Jak se žije motokaskadérovi: Pořád mám respekt
Fotogalerie
13 fotografií
Martin Krátký je čtyřnásobným mistrem republiky v disciplíně Stunt Ride alias kaskadérských dovedností na motorce. Začínal na jízdním kole a dnes své cviky zdokonaluje na letišti i doma u skříně.
(více v čísle 19/16)Plácnu sebou denně. Těmito slovy nás vítá Martin Krátký pod stanovým přístřeškem u své tréninkové dodávky. Vozí v ní motocykly upravené na kaskadérská vystoupení. Ale dnes je zima, fouká to a občas poprchává. Jaro, že by psa nevyhnal. Natož aby se někomu chtělo jezdit na motorce.
Jenže devětadvacetiletý Martin je profík, který už roky předvádí kaskadérské cviky na soutěžích před diváky. Denně trénuje čtyři hodiny na letištní ploše v jihočeských Tchořovicích u Blatné, kam jsme za ním vyrazili. Dřív odsud létaly stíhačky, dnes je tady motoškola Pepy Sršně. A trochu bokem i místo, kde můžete vidět blázna, co na motorce dělá stojky, sedí na řídítkách, zatímco stroj jede po zadním kole, a občas sebou i sekne. Zatímco on to bere sportovně, my se o něj s fotografem regulérně bojíme. Sám Martin přiznává, že má ke stroji i po letech respekt.
Domácí cvičení
Snažíme se vyzpovídat sympatického chlapíka dřív, než se nám před objektivem přizabije. Brzy ale chápeme, že pro něj je to rutina, kterou bravurně ovládá. A snad právě proto, že jsme na motorce už něco najezdili, jeho kousky vůbec nechápeme.
Po krátkém rozcvičení začíná Martin zostra. Řízené drifty nalevo, napravo a hned předvádí krásnou svíci na zadním. Pro poučenější uvádíme, že žádné hup nahoru, honem dolů, ale plynulé citlivé zdvihnutí předního kola až do mraků. Až sem to rozumově dokážeme pobrat. Jenže jakmile čaroděj Martin za jízdy po zadním přeskakuje na řídítka točí kolem fotografa piruety, zastavuje se nám dech. Vzápětí ještě ukazuje stojku na hlavě v sedle motorky. Nejdřív se ji prý musel naučit doma u skříně, protože není tak snadná ani bez jedoucího stroje. Je to borec!
Jak mamince rozumíme…
Zlatým hřebem našeho soukromého představení je jízda po zadním, zatímco Martin stojí na motorce čelem vzad. Je to jeho majstrštyk. Jakmile přidává na závěr jízdu po zadním bez držení, už se o nás pokoušejí mdloby. Přesně v tuhle chvíli by nás seškrabávali z asfaltu. Zatím se nám ale žádný zpovídaný člověk při focení nezabil a snad to nebude ani dnes. „Padám z malých rychlostí, takže nepotřebuju ani kombinézu, která omezuje v pohybu. Stačí mikina a tenisky,“ odpovídá Martin na naše nechápavé pohledy. Cviky se dělají do stokilometrové rychlosti, ostatně upravená motorka ani víc než 160 km/h nejede.
Ale zranění prý už byla. Nad zlomeninami rukou ani nevzdychne, stupačka vražená 10 cm do těla ho už překvapila. „Přelétl jsem přes řídítka a napíchl se zády na stupačku. Nic mě nebolelo, takže jsem krev ze zad nečekal. Ještě jsem zavolal rodině pro pomoc a jelo se do nemocnice na sál. Půldruhého měsíce jsem nemohl jezdit,“ říká Martin s tím, že se o něj maminka bála. Následovalo přemlouvání, jestli by si ještě nechtěl kariéru nadějného kaskadéra rozmyslet.
V jeho odporu mu nepomohl ani fakt, že hned první jízda po rekonvalescenci skončila pádem a sedřením přední části těla do krve. Ještě že má Martin chápavou slečnu, která sama jezdí po předním, zadním a jen výjimečně obou kolech své Hondy CBR 125. Seznámili se jak jinak než na tréninkovém letišti.
Talent a píle
A jak se vůbec kluk z jihočeské vesničky stane světovou celebritou s bezmála 700 000 fanoušky na facebooku? Vše začalo před rokem 2002, kdy se jel malý Martin podívat s rodiči na vystoupení motokaskadérů. Hned ho to s bráchou chytlo a začali zkoušet.
Jenže zatímco sourozenec to vzdal, Martin zkoušel jízdu po zadním na jízdním kole a v patnácti přesedl na historickou padesátku Jawa 23 Mustang. Třikrát týdně trénoval na polní cestě za vesnicí, takže do měsíce dokázal ujet po zadním kole 80 metrů. Dokonce na třetí rychlostní stupeň jen trhnutím řídítek. To mu mimochodem zůstalo dodnes, když předvádí své kousky na východoněmeckém veteránu MZ 150. I při pouhých čtrnácti koních hravě staví stroj na zadní. „Výkon nehraje roli, beztak se závody konají na sto metrech. Naopak pokud chybí, aspoň se člověk na začátku lépe naučí získat cit, jak na to,“ ukazuje nám hned za chvíli.
Už s malým motocyklem okouzloval svět, když se vydal v roce 2009 na soutěž v Maďarsku a jen tak mimochodem ji vyhrál. Mustang vystřídala Jawa 350/638, kterou ale víc opravoval, než na ní jezdil. Po dvou letech si proto pořídil východoněmecký stroj MZ, kterých měl několik a dodnes s nimi občas vystupuje. Převážnou většinu cviků předvádí na totálně překopané jedenáctileté šestistovce Kawasaki ZX-6R Ninja. Bez velkých peněz, sponzorů věhlasných jmen a s pomocí kamarádů, kteří mu pomáhají držet motorku při životě. Na skromném sympaťákovi Martinovi je vidět, že stačí nadšení a pořádná každodenní píle. Jezdí trénovat i v zimě bez ohledu na počasí. Od letošního roku poprvé coby profesionál, který žije z honorářů za vystoupení a výhry z převážně zahraničních soutěží. Držíme mu palce!
