Dojmy Dacia Sandero & Duster: Tři hrnky plné benzinu
Fotogalerie
14 fotografií
Dacia letos očekává rekordní prodeje, ale ve snaze zatraktivnit celou modelovou řadu rozhodně nepolevuje.
(více v čísle 52/16)Od ledna začne Dacia u svých modelů nabízet řadu novinek, které nyní vyzkoušíme v okolí chorvatského přístavu Šibenik. Vyrážíme k testovacím vozům a hned z dálky si všímáme upraveného výrazu sander i loganů. Struktura jejich masek se nyní podobá dusteru a nově poskládané světlomety dostaly po stranách ve standardu diody pro denní svícení. Přepracované jsou také nárazníky, zadní světla složená ze čtyř segmentů či design litých kol. Uvnitř oba modely prošly stejnou přestavbou.
Zaujal nás výborně tvarovaný čtyřramenný volant s klaksonem uprostřed, který se i bez koženého obšití drží výborně. Přepracovaná jsou dveřní madla s tlačítky pro elektrické stahování oken. U řidiče jsou však jen dvě pro pravé a levé sklo. Ta zadní může šofér ovládat neprakticky umístěnými spínači na středovém panelu. Lehce upravené jsou výdechy ventilace a dekor uprostřed palubky, nová je sklopná loketní opěrka u řidiče, držák na nápoje pro zadní sedadla nebo klíček s logem automobilky.
Nový základ
Pro první jízdu si vybíráme sandero se zásadní technickou novinkou – zážehovým atmosférickým tříválcem 1.0 SCe/54 kW, jenž nahrazuje stejně výkonnou čtyřválcovou dvanáctistovku. Po nastartování agregát rezonuje a vibruje – už jsme zažili klidnější tříválce. Od dvou do tří tisíc otáček se ale zklidní a jeho zvukový projev je příjemný. V tomto pásmu se pohybujeme nejčastěji, protože manuální pětikvalt je odstupňovaný krátce. Na pětku lze jezdit i v obci – při padesátce motor točí 1700 a při devadesátce 3000. Do dvou tisíc však tříválec příliš netáhne. Při poklidném korzování po prázdném pobřeží Jadranu nám jeho pružnost stačí, ale při snaze o předjíždění je zrychlování mdlé. Agregát reaguje úplně stejně na lehké sešlápnutí plynu i přišlápnutí pedálu až na podlahu. Příjemná je spotřeba – jedeme za 4,5 l.
Zatěžkávací test
Sandero otáčíme do vnitrozemí na klikaté serpentiny a zkoušíme nově standardní asistent pro rozjezdy do kopce – funguje bez problémů. V hornatém terénu si vystačíme s dvojkou a trojkou, protože na čtyřku už některá stoupání nevyjedeme. Při rychlém řazení ale převodovka občas zadrhne a je hlučná. Pozitivně hodnotíme chování vozu. Podvozek je na 15palcových kolech dostatečně komfortní, navíc jistý. Rychle mění směr z jednoho do druhého a my se nestačíme divit. Takhle hbité si sandero nepamatujeme. Z technických údajů se později dovídáme, že tříválec má výborné rozložení hmotnosti na přední a zadní nápravu.
Cestou zpět jedeme po dálnici, kde při 130 km/h motor točí dokonce 4300 otáček, ale v nejprudším stoupání naše rychlost pozvolna padá a musíme podřadit. I tady se ukazuje, že síla motoru je spíše podprůměrná, ale zase se nám líbila konečná šestilitrová spotřeba.
Staré známé turbo
Pro porovnání hned přesedáme do provedení Stepway se známým přeplňovaným tříválcem 0.9 TCe/66 kW – běžné sandero s tímto motorem, které je u výbavy Artica o 31 000 Kč dražší, mezi testovanými vozy není. Dynamika agregátu a zátah od nízkých otáček jsou mnohem výraznější a svezení s ním svižnější. Na 16palcových kolech nám ale nepřipadá tak komfortní a také se nám zdá být lehce nedotáčivé. Vracíme se zpět s přesvědčením, že by nám nový litrový tříválec nestačil. Při parkování objevujeme poslední novinku dacie v podobě zadní kamery, která je však k dispozici jenom pro dvě nejvyšší výbavy a pouze s navigací – tedy za celkový příplatek 18 500 Kč.
Zmodernizované modely Sandero a Logan jsou nyní atraktivnější, vyzrálejší a nabízejí bohatší výbavu. Základní tříválec nás ale o svých schopnostech zatím nepřesvědčil.
Na přání zákazníků
Nakonec usedáme do dusteru se vznětovým čtyřválcem 1.5 dCi/80 kW, který je nově spojen se šestistupňovým dvouspojkovým automatem EDC. Podle předběžných technických údajů takto konfigurovaný duster přibere 69 kg, ale spotřeba by měla vzrůst jen o deci na průměrných 4,5 l/100 km. Dlouhou páku voliče přesouváme do polohy D a vyrážíme. Rozjezd s dacií je příjemně plynulý a nic nenasvědčuje tomu, že je převodovka dvouspojková – u některých konkurentů jsou starty cukavější. Spíše si říkáme, že sílu motoru přenáší na kola měnič. Připadá nám, že spojka při rozjezdu a přeřazení na dvojku lehce prokluzuje. Změna vyšších převodů probíhá rychle a neznatelně. Při 130 km/h točí motor na dlouhou šestku jen 2650 otáček, což je o 150 méně než u manuálu. Tahle kombinace, která se u nás začne prodávat v lednu, se opravdu povedla. Její cena však zatím nebyla stanovena.
