Petra Janů: Nehoda mě posílila
Fotogalerie
8 fotografií
Trojnásobná Zlatá slavice Petra Janů dvacet let neřídila. Dnes ji auta baví a nenechala se odradit ani ošklivým karambolem z minulosti.
(více v čísle 36/15)Rozhovor s Petrou Janů probíhal stylově v zákulisí před koncertem. Je totiž v jednom kole. Od září navazuje na osvědčenou koncertní šňůru s Věrou Špinarovou, a tak nebude týden, kdy by nevystupovala. Na schůzku se Světem motorů ale i přes časové vytížení s nadšením kývla. „O auta se náhodou hodně zajímám. Vyznám se v nich a pravidelně se dívám i na Autosalon,“ překvapuje nás hned po vystoupení ze svého černého tiguanu Zlatá slavice – mimochodem vždy usměvavá a veselá. „Počkejte prosím chviličku, musím ještě houknout na Tesaříka,“ odbíhá Petra Janů do zákulisí za YoYo Bandem a za chvíli už se ozývá její smích.
Proč jste přijela na koncert ve svém voze na místě spolujezdce?
Na delší štreky mě vozí kamarád, ale jinak jezdím všude sama. Neměla jsem problém vyrážet ani na dlouhé trasy. Ale dnes už bych teda cestu do Splitu na jeden zátah nedala.
Prý jste ale roky neřídila, přestože jste měla řidičák. Bála jste se sama?
Oprávnění mám od roku 1972, ale začala jsem jezdit až o dvacet let později. Důvod byl jednoduchý – prostě mě do té doby všude vozili. Jenže jak začal muž po převratu podnikat, stal se z něj rázem nejdražší taxikář na světě. Přiměl mě proto, abych začala sama řídit.
Jaké byly začátky po dvacetileté pauze?
Koupila jsem si kondiční jízdy, které mi pomohly. A od manžela jsem dostala staršího favorita. Hodně jsem tehdy jezdila, takže dalším autem už byl sportovně vybavený Seat Ibiza s osmnáctistovkou. Potom toledo a nakonec cordoba. Tu jsem měla jen čtyři měsíce a roztřískala ji kvůli smyku na šotolině. Třináct měsíců jsem pak měla nechodící sádru.
Jak dlouho trvalo, než jste znovu usedla za volant?
Chvilku. Řídila jsem dokonce ještě se sádrou. Ve finále to pro mě mělo pozitivní vliv.
Copak může být nehoda s vážným zraněním k užitku?
Bylo to v roce 1996, čtyři měsíce jsem jen ležela na zádech. Deset měsíců jsem nepracovala. To se krásně vyselektovali ti skuteční kamarádi.
Jak jste spokojená se současným autem?
Strašně moc. Svému tiguanu s dieselovým dvoulitrem říkám Bobek. Mám ho tři roky a miluju ho. Předtím jsem měla bílý a zase bych chtěla takovou barvu, až ho budu měnit. Vždyť na tomhle už mám najeto sto čtyřicet tisíc.
Využijete vůbec pohon všech kol?
Vždycky jsem chtěla off-road a chci ho zase. Mám pocit, že mě chrání. I když pohon všech kol využiju maximálně na chalupě po lese. Ale je mi líto autu ubližovat. Je to brouček. Chudák musí snášet moje rozezpívávání před koncertem. Kdyby mě někdo slyšel, musí si klepat na hlavu, že se baba zbláznila.
Pouštíte si za jízdy své desky, nebo raději přeladíte, když se slyšíte náhodně z rádia?
Poslouchám mluvené slovo. A moje písnička z rádia se mnou nic nedělá. Ten hlas je pro mě zkrátka cizí člověk.
Jak byste se sama ohodnotila coby řidička?
Jsem vzorný řidič. Pokuty však občas dostávám. Hlavně za parkování v Praze – asi jako každý, kdo tam jezdí. Tam to jinak nejde. A měla jsem i pár bodů za rychlost. Ale jinak jezdím slušně, vždyť mladé policisty už neukecám.
Hodně jste jezdila. Dokážete si na voze něco opravit na cestě?
Nikdy mě žádné auto nikde nenechalo. Ale kdyby se tak stalo, budu se řídit heslem maminky: Namaluj pusu a čekej na chlapa, až nějaký zastaví! Vlastně mi to jednou pomohlo ve svrabu, když jsem měla defekt pneumatiky. Nezištně mi jeden chlap pomohl. Já sama jinak vím, co se kam lije. Proto jezdím s autem na pravidelné kontroly. A ještě umím skvěle zajet do myčky. Tím ale technicky končím.
Máte nějaký motoristický sen? Chtěla bych si vyzkoušet školu smyku. Kdysi by mi hodně pomohla. Třeba motorka mě nikdy nelákala, jako holka na vesnici jsem na ní kdysi měla nehodu. Ale strašně mě baví sledovat v televizi jejich testy od Pepy Sršně. Líbí se mi, jak přímočaře mluví. Jinak žádný motoristický sen nemám, dokonce bych chtěla do budoucna stejné auto jako teď.
