Spitfire si zamiloval: Jiné auto nechci

Veteránská rallye v Pardubicích byla pro Pavla Štyse zásadní. Jako spolujezdec se tehdy svezl ve zrenovovaném Triumphu Spitfire 1500, a dokonce tehdy s majitelem veterána vyhráli kategorii. Rozhodl se, že jiné auto už nechce. Rok počkal, jestli ho to nepřejde, a nakonec si zajel do Německa pro vlastní kousek. Spitfire 1500 naštěstí není nedosažitelnou vzácností. Vždyť za rezavý vrak si prodejci říkají už 30 000 Kč. Jenže pokud je auto v zachovalém stavu a s levostranným řízením, stojí desetinásobek.

Pavel sice svůj koupil v přepočtu za nějakých 70 000 Kč a dalších 13 000 korun dal za dovoz, ale v renovaci už „utopil“ přes 200 000 Kč a raději přestal počítat. Vlastnictví Jiné auto nechci veterána holt není levná záležitost. Ale nelituje ani chvilku. Pavel Štys do té doby mechaničinu neokusil. Přesto si pořídil vůz před „lehkou“ renovací. Postupně ale vyplouvaly na povrch problémy. Zaprvé s korozí a pak s motorem, jehož vícenásobná renovace spolykala nejvíc peněz. „Za osm let jsem najel nějakých třináct tisíc kilometrů,“ říká majitel. Prvním vozem, který si Pavel Štys od Pardubic před osmi lety pořídil, byl notně ojetý britský roadster Triumph. Přes zimu ho schovává do garáže a chodí pěšky. Všechno se musel naučit sám podle servisních manuálů, které k vozu dostal. Vzal to jako výzvu a začal hned zostra totální renovací brzdové soustavy. Až se prý na dovozové technické kontrole divili, jak pečlivě ji zvládl. Náhradní díly se naštěstí dají sehnat. Čtvrté generace spitfiru se v letech 1974 až 1980 vyrobilo přes 95 000 kusů. Jenže kvalita součástek je bídná a byla taková nejspíš i u nového auta. „Dával jsem nový brzdový buben, a už zase teče,“ kroutí hlavou majitel nad nekvalitou výrobků.

Vůz Pavla Štyse pochází z roku 1977, přihlášen byl ale až v následujícím. „Je to úplná náhoda, ale tehdy jsem se také narodil. Auto je tedy v provozu stejně dlouho jako já,“ směje se majitel a láskyplně přitom shlíží na červený roadster. Skoro se až divíme, že se do vozu při své vysoké postavě poskládá.

Autíčko je totiž naživo opravdu maličkaté. Ukazuje se to v plné nahotě v okamžiku, kdy na místo spolujezdce usedá redakční fotograf Jirka a vyklání se, aby při focení nedloubal řidiče objektivem. I přes malý objem motoru je spitfire nečekaně čiperný, dokáže pelášit až 160 km/h. „Nikdy jsem to ale nezkoušel. Zatím nejrychleji jel na podvalníku, když jsme ho vezli z Německa,“ říká majitel, který své jediné auto používá pouze na občasné vyjížďky pro zábavu. Po zbytek roku jezdí na kole a běhá po svých.