Samohýlova sbírka: Garáž hvězd
Fotogalerie
7 fotografií
Automobily zlínského sběratele Ladislava Samohýla si zahrály ve stovkách fi lmů a seriálů. Vyzkoušeli jsme třeba šestimetrový zil z bondovky Casino Royale. Jak se k natáčení dostal?
(více v čísle 51/13)Na počátku bylo stříbrné plátno. Právě před šedesáti lety se ve Zlíně, tehdy Gottwaldově, při příležitosti mezinárodní šestidenní motocyklové soutěže promítala anglická komedie Geneviève. Děj je rámován veteránským závodem z Londýna do Brightonu a hlavní hrdinové soupeří za volanty daracqu a spykeru. Tehdy čtyřiadvacetiletému Aloisi Samohýlovi se otevřel nový svět. Hned na podzim 1954 za tři stovky koupil legendární Ford T. Přesněji si jeho díly posbíral po jedné uherskohradišťské zahradě. Když pak došlo na první startování, klika vyletěla a rodícímu se sběrateli málem utrhla nos. Další stroj – Laurinka řady S – přibyl po dalších osmi letech.
Dnes už Aloisův syn Ladislav Samohýl (mimochodem vzděláním inženýr a ještě doktor práv) ve Zlíně a Otrokovicích nejenže opatruje kolem 300 historických aut a ke stovce motorek, ale navíc pro ně v bývalé baťovské nástrojárně buduje velkorysé muzeum.
Filmování, přesněji zápůjčky veteránů fi lmové produkci, sehrály v historii V 80. letech vynášely 1,5 až 2 miliony korun ročně, Automotoklub Březolupy a později Svazarm si strhávaly 15-20 procent provize. Ostatní členové tak měli levnější benzin i služby včetně zahraničních zájezdů.
První zakázkou byl film propagující bezpečnostní pásy z nedalekého Moravanu Otrokovice. Namontovali je na laurinku a Alois Samohýl ji pak před kamerou proháněl po polních cestách. Největší zájem tehdy producenti měli o vojenská vozidla z druhé světové války. K šestituně a čtyřtuně Mercedes přibylo šest Opelů Blitz, pět valníků Steyr, šestice sovětských motorek M-72, dvě bavorácké „sahary“, originální i československý „hakl“ atd. U Samohýlů dokázali vybavit celou rotu. Když se pak v měsíční krajině u Mostu natáčel biják Na západní frontě klid (1979), dodali osm aut včetně nákladní Tatry TL 4 na plných obručích a dvou přestavěných hasičáků. Povstalecká historie o Slovenském národním povstání „dala práci“ dokonce dvacítce vozidel. Největší problémy byly s převážením „na plac“. „Když naložili moji nákladní za přední nápravu a uháněli s osmdesátikilometrovou rychlostí někam do exteriéru, pochopitelně to nemohla vydržet, protože byla stavěná na pětatřicet v hodině. Spojovací hřídel se roztočila, utrhla a zdemolovala převodovku. Produkční mě hned poučil, že kdybych nějakou náhradu, už si u nich neškrtnu,“ vzpomínal Alois Samohýl. Ten postupně nashromáždil ke 150 vozidlům a po revoluci, když potřeboval investovat do podnikání, část sbírky prodal. Následně rodinná kolekce opět rostla až na dnešní zhruba čtyři stovky vozidel všeho druhu.
Po otcově smrti převzal otěže náš průvodce Ladislav Samohýl. Snad největší množství aut a motorek – ke třem desítkám – se objevilo v populárním seriálu Četnické humoresky, režisér Antonín Moskalyk patřil k dlouholetým partnerům.
