Volvo XC90 D5 Inscription: Na půl cesty
Fotogalerie
9 fotografií
Přesluhující modely Volva jsme dlouho hájili tím, že ne všechno nové je lepší. Teď je tu konečně změna, a my neskrýváme rozpaky.
(více v čísle 49/15)Volvo XC90 je na trhu téměř rok a na silnicích začíná být vidět. Aby ne, takovou horu železa nelze přehlédnout. Nemůžeme ale říct, že by nás drsně řezané tvary a nudně zavalité proporce hřály u srdce. Předchozí generace rozhodně vyzařovala víc originality. Tradiční maskou a zadními světly se však i nové volvo dokáže přiměřeně odlišit.
Pobyt uvnitř je severským tradicím daleko bližší: minimum tvarů i dekorací, medvědí náruč širokých kožených křesel a nakažlivě klidná atmosféra, ve které se báječně přemítá o vesmíru. Soustředění téměř všech ovladačů do jediného počítačového menu někdy trochu zdržuje, ale uspořádané je logicky a reaguje rychle. Záhy po startu tato kouzla bohužel zešednou. Točivý moment 470 N.m vypadá na papíře monumentálně, ale šestiválcoví konkurenti vládnou silou o třetinu větší. Dvoulitrový diesel, který s takovou grácií prohání malé sedany S60, tady uvádí do pohybu o půl tuny víc železa a zjevně se u toho potí. Osmirychlostní automat se ho navíc snaží držet v nízkých otáčkách, takže každé přidání plynu znamená podřazení o dva i tři stupně a losí kopanec do zad. Jízda působí neklidně, vytočený zvuk podobný Fordu Transit navíc proniká do kabiny tak hlasitě, jako by v továrně zapomněli namontovat hlukovou přepážku. Přiznivce letů napříč Německem také nepotěší, že zrychlení důstojně luxusního korábu vadne už nad hranicí 120 km/h. Reálná spotřeba paliva (v testu 8,7 l) přitom není nižší než u německých šestiválců.
Vůbec nejvíc ale chybí nadhled podvozku. Volvo poprvé zkouší pneumatické pérování, což je královská disciplína, v níž nikdy nikdo neobstál napoprvé. Natož na dvacetipalcových kolech. Tak se XC90 ocitá tam, kde bylo Audi A8 před dvaceti lety: na hladkém povrchu posádku balamutí iluzí klidu, ale české kanály, spáry a boule přejíždí stylem, jakým Kryštůfek Robin tahal Medvídka Pú po schodech za nohu – bum, bum, bum. Novou generaci Audi Q7 si volvo nechává ujet o stovky mil a dostává se na dohled velkých SUV z Koreje.
Abychom byli féroví, musíme XC90 přiznat překvapující jízdní obratnost. Dlouhý rozvor a lehká příď s lichoběžníkovou nápravou dovolují volvu ustát prudké manévry při téměř poťouchlých rychlostech, což nám za volantem dodává ještě víc jistoty než obdivuhodná armáda bezpečnostních asistentů. Nejsme si však jisti, zda to průměrný uživatel SUV ocení na úkor komfortu.
Snad vás napadne, jestli si tak dlouho očekávaná novinka nezaslouží trochu hájení. Jenže při ceně, za kterou byste dostali dva sedmimístné Hyundaie Grand Santa Fe, nelze mít jiná než nejpřísnější měřítka. Volvo bohužel přijíždí s autem, ve kterém zbývá hodně věcí dodělat, a jak je všeobecně známo, první dojem se špatně dělá napodruhé. Nabídka jediného a navíc slabého motoru je nejspíš prorocká co do budoucích limitů emisí CO2, ale pro nejbližší léta znamená podstatnou konkurenční nevýhodu.
