Renault Mégane GrandCoupé 1.6 dCi Intens: Vyladěn do krásy
Fotogalerie
15 fotografií
Mégane to s karoserií sedan sluší více než kdy dříve a označení GrandCoupé není až tak mimo mísu. Nakolik se nejnovější přírůstek poučil z prostorových chyb hatchbacku, jsme zkoumali s naftovou šestnáctistovkou.
(více v čísle 4/17)Sedany nižší střední třídy mají v nabídce Renaultu pevné místo. Po dvou generacích mégane přišel konstrukčně odlišnější model Fluence, načež se nyní výrobce vrátil opět k původnímu jménu. Tentokráte však na některých trzích včetně českého s honosným přízviskem GranCoupé. Byť se vůz stále vyrábí v turecké Burse a od hatchbacku se v některých věcech liší, nálepku levného sedanu už na sobě vozit nechce.
V obsáhlé příplatkové výbavě se nabízejí veškeré moderní prvky včetně světlometů LED, adaptivního tempomatu, sledování mrtvého úhlu, rozpoznávání dopravních značek či hlídání jízdního pruhu.
Natažený, ale dost?
Zásadní výhodu proti hatchbacku představuje protažení rozvoru o 42 mm, což přináší více místa na zadních sedadlech. Nasoukat se sem dokáže i dospělý výšky 1,9 metru, byť nastupování stále není zrovna pohodlné. Před koleny zbývá drobná rezerva, vadí však nemožnost podsunutí nártů pod přední sedák a příliš nízký posaz, který nepodepírá stehna.
Svažující se střecha neznamená větší omezení než u hatchbacku, průměrně vzrostlý jedinec se zde napřímí. Poněkud krkolomné je otevírání kufru, který lze odjistit buď zevnitř z vozu, klíčkem, nebo za příplatek kopnutím pod nárazníkem. Nejčastější a nejjednodušší otevírání na víku chybí. Tedy alespoň u lépe vybavených verzí s parkovací kamerou, tlačítka na klíčku navíc nejsou podsvícená, takže lovit to správné ve tmě není zrovna snadné.
Provedením zavazadelníku však sedan nadchne. Dno i boky jsou kvalitně čalouněné, ramena víka netrčí do prostoru, ale elegantně zajíždějí do boků. Po stranách jsou odkládací přihrádky. K dokonalosti chybějí jen háčky na bocích.
Dotyky, co nezahřejí
Palubní deska se v ničem neliší od ostatních mégane, v oblasti kolene se středový panel rozšiřuje a nutí k odsunutí více vzad. Dobrou pozici za volantem však díky širokým možnostem nastavení volantu najít lze. Tradiční slabinou je ovládání přes dotykový displej, který sice umožňuje všelijaké hrátky se styly a barvami, ale odvádí pozornost od řízení. U klimatizace lze nastavovat klasickými knoflíky jen teplotu, nikoliv intenzitu foukání, u rádia se přes displej ovládá vše včetně hlasitosti. Jako slabina mégane se ukazuje topení, které má pomalý náběh, necitlivě se reguluje teplota a intenzita foukání je při současné distribuci vzduchu do více proudů slabá i na nejvyšší stupeň.
Nejlepší z rodiny
Spokojenost naopak panovala s naladěním podvozku. Přes nerovnosti se vůz přenáší bez houpání, ale zároveň velmi dobře tlumí a do interiéru se nepřenášejí rázy a většinou ani tupé rány. O něco měkčí naladění (odlišné tlumiče, dorazy) přitom není na úkor jízdních vlastností na limitu. Náklony v zatáčkách nejsou nijak výrazné, zadní náprava s upravenou geometrií přispívání k jistému vedení kol i na rozbitém povrchu. Pokud neočekáváte sportovní jízdní zážitky, nevadí ani umělé, byť dostatečně tuhé řízení.
Dieselová šestnáctistovka se pojí s krátce odstupňovanou šestistupňovou převodovkou (ve 130 km/h točí na šestku 2600 ot./min), což maskuje pomalejší nástup točivého momentu v nízkých otáčkách a umožňuje jezdit ve městě bez problémů na čtyřku. Dynamika i pružnost jsou na poměry šestnáctistovek velmi dobré, sklonit se musí jen před jednotkou 1.6 CDTi od Opelu. Spotřeba není příliš citlivá na styl jízdy. Většinou se pohybujeme mezi 5,5 a 6 l/100 km, což považujeme za dobrý výsledek.
Spotřeba během testu 5,8 l/100 km
