Kombajnér Pavel Toth: Patnáct hodin v sed(ad)le
Fotogalerie
7 fotografií
Sklizeň polních plodin se může zdát jednotvárná, stroj jen prostě pomalu okusuje lán. Je to ale tak i ve skutečnosti? Co dělá dlouhé řízení v horku s kombajnérem a jaká je jeho noční můra?
(více v čísle 34/17)Počátek srpna je pěkně horký, už v deset ráno je na poli zralé řepky u Noutonic poblíž středočeských Roztok u Prahy k nevydržení. Lánem se pomalu šine červený kombajn Massey Ferguson MF 7274, který řídí 26letý Pavel Toth. Přibrzďuje a my k němu šplháme po šesti schůdcích do kabiny. Očekáváme horko, plno prachu a plev stejně jako všude okolo, ale vítá nás klimatizovaná budka ve dvoumetrové výšce s výborným výhledem. Prach a drť z výmlatu do ní také nepronikají. Kombajnér má v přihrádce dvoulitrovou láhev s limonádou a zapnuté rádio. Takže klidná letní pohodová jízda?
Nuda? Ani náhodou!
I když sklízení lánu vypadá monotónně, tudíž nudně, opak je pravdou. „Možná to tak na první pohled skutečně může vypadat,“ připouští Toth s tím, že usnout za „koláčem“ ale rozhodně nejde. Kombajnér totiž stále musí sledovat aktuální situaci před kolosem. Sleduje výšku sečení, aby nezůstávalo vysoké strniště, a přitom se nenabíraly kameny. Musí taky občas měnit výšku žací lišty, aby dobře sklidil i polehlou plodinu, či hlídat v poli skrytá zvířata. A také na dotykovém displeji sledovat činnost kombajnu, třeba postup plnění zásobníku sklizenou plodinou nebo činnost sít či ventilátoru, kterým se ze stroje vyfukují sláma a plevy. Nebo například otáčky bubnu uvnitř stroje, aby mu řepka nevypadávala zpět na pole. „Abych hned při sklizni zase nesel…,“ usmívá se mladík, kterého bral tatínek do kabiny ještě starých východoněmeckých fortschrittů už jako kluka.
Dlouhý osamělý den
Na polích se od konce července pohybuje každý den už od sedmé ranní, a jak říká, trvá to obvykle do jedenácté večer. Jeho jediným společníkem po celý den tak kromě občasných telefonů kvůli koordinaci prací s farmou zůstává jen rádio s hudební kulisou. S postupujícím dnem únava roste, podle Totha je znát hlavně při stmívání. Než se všechna technika z pole odveze, zbývá často jen hodinka k půlnoci. „Pak jen rychle domů, umýt se a spát. Další den nanovo,“ popisuje svůj denní chleba v období žní. „Po pěti dnech takové práce se pohybuji skoro jako zombie,“ usmívá se. Pak jej už musí alespoň na den zastoupit kolega. Ten má dnes službu na traktoru s valníkem a momentálně čeká v rohu pole na telefonický pokyn k najetí, aby mohl odvézt sklizenou plodinu. Protože už máme zásobník plný, kombajnista přivolává valník přes port handsfree v mobilu. Vyprázdnění pomocí šnekového zařízení trvá několik minut. „Bunkr znovu naplním zase zhruba za hodinku,“ říká Toth.
Pozor, zvěř!
Blížíme se k okraji pole a budeme obracet. Kombajn se otáčí, ovšem nikoli do pravého úhlu, jak jsme očekávali, ale rovnou o 180 stupňů. Tedy žádné plynulé ořezávání lánu směrem doprostřed, ale postupné ukrajování jen z jedné strany. „Je to kvůli příčným brázdám třeba od hnojení nebo postřiků. Na ztvrdlé půdě by to jinak znamenalo velké rázy na tlumiče, tudíž nebezpečí pro stabilitu stroje, ale také by velmi trpěly pneumatiky i ráfky,“ vysvětluje kombajnér.
Jak dodává, také se musí myslet na zvířata, především malá. Proto se v lánech zejména vyšších plodin vysekávají takzvané líchy, tedy volné pásy, jimiž mohou z pole utéct. „Nejvíce času na únik je potřeba dát zajícům a koroptvím, divočák nebo srnka si poradí díky své velikosti lépe,“ vysvětluje Toth. Ani tak se však setkání s krví zvířat nevyhne úplně vždycky. „Z rudě zbarvených žacích lišt mi není dobře po těle nikdy. Za bezmála deset let, co s kombajnem jezdím, jsem si na to nezvykl,“ dodává tiše.
Strašák jménem Závada
Přerušení sklizně kvůli zvířatům, vlastně jen výrazné zpomalení jízdy, je pouze krátkodobé. Složitější je to v okamžiku, kdy se na kombajnu cokoli porouchá. To prý u již takřka patnáctiletého stroje není žádným řídkým jevem, nejčastější jsou problémy s vysypanými ložisky nebo zlomenými hřídeli. Vůbec nejhorší jsou případy, kdy se s kolosem nedá zajet k opravě na farmu do kryté haly. „Třeba před pár dny mi praskly oba disky předních kol, a než se je podařilo vyměnit, trvalo to přes hodinu – samozřejmě v tom největším horku a prachu,“ popisuje kombajnér. Teplo prý bylo takové, že nemohl ani udržet ruku na plechu kapoty. „Snad by se tam i usmažilo vajíčko,“ vzpomíná Toth.
A mnohdy to není lepší, ani pokud se může k opravě do chládku faremní haly přepravit po ose. Nezdá se nám to, vždyť díky velikosti stroje musí na silnici budit respekt a být na farmě rychle. „Sedím sice ve dvou metrech, takže vidím do kabiny i řidičům náklaďáků, ale zejména šoféři malých osobáků si myslí, že se jim snadno vyhnu,“ stěžuje si kombajnér na častou bezohlednost. Protijedoucí auta jen podle něj zajedou ke kraji a myslí si, že se jim s vratkým kolosem vyhne. Manévry s více než devět metrů dlouhým a skoro čtyři metry vysokým i širokým strojem ale nejsou nijak snadné, kombajnér zejména za sebe příliš dobře nevidí. Navíc okresky mezi poli mají ne úplně pevné okraje, stroji tak hrozí převrácení. Při přesunech proto před ním vždycky jede technik s doprovodným vozem, ovšem na některé šoféry neplatí ani rozsvícené oranžové majáky.
I čtyřikrát
Z našeho lánu za další půlhodinu už stroj pomalu ukusuje i z posledního šestimetrového pásu řepky. Tohle pole je sklizené. Takže zase za rok? „Kdepak, letos sem pojedu ještě minimálně čtyřikrát,“ tvrdí kombajnér. Z pole se totiž ještě musí odvézt sláma, celou plochu je třeba podmítnout, pohnojit, zorat a osít. Mezitím přicházejí na řadu další plodiny, nejdříve během zbytku prázdnin obilí a pak ještě na konci září kukuřice. Za volantem všemožných zemědělských strojů tedy sedí až do pozdního podzimu.
Další pole farmy Oldřich Poláček Hole je na dohled, a tak se už bez nás kombajn přesunuje na následující plochu. Do tmy Totha čeká nejen toto, ale ještě jedno další pole.
Jak pracuje kombajn
Po rozjezdu na kosícím zařízení běží šest metrů široká žací lišta s ostrými ocelovými zuby, k níž přiháněč jakoby hráběmi skládá stvoly. Šnekový válec shrnuje uřezané rostliny na střed vozidla, odkud hrdlem míří do jeho útrob. Zde se plodina putující dále přes síta a bubny do zásobníku odděluje od plev a slámy. Ta je řezána na menší kusy a spolu s plevami vyfoukávána ven. Plodina vyčištěná přes bubny a síta zaplňuje zásobník zvaný bunkr o objemu asi 5 tun, ten zhruba jednou za hodinu kombajnér vyprázdní pomocí šnekového dopravníku „komínem“ do valníku přistaveného traktoru.
Víte, že…
… rychlost kombajnu v poli se řídí sečenou plodinou? Při sklizni obilí se pohybuje rychlostí 6 až 7 km/h, u řepky dokonce jede jen 5 km/h.
… na stroj se šestimetrová žací lišta montuje obvykle na poli, kam se vozí s předstihem na vleku? Nasazení a zapojení lišty trvá asi patnáct minut, demontáž bývá i kvůli tmě o několik minut delší.
… pneumatiky jsou pro práci na poli podhuštěné? Obvykle se foukají jen na 1,5 baru, nebo se na stroje dokonce obouvají takzvané nízkotlaké gumy na 0,9 baru. Obutí je měkčí proto, aby se těžká technika nebořila a neutlačovala půdu, která je pak moc tvrdá.
… za volant kombajnu smíte usednout s řidičským oprávněním skupiny T? Speciální strojnický průkaz není třeba.
