Být populární osobností v České republice znamená jednu velkou povinnost. A to krásnou, kterou všichni rádi plní dobrovolně. Nechat si nafotit sérii snímků Jakubem Ludvíkem.

Co pro vás znamená auto?

Prostě všechno. Dopravní prostředek, stěhování techniky na focení, vyhřívání plotýnek, když mě bolí. Zrovna teď jsem měl zapnuté sedačky.

Takový osobní doktor?

Tak určitě. Auto v téhle kvalitě má mraky předností.

Řidičák? Několikrát

Kdy jste si dělal řidičák?

V devatenácti, což už je dávno. Pak jsem ho dělal ještě jednou.

Jak to?

Občas ho prostě člověku seberou. Znám experty, kteří ho dělali třeba čtyřikrát. Ale ono zvládnout ho není teď žádná sranda, zejména kvůli otázkám. Navíc čím jste starší, tím hůř vám to myslí.

Kdy jste ho absolvoval podruhé?

Asi před pěti lety. Jízdy bez problému, ale testy byly horší.

Fotograf Jakub Ludvík

Autor: Jiří Pekárek a archiv

Kolik aut jste za svůj život vystřídal?

Hodně. Kolem dvaceti. Dlouho jsem spolupracoval s BMW, takže jsem měl různé modely třeba i na krátkou dobu. Bavoráky jezdím zhruba patnáct let.

Vzpomenete si na svůj první vůz?

To bylo na vojně v Písku, nějaká škodovka. Stodvacítka, myslím. Koupil jsem si ji za vlastní peníze, ani to nebyla nějak velká částka.

Co dál?

Pak jsem měl olcit – to byl v té době hit. Tak trochu dnešní ferrari. Poté jsem měl mercedes, nějaké audiny a nakonec se usídlil u BMW a se střídáním přestal.

Jezdíte často. Dokážete si to ještě užít?

Po Praze moc ne. Ale když mám zajímavý cíl, řízení mě opravdu baví. Obzvlášť pokud vůz pěkně sedí na silnici. Určitě to není druh relaxace, ale auto k mému životu rozhodně patří.

Zrcátka od krve

Na jaká zajímavá místa jste dorazil?

Rád jezdím na podzim na Šumavu. Miluju cesty kolem moře – třeba na Sardinii nebo Sicílii. Horší jsou Seychely. Tam nejsou patníky ani světla v noci. Musí se dávat pozor, aby člověk nesrazil nějakého černocha, jak se v té tmě ztrácejí. Pak dorazíte domů a máte zrcátka od krve.

Přeháníte…

Trochu jo, ale v podstatě to tak je. Oni nenosí výrazné oblečení, a už vůbec ne světla. Navíc tam není kam uhnout. Žádný chodník, prostě jen navezený asfalt, pak konec – díra a sráz k moři.

Cestujete do zahraničí svým vozem?

Ne, vždycky doletím a potom si půjčuji. Na výlety třeba do Saint Tropez dnes už absolutně nemám energii. Je to vyčerpávající. Pamatuji si, jak jsme hráli fotbalové mistrovství světa s Amerikou na hřišti Schalke v Gelsenkirchenu, což je nějakých tisíc kilometrů tam a to samé zpátky. To už bylo o život. Všichni jsme v autě usínali. Asi kdyby mi bylo dvacet a měl jsem víc energie, zvládl bych to, ale s přibývajícím věkem je to už rizikové.

Nejlepší energy drink?

Hotel Jak zvládáte únavu za volantem?

To moc nejde. Můžete si dávat různé energetické nápoje, vypít moře kafe, ale ve své podstatě je lepší přiznat si, že už to nedám, a vzít si hotel.

Pomáhá vám třeba hudba?

Poslouchám ji rád. Nakopnout mě dokáže třeba Hapka, Landa nebo Kabáti.

Inspirovala vás někdy cesta k fotografii nebo nějaké práci? Ono to k tomu patří. Pokud jste někde v zahraničí, jako první se vezme auto a hledají se místa na focení. Jezdíte, vybíráte vhodné lokace. Když na to není čas, už jedete naloženým autem, kde je modelka, vizážistka, řidič, a to se rovnou staví. Řeknu, tady, a jde se na to.

Fotil jste někdy přímo za jízdy?

Ano, pokud jsem sám neřídil. Za volantem by to s tím foťákem bylo dost náročné. Ale fotil jsem i přes sklo za jízdy. Stejně mám aparát na krku pořád, takže to prostě bouchnu. Když je sklo čisté, většinou vyjdou zajímavé snímky.

Jak se o své auto staráte?

Kdybych denně spal doma a pořád nepřejížděl, věnoval bych se mu. Ale jakmile jsem ho nedávno vyšperkoval, hned ho objeli klíčem. Tak to nemá ani cenu. V těchto lokacích a při lidské závisti mám vůz radši špinavý a je klid. Nemyji ho a je mi to jedno.

Berete stopaře?

Už ne, dnešní doba tomu nenahrává. Nevíte, komu zastavíte. U nás je neberu. Ale třeba na Kubě je povinnost brát je. Když jedete prázdným autem, zastavit jim musíte.

Fotograf Jakub Ludvík

Autor: Jiří Pekárek a archiv

Jakub Ludvík

Přední český fotograf především osobností showbyznysu

◗ Narozen 31. 12. 1969

◗ Do 18 let profesionální fotbalista (Viktoria Žižkov, Bohemians Praha 1905)

◗ „Řemeslu se vyučil“ na učňovské škole v Hloubětíně

◗ Start kariéry: úspěšná zakázka pro značku Versace

◗ Osobnosti před jeho „okem“: Tomáš Baťa, Karel Gott, Lucie Bílá, Livie Klausová, John Malkowich, Vlastimil Brodský, Zita Kabátová

◗ Svobodný, bezdětný