Mazda MX-5 2.0 Skyactiv: Každodenní posvícení
Fotogalerie
20 fotografií
Nová technika, nový design, ale pořád stejná zábava za volantem. Nebo ještě větší? Čtvrtá generace Mazdy MX-5 používá osvědčený recept, ale nejmodernější ingredience.
(více v čísle 41/15)Mazda MX-5 byla vždy racionálně postradatelná, ale emocionálně výživná jako džus z čerstvého ovoce. Dostupná, levná na provoz, nesmírně zábavná. Čtvrtá generace japonského roadsteru spadá do éry Skyactiv, tedy filozofie Mazdy vyznávající lehkou konstrukci a inovativní atmosférické motory, což k MX-5 dokonale pasuje.
Zamračená
Zatímco druhá a třetí generace se smály víceméně podobně, čtyřka je úplně jiná. Nejsme si jisti, jestli je příkladem všeobecně uznávaného etalonu krásy, ale její malé přimhouřené světlomety, atletické proporce a originální záď mají rozhodně čím oslovit. Navíc celé je to zase tak roztomile maličké. Vždyť na délku mazdička měří jen 3,9 metru.
Nastupovat!
Všechno je nové, ale pocity tolik známé. Nastupování vyžaduje zdravý pohybový aparát. Přestože tu a tam nějaký centimetr přibyl, dvoumístný kokpit nadále funguje jako intimní sbližovač posádky. Kolega Matouš Jelínek to vystihl přesně: „Je úžasná. Jenže je v ní míň místa než v mém maluchu.“ Kapsy ve dveřích i schránka před spolujezdcem chybějí, do loketní opěrky se sotva vejde mobil, jediný použitelný prostor hledejte mezi opěradly sedadel. I to patří k životu s miatou, jak se MX-5 říká mimo Evropu.
Líbí se nám kvalita zpracování i celkové pojetí kokpitu. Vše je navýsost přehledné, logické, snad jen ovládání multimediálního systému na středovém tunelu můžeme rozporovat. Je z ruky a při řazení jsme o ovladač každou chvíli nechtěně škrtli. Když už má člověk obrazovku tak pěkně po ruce, hodilo by se dotykové ovládání.
Na otázku, jak se v mazdě sedí, neexistuje jasná odpověď. Co řidič, to názor. Volant jde nastavit jen výškově. Krátká kabina limituje posun sedadla, které leží sice níž, ale pořád docela vysoko. Místa nad hlavou je o něco víc než v minulé generaci, zázraky však nečekejte. A rám okna máte pořád docela blízko hlavy. Každý centimetr vzrůstu je tedy znát, optimální pozici si najdete při výšce tak do 180 cm.
Startovat!
MX-5 nikdy nebyl sporťák ve smyslu ohromujícího výkonu. Jeho charisma spočívalo v lehkosti a hravosti v nižších rychlostech. A to se nemění. Pohotovostní hmotnost se po dvaceti letech vrátila na magických 1000 kg, základní patnáctistovka (96 kW, 150 N.m) dokonce váží jen 975 kg.
Atmosférický benzinový dvoulitr známe třeba z dlouhodobě testované Mazdy 6, zde je ovšem uložen podélně kvůli pohonu zadních kol. To si vyžádalo pár úprav. Třeba zjednodušení výfukových svodů, což zvyšuje protitlak. Proto bylo nutné sáhnout i na specialitu nových mazd: vysoký kompresní poměr. Hodnota 13:1 je pořád nadprůměrná, jinak má ale tento motor dokonce 14:1. Výkon se snížil ze 121 na 118 kW a točivý moment z 210 N.m na 200 N.m. Tolik čísla, teď dojmy.
Naprosto nás dostala okamžitá odezva agregátu na plyn. Ne jako u turbín. Můžete precizně dávkovat meziplyny, v zatáčce korigovat zadní kola, dvoulitr tancuje, jak pískáte.
Rozbíhá se zcela plynule a to mu vydrží až do zásahu omezovače. Upřímně jsme nahoře čekali výraznější výkonovou špičku, takový ten bod, na který se člověk těší. Kde auto popadne druhý dech a odmění vás za to, že jste se odvázali a pořádně ho nakrmili. Nic takového.
Výkon 160 koní bohatě stačí na zábavu, pro jakou je Mazda MX-5 stvořená. Dálniční letec by z ní nebyl ani s tisícihlavým stádem pod kapotou. Ve vyšších rychlostech je určitě civilizovanější než předchůdkyně, hlučná je ale pořád dost. Aerodynamicky je ovšem vyřešená výborně. Sice neslyšíte vlastního slova, ale ani při maximální rychlosti do auta nadměrně nefouká. S kšiltovkou na hlavě můžete Německem uhánět 200 km/h nonstop.
Kouzlo MX-5 spočívá v konzumaci klikatých silniček. Miluje zatáčky, ve kterých se snaží být až do vysokých rychlostí příkladně neutrální. A pokud to není řidičovým přáním, do driftu se zbytečně nehrne. Pro všechny případy ale dostal dvoulitr samosvorný diferenciál a také podvozek od známé firmy Bilstein. Ten z MX-5 rozhodně nedělá prkenné sportovní náčiní, na to je tu třeba značka Mini. Mazdička se nikdy neprofilovala jako vyložená motokára. Je dost hbitá, ale současně pořád příjemně poddajná, aby se s ní dalo jezdit i po městě nebo rozbitých okreskách. I proto se v zatáčkách dost naklání, což ale konstruktéři vysvětlují jako záměr. To aby řidič vnímal všechny pohyby karoserie. A komu to nevoní, ten může ladit. Mazda je pro podvozkový tuning připravená, žádné jiné auto nenabízí geometrii nastavitelnou v takovém rozsahu.
Změnit ovšem nepůjde elektrický posilovač řízení, který vystřídal dřívější hydrauliku. Podle nás Mazda našla šikovné univerzální nastavení se slušnou zpětnou vazbou. Citlivé ruce ale poznají, že ideál vypadá jinak.
Zato řazení jde příkladem veškeré zadokolové konkurenci. Výztuha mezi převodovkou a diferenciálem dělá z hnacího řetězce jeden tuhý celek a páka zapadá do krátké kulisy fenomenálně přesně. Další důvod, proč vynechat dálnice a vyhledávat co nejklikatější trasy.
