Škoda Fabia Combi 1.0 MPI: Velké tělo, malý duch?
Fotogalerie
35 fotografií
Nová Škoda Fabia Combi se chlubí zavazadelníkem o objemu 530 litrů a nosností 530 kg. Může jásat i řidič základního, litrového tříválce, nebo jde jenom o ozdobu ceníku?
Zahraniční seznamovací jízdy s novým českým kombi Fabia se nesly v duchu pozitivních zjištění. Prověrka v reálných podmínkách každodenního provozu ale často odhalí zajímavé poznatky.
Fabia Combi III to má o to těžší, že nás musí v prvním českém testu přesvědčit variantou, které leckdo podle prospektu nevěří. Základní verzi 1.0 MPI pohání tříválec známý především ze citigo. Do kombi se na rozdíl od hatchbacku nekvalifikovalo slabší provedení 44 kW, ale jen silnější o výkonu 55 kW. Výkon ale není všechno. A při zjištění, že má litr o 17 N.m nižší točivý moment než 1.2 HTP/51 kW v minulé generaci, mnozí zbystřili.
Až dočtete, budete mít jasno. Díky zátěžovému testu se například dozvíte, jak se tříválec popasoval s rozhodnutím pěti mužných redaktorů vyrazit na lyže.
Jaké další možnosti cestování jim trh nabízí? Budeme-li lpět na zachování segmentu tak jako při hodnocení a známkování, nabízí své služby už jen koncernový příbuzný Seat Ibiza ST 1.2 a Renault Clio Grandtour 1.2. Lada Kalina 1.4 se momentálně neprodává, Peugeot kategorii malých kombi opustil a přesedlal na crossover 2008. Jemu podobné směsky, malá MPV a SUV s předním pohonem, představují oblast, v níž se může potenciální zákazník rovněž poohlížet.
DOJEM
Holka jako lusk
Podle mnohých kolegů se kombík povedl ještě víc než hatchback. Druhá část redakce zase nedá dopustit na originální zakončení krátké verze decentní hrankou a zalomení zadních bočních oken. Záleží na vkusu. Celá redakce se nicméně shodla, že se novinka líbí, je proporčně vyvážená a podle dosavadních zkušeností bude šik ještě za deset patnáct let. Aniž by malá škodovka sklouzla ke kýči, dokáže být v křiklavých barvách mladistvě hravá a v konzervativních odstínech zase reprezentativně seriózní a nenápadná. Pokud nepatříte ke znalcům a fanouškům aut, možná si při prvním letmém pohledu Fabii Combi spletete s Rapidem Spaceback. Společné DNA tyto modely zkrátka nezapřou.
Vzhledem k tomu, jak detailně jsme už popsali kratší variantu, přelétneme interiér vyloženě bleskově. Pohledná, útulná a ergonomicky zdařilá palubní deska nikde netlačí a ani posádku neomezuje. Tvrdé materiály na pohled nesrážejí pečlivé zpracování, dveřní výplně z jednoduchých tmavých ploch ale působí stroze.
Audiosystém, klimatizace i ostatní ovladače jsou rozmístěny navýsost logicky, výtku směřujeme k regulaci osvětlení přístrojů, kterou musíme pracně hledat v menu dotykové obrazovky.
Připomeňme, že na kritiku zákazníků a médií reagovala Škoda velmi pružně a od letošního roku začne pro fabii nabízet i vestavěnou navigaci. Zatím jsme se museli spolehnout na mobil spárovaný přes systém Mirror Link.
PROSTOR A POHODLÍ
Fabia Combi jezdí na stejném rozvoru 2470 mm jako základní hatchback, 265 mm prodloužené karoserie jde plně na vrub zadního převisu, a tedy objemnějšího kufru. Vesměs si tedy shrneme již známé poznatky.
Rozsah seřízení volantu a sedadla uspokojí široké spektrum řidičů, trochu zvyku vyžaduje nízko posazená krátká řadicí páka, což bylo typické i pro minulou generaci a odvozený roomster. Velkoryse dimenzované přední pozice nabídnou dost místa dvěma dospělým, sedadla mají sympatický tvar, ale jejich konstrukce rozděluje cestující na dva tábory: jedněm měkké výplně zcela vyhovují a nehlásí problém ani po stovkách kilometrů, druzí by při delších cestách ocenili tužší podloží. Z úst štíhlejších pasažérů směřují výtky ke spodní části předních opěradel, která tlačí do zad. Zadní sedák sleduje trendy doby a leží víc při zemi, pozice nohou tak není vyloženě cestovatelsky uvolněná, ale ani je nemáte otravně pokrčené jako u některých i větších aut.
Místa pro kolena je vzadu průměrně, pohodlně se tu budou cítit osoby do 180 cm výšky. Rovná střecha nechává volnost nad hlavou, v tomto ohledu nemá problémy ani šikovně řešený hatchback.
Tradiční slabinou moderních kombi bývá výhled z vozu. Designéři Škodovky sklem nešetřili, na rozdíl od těžkopádné předchůdkyně karoserii opticky odlehčují tenké sloupky a velká zasklená plocha. Šikmo dopředu je vidět výborně, dozadu je to samozřejmě o něco horší, rozměrná boční okénka ale vyparkovávání výrazně usnadňují.
Zarazila nás skutečnost, že už při vnější teplotě -6 °C jsme dlouho nemohli vytopit spodní část interiéru, aby nám bylo od nohou příjemně. Vzduch není vyveden ideálním směrem, navíc ventilátor musí běžet často naplno.
KUFR
Strohé matematice se u kufru nevyhneme: novinka nabízí stejnou nosnost jako hatchback, tedy 530 kg. Základní objem 530 litrů, do kterého je započítáno i vybrání pro rezervu a přilehlá schránka, se objednáním rezervy (1100 Kč) zmenší o 36 litrů a pro zavazadla zbude 494 l. Hatchback pojme litrů 330 a s rezervou 304, úbytek je zde menší.
Odcházející Fabia IICombi uměla nabídnout 480 nebo 505 litrů, opět podle přítomnosti náhradního kola.
Čeho si u nového kombíku na první pohled možná nevšimnete, je odlišná konstrukce pátých dveří proti pětidveřové fabii. Koncové svítilny jsou u kombi užší a vykrojení mezi nimi tak širší.
MOTOR
To je, oč tu běží
Zmenšování zdvihového objemu a redukce počtu válců patří k samozřejmostem dnešního autosvěta. Přesto přítomnost litrového tříválce v novém škodováckém kombi, které má hlavně u nás doma značný potenciál stát se rodinným vozem č. 1, širokou veřejnost zaráží. „Vždyť ve své staré fabii mám nijak zázračnou dvanáctistovku HTP, a teď mi ještě dvě deci uberou?“ slýcháme běžně kolem sebe. Volba motoru pro první český test nemohla být jednodušší.
Co nám říkají fakta? Fabia II 1.2 HTP měla 51 kW a 112 N.m. Fabia III s motorem známým ze citigo má kilowattů 55, ale newtonmetrů jen 95. Přitom decentně narostla a má větší kufr. A pocity? Nový motor je nesrovnatelně tišší. Při volnoběhu a ustálené jízdě není slyšet, pod plynem vydává celkem sympatické tlumené bručení. Proti HTP jiný svět.
Z místa vyráží nadšeně, po městě ani okolí mu není co vytknout, pružností nadchne – ostrou zatáčku projíždíme na pětku při 45 km/h bez zaváhání. Otevřené silnice a dálnice, to je jiná. Když vyznavači poklidné a ustálené jízdy překousnou delší čas akcelerace, mohou se pak spokojeně oddávat kultivovanému cestování. V táhlých kopcích se motůrek drží dlouho statečně, když mu pak dojde dech, nemá smysl zběsile podřazovat a snažit se hnát jej do otáček. Se čtyřkou nepřijde zlepšení, trojka trochu zabere, ale rychle se dostane do omezovače a jste zase na začátku. Prostě se spokojte s klesajícím tempem a nespěchejte. Jestli to není vás styl, neváhejte připlatit si za přeplňovaný čtyřválec 1.2 TSI. Litr je zkrátka vytrvalý kliďas a sportovce z něj neuděláte ani tréninkem.
Spotřeba nejlevnější motorizace zajímá každého. V našem testu se pohybovala od 5,5 do 6,5 l/100 km.
JÍZDA
Stabilizováno
Krátká fabia má lehce schizofrenní naladění podvozku. V jednu chvíli vás nadchne měkoučkým houpáním na táhlých terénních vlnách, aby následně kopla na krátkém ostrém zlomu. V zatáčkách hluboce zaklekne a při opravdu ostré jízdě se záď neubrání kývání, při běžném cestovním tempu je ale jízda sympaticky uvolněná.
Kombi je jiné. Podle očekávání tužší, výrobce musí být připraven na situaci, kdy řidič naloží velký kufr do plna a fabia musí i tak fungovat. Už se tak prvoplánově nehoupe, ale celkovou vyrovnaností se nám líbí víc. Kombi je samo o sobě tuhé, nekroutí se a přitvrzený podvozek mu vůbec neuškodil. Naopak působí stabilnějším dojmem v rychlých obloucích a při vyhýbacím manévru si nepřipadáme jako na lodi, ale cítíme k autu větší důvěru.
ZÁTĚŽOVÝ TEST
„To by mě zajímalo, jak to bude vypadat, až s tím pět lidí vyrazí na hory,“ zaznělo na poradě. A už se vybírala destinace a optimální kombinace lidských závaží. Když to náhodou o nějaké to kilo přepískneme, nic se neděje. Jak říkával mistr Jára Cimrman, aby to bylo jako ze života. Doma se před cestou přece také nevážíte. Pechr + Baborský + Frei + Jelínek + Slováček + dva snowboardy s botami + tři lyžařské komplety + příčníky a rakev = 555 kg. Krásné číslo, o 25 kg větší, než potřebujeme. A k tomu fabia s plnou výbavou, která také váží víc než optimistických 1004 kg podle technického průkazu. Cimrman by měl radost.
Sardinky, na místa!
Nastupujeme – nebo spíš plníme auto – ve středočeských Kosmonosech s nadmořskou výškou 273 m n. m. Sportovní náčiní směřuje do střešního boxu, který nám „pěkně“ zvýší aerodynamický odpor, boty do kufru a živá zátěž na sedadla. Zatímco na předních pozicích panuje dobrá nálada, zezadu se ozývá funění a remcání. Problém? „Nevejde se mi za tebe levé koleno a u kraje šoupu hlavou o strop,“ hlásí 182 cm vysoký Petr Slováček a v duchu proklíná Jirku Baborského, který svých 178 cm komfortně rozvaluje za volantem. „U mě dobrý,“ hlásí Matouš Jelínek, „akorát se neopírám, protože se mezi kluky nevejdu.“ Martin Frei mlčí a nevypouští ani své kousavé poznámky, což nevěstí nic dobrého… Ale bez emocí: vzadu je široký sedák, třem ramenatým tvorům je však těsno v oblasti ramen a zázrak to není ani po stranách svažující se střechy. Hodinu tu tři chlapi vydrží, což připišme malému kombíku k dobru, protože nejde o charakteristické využití. Ve čtyřech se cestuje pohodově, pohodlí si můžete dopřát podle libosti.
Vstříc novým zážitkům
Fabia si lehla k zemi. Živá zátěž je rozprostřena po celém autě, které ale musí být připraveno i na situaci, kdy řidič plně naloží jen kufr. Rozjíždíme se bez zaváhání, spojka netrpí, po městě má motor dostatek síly a na kruhových objezdech sedí fabia jako přibitá.
Blíží se ostrý nájezd na rychlostní silnici R10. Sardinky vzadu panikaří, šéfredaktor se nenápadně ujišťuje, jestli jde vše podle plánu, ale řidič se tváří spokojeně. Navzdory půl tuny na bedrech jede kombík jako po kolejích. Nehrne se po čumáku ven, ani nemá tendenci se přetočit. Dokonce ani ESP nemusí vstávat do práce.
Vytáčím trojku, čtyřku a plný plyn držím i na pětku. Takhle jsem naposledy jel na pionýru, běží mi hlavou. Dlouho, předlouho to trvá, než se ručička vyšplhá na 130 km/h.
Otravný hmyz kamion začíná předjíždět, brzdíme na jeho 81,5 km/h a na příštích pět minut máme o zábavu postaráno. Budeme opět akcelerovat na sto třicet. Dlouhá pětka je mrtvá, čtyřka jakbysmet, teprve trojka pomůže.
Na spěch zkrátka musíme zapomenout. Nic jiného se ani nedalo čekat, naopak pozitivní postřehy se začínají hromadit. Ani na vytočenou trojku nemá tříválec rušivý zvuk. Okamžitá spotřeba 10,5 litru na 100 km je stejná, jakou mívaly první verze 1.2 HTP na dálnici už při sólovém obsazení. A v kopcích si litr drží tempo déle, než bychom tipovali. Je to statečný bojovník.
Když se trefíte do plynulého provozu, nebude ani delší cesta v plném naložení žádným utrpením. V zácpách a při závodech s kamiony to ale bude otrava a nejspíš vám přijde na mysl, jestli jste přece jen neměli připlatit 16.000 Kč za turbo 1.2 TSI/66 kW.
Ještěd dobyt!
Z Liberce na vrchol Ještědu (1012 m n. m.) se klikatíme v permanentním stoupání, kde pětka se čtyřkou postrádají smyslu, zato na trojku toho pružný motor zvládá víc, než jsme čekali. Dvojka přichází ke slovu až ve vyloženě utažených pasážích. Pesimisty možná napadlo, že budeme muset i tlačit, ale o něčem takovém nechce červené kombi ani slyšet. Zkoušíme zastavit v prudkém zasněženém kopci a opět se rozjet. S noblesou… Odspodu má litr síly na rozdávání.
Jsme na parkovišti pod vrcholem a nezbývá než poplácat základní Fabii Combi po ramenou. Půltunové břemeno vytáhla do kilometrové výšky sice bez výraznějšího elánu, ale spolehlivou, vytrvalou silou. Palubní počítač ukazuje devět a půl litru, což potvrzuje kvality boleslavského tříválce.
ZÁVĚR
Není pochyb o tom, že se základní tříválcová motorizace vzhledem k atraktivní ceně stane volbou mnoha soukromých i firemních zákazníků. Nemusejí mít obavy, jde o důstojnou motorizaci, která ve většině běžných potřeb naplní očekávání.
Když dojde na výjimečnou situaci a bude potřeba kombi plně naložit a vydat se za sněhem či k moři, zvládne i tento nelehký úkol statečně. Potřebuje k tomu ale svůj klid a na dálnici rozjezd. Nepočítejte s předjížděním nebo snad s tím, že naženete pozdní odjezd. Chce to klid, trpělivost a ustálené tempo, pak dokonce budete mile překvapeni spotřebou a kultivovaností, o jaké se starším tříválcům ani nezdá.
