Ford Edge 2.0 TDCI Bi-Turbo AWD Sport: Americký pozdrav
Fotogalerie
17 fotografií
Za velkou louží Ford nabízí ještě větší auta než tohle. V našich končinách ale rozměry edge budí respekt, a navíc skvěle jezdí.
(více v čísle 25/16)Středním SUV jako Ford Kuga nebo Volkswagen Tiguan říkají Američané malá SUV. Střed pro ně představuje monstrum, které vidíte na snímcích. Na délku měří 4,8 metru, tedy o 20 cm víc než Audi Q5. Většina jeho konkurentů má americký pas, třeba Nissan Murano nebo Mazda CX-9.
Jako jediný z neprémiových vozů této kategorie ovšem míří edge i do Evropy. Startovní cena 1 119 990 Kč z měřítek Fordu poněkud vybočuje, ale proti prémiovým značkám za ni dostaneme velmi slušnou výbavu. Většina z nich odjíždí od prodejců o milion dráž.
Spokojený sympaťák
Požadavek na vnější dojem splňuje edge bez váhání, tvary ani proporce netrpí přehnanou skromností. Zejména z mohutné, ostře řezané přídě vyzařuje sebevědomí Američana. Na druhou stranu auto nevypadá zbytečně pompézně. Kouzlo osobnosti vychází zevnitř a na povrchu si nemusí nic dokazovat, což vedle designové agresivity některých konkurentů působí sympaticky.
Nečekané kompromisy
Po nasednutí dovnitř přicházejí smíšené dojmy. Na jedné straně vskutku americká prostornost, volnost v úrovni loktů i ramen, vzdušná atmosféra a skvělý výhled ven. Velkoryse dimenzovaná křesla by nám nevadila ani v obýváku u televize, jako doma se v nich okamžitě cítí i náš dvoumetrový fotograf Jirka Káš. Tentokrát musíme zmínit také velmi příjemné potahy kombinující kvalitní měkkou kůži s jemným plyšem, k němuž tkaniny oblečení přilnou a brání nepohodlnému převalování těla v zatáčkách. ¨
Pak se ovšem rozhlédneme kolem sebe a najdeme palubní desku z auta o dvě třídy levnějšího. Američané jsou ze zpracování edge nadšeni, ale jemnocit evropského zákazníka Ford evidentně podcenil. Materiál vrchní části je sice měkčený, ale lesklý, dekory nepůsobí vkusně a středový panel přebírá známé nectnosti mondea: ovladače jak z 80. let a rozlehlou umělou hmotu kolem nich.
Druhým velkým zklamáním je zachování zastaralého komunikačního systému Sync 2. Nepřehledné a roztříštěné menu displeje i hlavních přístrojů spolu s pomalu a nepřesně reagující dotykovou obrazovkou dobrý dojem nedělá. Tím spíš, že mondeo ještě letos dostane modernější systém.
Vzadu jako v kině
Jak naznačuje aerodynamicky skloněná záď, edge je výhradně pětimístný. Cestující vzadu mají kolem sebe skoro stejnou hojnost místa jako vpředu. Prostřední pozice je sice užší, ale vzhledem k velkorysosti celkové šířky stále umožňuje cestování tří dospělých nebo ukotvení dětských sedaček.
Méně příjemné překvapení nás čekalo při prohlídce otevřených dveří. Jejich spodní hrana je zahnutá dovnitř, aby zakryla prahy před nečistotami ze silnice. Nohavice si tedy neumažeme, ale vlhkost, prach a sůl se hromadí přímo u spodního svaru, což jeho životnosti jistě neprospěje.
Kufr nemá vzhledem k rozložitosti pohonného ústrojí zázračně hlubokou podlahu, stejně jako v mondeu je dokonce mírně zešikmená. Ostatní rozměry ale pomáhají k celkovému objemu 602 l, podběhy omezují šířku jen minimálně a vstup je komfortně široký.
Ford je ford
Od velkých SUV zpravidla nečekáme, že budou dobře jezdit – tedy že budou obratná, pohyblivá a bezprostřední. V milionové třídě stačí, když jsou pohodlná (jako Kia Sorento), zázraky se dějí až o milion korun výš (jako u Audi Q7).
O to lepší zpráva je, že ford zůstává fordem. I s přitvrzeným podvozkem výbavy Sport na dvacetipalcových kolec pohodlně žehlí české silnice, přitom působí obratně jako auto o dvě třídy menší. Naladění tlumičů i tuhost karoserie skvěle vyvažují komfort a jistotu. Menší nerovnosti zavěšení pohlcuje, větší kopíruje, rozdíl mezi jedním a druhým je intuitivní a předvídatelný. Za pochvalu stojí také řízení – na dnešní dobu přímé, citlivé a bezprostřední. Součtem toho všeho je prostě skvělá jízda. Pohodlnější než v XC90, jistější než v sorentu, řidičsky záživnější než v Q7.
Dva litry mohou stačit
Technický průkaz edge uvádí hmotnost 1949 kg. S trochou zaokrouhlení to znamená, že na tunu váhy připadá litr zdvihového objemu motoru. To nejsou dobré vyhlídky. Ano, k přeplňování slouží dvě turbodmychadla, ale ta mají i Volkswagen Amarok a Volvo XC90. Na jejich osmirychlostní automaty vztekle řadící nahoru a dolů při každém pokrčení palce u nohy nevzpomínáme právě nejradši. A edge má rychlostí jen šest.
Přesto se po rozjezdu nestačíme divit. Možná právě proto, že už první tři stupně musejí být dost dlouhé, dokáže se do nich motor pořádně opřít, výsledkem čehož je souvislý a plynulý tah od nejnižší rychlosti. Rozjezd i řazení dvouspojkového powershiftu přitom Ford dokázal nádherně vyhladit a konkurenci s hydraulickými měniči nenechává prakticky žádný náskok. Stejně táhle se biturbo umí rozfoukat při předjíždění kamionů, což dává vzpomenout na dávnou nenucenost atmosférických osmiválců. Součástí plynulého kouzla je to, že se převodovka nesnaží držet zbytečně nízké otáčky. Při konstantním tempu se pohybuje kolem 1500 až 1800 ot./min, tudíž nemusí podřazovat při každém přidání plynu. Spotřeba v testu přesto dosáhla přijatelných 7,8 litru.
Čím nás edge naprosto dostal, je ticho na dálnici. Motor není při 130 km/h slyšet vůbec a ostatní ruchy jsou potlačené extrémně dobře. Rozdíl mezi akustikou fordu a Audi Q7 je rozhodně menší než milion korun.
Abychom byli féroví, překvapily nás také malé brzdy, odrážející jak poklidný styl jízdy převládající na domorodém americkém trhu, tak nutnost nasadit na náboj 17palcovou dojezdovou rezervu. Je pravda, že ani takhle obratné SUV není určeno pro divoké dovádění typu brzda – plyn, ale po několika ostrých brzděních z dálničního tempa ústrojí skutečně zaprotestovalo změknutím pedálu.
Pro úplnost dodejme, že v terénu nebo sněhové závěji by se trápení rozjezdové spojky na dlouhou jedničku vozu určitě moc nelíbilo. Takovým situacím se ale majitel edge nejspíš vyhne sám.
Systémovou bolestí nových fordů jsou světla a edge bohužel není výjimkou. Příplatkové diodové jednotky mají velmi slabou dálku, její samočinné přepínání je někdy pomalé a jindy oslňuje protijedoucí. Přepnutí na manuální režim je jistější, v něm se ale světla přestanou klopit do zatáček.
Jasná otázka
Snad nám Henry Ford promine tu vousatou frázi – jeho poslední výtvor je ještě lepší než prostý součet jeho vlastností. Neagresivně sebevědomý, velkoryse prostorný, řidičsky zábavný, velmi pohodlný a nesmírně tichý. Kombinace motoru a převodovky patří k nejlepšímu na dnešním trhu. Kompromisů ve zpracování interiéru a palubní elektronice je rozhodně škoda a při ceně kolem 1,5 milionu se těžko chápou. Jinak má ale zákazník na výběr mezi prémiovkami, které s podobnou výbavou vyjdou podstatně dráž, a korejskými modely typu Kie Sorento, které zdaleka nejezdí tak dobře.
Spotřeba běh
