S typickým elektrickým bzukotem kolem nás létají neskutečnou rychlostí ani ne dvaceticentimetrové modely. Řídí je čtyři sotva desetiletí hoši. Právě sledujeme novu autodráhu v Praze 7. „Náš klub vznikl v roce 1968 v tehdejším Parku kultury v Holešovicích. Žádné autodráhy se tehdy neprodávaly, i ve světě to byla nová věc,“ vítá nás zdejší předseda Libor Putz.

Rychlá krása

Rozjížďka končí, hoši usedají ke stolu a začínají pracovat – jsou zde v rámci modelářského kroužku. „Dnes už není tak zajímavé, aby kluk zvládal práci s kleštěmi a kladívkem, hlavně když umí na počítači,“ popisuje Putz současnou generaci žáků. Zájemce přesto mají a děti to evidentně baví.

„Funguje to tak, že si kluci vše sestaví, obrousí pneumatiky, následně vystřihnou karoserii, která je většinou z lexanu – průhledné umělé hmoty. Obarví ji, ozdobí, zastřihnou podle šasi. Udělají si zapojení a seřídí jej. Kdyby ale někdo měl chuť, může si u nás postavit i auto do vitríny,“ říká, jak to v klubu chodí. Ostatně když si prohlížíme některé výtvory zdejších žáků i učitelů, zůstává nám rozum stát. Tak krásné modely zmenšených závoďáků se jen tak nevidí. A to jsou všechny schopny jezdit po dráze!

Žáci začínají stavbou modelů s plastovou karoserií. Ta ve vysokých rychlostech pracuje a zvyšuje přítlak vozu. Motorky točí až 100 000 otáček. Základní auto vyjde na tisícovku

Autor: Jiří Pekárek

Minuta i šest hodin

Jenže to není vše – zdejší členové samozřejmě mohou následně změřit síly v závodě. „Vrcholem je pro žáky mistrovství České republiky. Každý si může vybrat, jestli se mu více líbí makety, cestovní auta, sportovní vozy, nebo formule. Záleží na tom, co se jim líbí,“ vysvětluje zdejší předseda, který je sám mnohonásobným vítězem rozličných klání.

Vrchol závodní sezony představuje pro holešovické modeláře nejstarší pohárový závod u nás – šestihodinovka. „V pátek je trénink, závodit se bude v sobotu 26. a neděli 27. listopadu,“ říká Libor Putz. „Obvykle se přihlásí dvanáct až patnáct dvoučlenných týmů, proto musíme v sobotu ještě uspořádat kvalifi kační jízdy,“ dodává. O závodě, který letos oslaví 48 let, jsme ostatně ve Světě motorů psali několikrát – třeba v roce 1972.

Jde o přesnost

„Kluci se zde učí preciznosti. Vždyť u některých modelů je světlá výška pouhých osm desetin milimetru,“ popisuje zdejší vedoucí kroužku Luděk Seifert. Ostatně i on zde začínal jako malý kluk a v jeho šlépějich pokračuje i jeho dcera. Je vidět, že závody na autodráze jsou láskou na celý život. Vždyť hoši, kteří v klubu začínali jako žáci, jsou dnes čtyřicetiletými inženýry, které nikdy neopustila láska k autům – nejen zmenšeným.

A co by se stalo, kdyby se některý z krásných modelů rozbil? „Samozřejmě se to může stát. Tak se to opraví. Ve velkých autech se závodníci mohou i zabít,“ loučí se s námi Libor Putz.

Vedoucí kroužku Luděk Seifert sám začínal v klubu jako malý. Dnes předává zkušenosti další generaci závodníků.

Autor: Jiří Pekárek

Víte, že…

… podle britské Asociace dráhových automodelářů mohou některé miniatury na rovince překročit dvoustovku?

… na standardní dráze typu Blue King drží světový rekord Čech Petr Krčil? Okruh dlouhý 47,24 metru zdolal za těžko uvěřitelných 1,36 sekundy – tedy s průměrem 125 km/h.

… nejdelší trvale namontovaná autodráha byla na newyorském Long Islandu? Měla 160 metrů, údajně však existovaly i další – například prý kdysi bylo možné projet model Spa Francorchamps s neověřenou délkou 256 metrů.

… v Guinnessově knize rekordů je zapsána 4,7 kilometru dlouhá dráha, kterou v roce 2009 sestavili dobrovolníci na britském okruhu Brooklands? Spotřebovali dvacet tisíc stavebnicových modulů.