, které sledují vaše vzorce chování. Nebo při rychlém odložení auta „na blikačky“, které omezuje ostatní řidiče.

1. Mírná

Případy špatného parkování na úkor jiných účastníků silničního provozu, například bezdůvodné zabrání dvou parkovacích míst, netlumení dálkových světel při setkání s protijedoucím vozem či nepoužívání blinkru.

2. Středně závažná

Patří sem najíždění na auto před sebou. Nebo samozřejmost, s jakou část řidičů předjíždí každý den cestou do práce celou stojící kolonu nebo si vynucuje zajetí do řady čekajících vozů.

3. Nebezpečná

Do poslední kategorie patří vyloženě nebezpečná bezohledná jízda, či dokonce fyzické útoky na druhé řidiče,

což lze trestně postihnout.