Ondřej Kepka: Geny díky dědečkům
Fotogalerie
8 fotografií
Herec a režisér Ondřej Kepka řídil poprvé v devíti letech a díval se na to celý národ. V seriálu Arabela tehdy seděl jako Jeníček za volantem staré pragovky.
(více v čísle 3/16)Když bývá chlap zapáleným řidičem a motoristickým nadšencem ve všech směrech, je radost ho poslouchat. Zvláště když o tom umí poutavě vyprávět.
Potkali dva automobily
Kam sahají vaše motoristické kořeny?
Můj dědeček z tatínkovy strany Jaroslav Kepka byl ve dvacátých a třicátých letech minulého století zkušebním komisařem pro Plzeňský kraj. V praxi to znamenalo, že přezkušoval adepty na řidičské průkazy a rozhodoval, zda jsou způsobilí získat vůdčí list.
Jste na dědečka pyšný? Byl to velký motoristický nadšenec a s manželkou Andělkou tehdy hodně cestovali. Nejprve to bylo s pětistovkou Harley-Davidson, a když děda usoudil, že nemá potřebný výkon, pořídil sedmsetpadesátku. S babičkou měli také automobil Praga Piccolo, kterým tehdy dojeli až do dnešního Chorvatska. Prý tam za jednu korunu pořídili večeři. S úsměvem vzpomínám, jak babička s velkým zaujetím vyprávěla, že cestou z Plzně do Prahy potkali dokonce dva automobily.
Jak oba skvosty dopadly?
Když začala druhá světová válka, musel děda fašistům odevzdat kola od auta a bohužel koncem války byla pragovka zničena při bombardování. Harley zmizel beze stopy.
A co geny z matčiny strany?
Maminčin tatínek bydlel v brněnské části Kohoutovice. Když jsme s kamarády vylezli na jeho včelíny, byla možnost sledovat motorky při závodech mistrovství světa. A jelikož to bylo koncem srpna, pro mě to vždy představovalo symbol konce prázdnin.
To je jediná zkušenost?
Občas jsem sledoval motokros, motocyklou Šestidenní a plochou dráhu, tu se snažím sledovat dodnes. Hodně mě taky zajímaly závody formule 1 a to mi také zůstalo dodnes.
Pohodlí a kancelář
Čím je pro vás automobil?
Autem se nejenom přepravuji do míst, kam potřebuji, ale mám ho také jako kancelář a sedadlo spolujezdce bývá jako pracovní stůl. Mám na něm notebook, se kterým pracuji, když někde zastavím. Také samozřejmě používám handsfree. Takže shrnu-li to, dávám přednost vnitřnímu pohodlí před nějakou vychytávkou na motoru. I když…
Copak?
Aktuálně jezdím BMW X1. Před ním jsem vlastnil Fiat Bravo, měl dvoulitrový motor a výkon 130 kilowattů. Trvalo mi rok, než jsem ho prodal, ale i tak musela jít cena hodně dolů. Takže když jsem si pořizoval současné auto, objednávali mi až třetí verzi dvoulitrového motoru, aby měl vůz potřebný zátah od spodní hranice otáček.
Kolik kilometrů najezdíte ročně?
Kolem čtyřiceti tisíc. Jezdím hodně po republice, vyrážím i na lyže do Alp nebo pracovně do zahraničí. V takových případech si naplánuji cestu tak, abych se podíval do zajímavých míst v blízkém okolí.
Může se herec za volantem učit texty?
Mám zkušenosti, že se to dá. Maminka (herečka Gabriela Vránová) mě naučila zajímavou metodu. Na MP3 si připravit text, ve kterém jsou hlasy kolegů, a já mám čas pouze na svou repliku. Pokud nestíhám, je to smůla, protože text běží neúprosně dál. V takovém případě musím zastavit a vrátit nahrávku zpátky.
Jste příznivcem technologických vymožeností, které poskytují současné automobily?
Určitě. Vzhledem k častému a dlouhému cestování dávám přednost pohodlným sedadlům a kvůli potížím s páteří také bederním opěrkám. Za významnou výhodu považuji světlomety kopírující směr, jakým jedu. A k tomu mlhovky, které osvětlují prostor vedle auta. V neposlední řadě mám samozřejmě rád výkonnou audiosoustavu, kterou v autě často z pracovních důvodů používám.
Na Arabelu nezapomenu
Vzpomenete si na zážitky z řízení starého auta při natáčení Arabely?
Majitel byl nesvůj, když viděl kluka, který vypadal na šest. V autě jsem musel sedět úplně na hraně sedačky, abych dosáhl na pedály. Měl jsem něco okoukané od táty a snažil se to napodobovat. Zpočátku byl problém, abych se rozjel, ale později se mi povedlo dát dokonce i dvojku.
A šoféroval jste ve všech záběrech?
Opravdu jsem auto sám řídil. Výjimkou byly dlouhé dialogy, kde je zapotřebí, aby byl vůz v klidu, a tak je tažený na tyči. Scéna, kdy vjedu do perníkové chaloupky, se odehrávala v ateliérech na Barrandově a táhli mě na laně.
Máte další zkušenosti z jiných natáčení?
Našla by se jich řada. Ovšem ačkoliv nejsem numerolog, mám kladný vztah k číslu osm v jakékoliv podobě. A hodně vzpomínám na vůz Renault 8 Gordini, ve kterém mě vozili v rámci filmu Maska, kde jsem hrál chlapce postiženého výbuchem bomby. Točilo se s ním několik dnů a filmové rodiče mi hráli Luděk Munzar a Jana Preissová.
Vzpomenete si na vozy, které jste vlastnil?
Začínal jsem se škodovkami 105 a 120, které vystřídala felicia a po ní postupně tři favority. Pokaždé se jednalo o auto rodičů, které dávali pryč. Skutečně prvním vlastním autem byl Renault Clio. To byla éra menších vozů, které jsem měl dovybavené, ale nikoliv jako fajnšmekr.
Co vás k tomu vedlo?
Chtěl jsem mít menší auto s potřebnou akcelerací, což se mi mnohokrát osvědčilo. Současné X1 je ovšem už jiná kategorie a funguje špičkově.
Nemáme respekt k zákonům
Jaké máte zkušenosti s policisty?
Stává se mi, že mě nebo dříve i maminku poznávají. Občas měli snahu pokutu dokonce nedat, ale teď už je situace jiná. Mám však několik zkušeností, že se chovají vstřícně, ale beztrestně neodjedu.
Divíte se?
Samotným policistů ztěžuje jejich práci spousta nesmyslných vyhlášek a omezení. Vezměte si, kolikrát vidíme jako řidiči u silnic dopravní značky, kde nechápeme, co právě tam dělají. Bohužel v České republice chybí respekt k dodržování zákonů, což se projevuje i na silnicích.
Co vás v dnešním provozu zlobí?
Mívám často pocit, že řidiči se na silnicích chovají jako samostatná jednotka zahleděná do sebe. Teď jsem tady já a všechno ostatní musí jít stranou! Naprosto běžně zažívám, jak se šoféři napojují drze na provoz při vjezdu na dálnici. A ještě jedna věc mi vadí. Jak si může někdo dovolit jezdit v levém pruhu a z principu nerespektovat rychlejší vozy?
Můžete to porovnat se zkušenostmi ze zahraničí?
Na západ, sever nebo jih od našich hranic mají větší respekt k pravidlům a zákonům. I když třeba v Římě spousta šoférů troubí, neznamená to, že jsou magoři, ale to je kolorit dané země.
Spoléháte jen na čtyři kola, nebo jste si vyzkoušel i dvě?
Mám druhým rokem skútr stopětadvacítku, se kterým se zejména v létě dostávám po Praze skrz řadu dopravních kolapsů. Potkala mě ovšem i situace, na kterou nejsem zrovna pyšný.
Pochlubíte se?
Předjížděl jsem kamion ve sto dvaceti. Za mnou auta, řidič vedle mi to dával sežrat, že ho nepředjedu. Ale nakonec se to povedlo a ulevilo se mi jak už dlouho ne. Tahle lekce byla dost drsná, ale prošla naštěstí bez následků. Budu si ji však hodně dlouho pamatovat.
Jaký máte názor na ženy za volantem?
Rozhodně si nemyslím, že by byly v principu horší než muži. Pravda, existuje pár zásadních rozdílů v porovnání s nimi, kterými se za volantem projevují.
Co máte na mysli?
Ženám všeobecně míněno, i když výjimky existují, chybí více deskriptivní představivosti o prostoru, do kterého parkují. A pak mívám pocit, že jsou zahleděny do situace, která se děje před nimi, a nevnímají okolí. Na druhou stranu bývají při řízení klidnější. Pokud někdo propadá za volantem rychle a často návalům hysterie a vzteku, jsou to jednoznačně muži.
