Robert Jašków: Nejezdím jako prase

Když člověk odpovídá stručně a věcně na otázky, bývá to v pořádku. Pokud ovšem spustí vodopád slov, je radost poslouchat. Jistě jste poznali, kam zařadit člena souboru pražského Švandova divadla.

Jaký jste řidič?

Z povinnosti konzument, protože auto potřebuju prakticky denně, abych dojel za prací, odvezl děti do školy a školky. Ale když sedím za volantem, pokaždé se snažím jízdu si užívat. Takže jsem ze sedmdesáti procent labužník.

Bylo to tak vždycky?

To ne. Vždyť kdy já se naučil doopravdy řídit? Vyrůstal jsem v Peci pod Sněžkou a strýček mě občas pod dohledem na polních cestách nechal řídit Škodu 1000 MB. Papíry se mi povedlo udělat v osmnácti v Trutnově, ale opravdu vládnout volantem jsem se naučil až v Praze.

Jak to?

Provoz v hlavním městě je natolik intenzivní, že člověk nikde jinde nemůže dostat lepší praxi. Jako student DAMU jsem si přivydělával u kamaráda ve zlatnické firmě, a když bylo potřeba něco zařídit, sedl jsem si do jeho kombi Trabant 601 Universal a uháněl po Praze. Časté popojíždění mě naučilo být neustále ostražitý a dávat pozor za ostatní lidi, ať už to byli šoféři, cyklisté nebo chodci.

Stejně jako Hrušínský

Čím jste jezdil kromě trabantu?

Třeba Škodou 105, která vařila i v zimě každých dvacet kilometrů. A to neměla termostat a všechny okruhy umístěné v kufru byly odvzdušněné.

Pak přišla Škoda 100, zmíněný Trabant kombi a potom mi kamarád nabídl na tu dobu neskutečnou obludu Peugeot 806. Vyndal jsem všechny zadní sedačky a se současnou manželkou jsme i s naším psem brázdili Evropu. Naprosto nezávislí na čemkoliv. V létě jsem do peugeotu naložil partu kamarádů a toulali se pro změnu po vlastech českých. Moc rád na to vzpomínám.

I na trabanta?

Na toho nedám dopustit. Pravda, každou chvíli jsem musel zastavovat a nasazovat hadici od topení. Z Prahy za maminkou do Pece pod Sněžkou jsem jel dvě a půl hodiny a cestou se kochal. Stejně jako Rudolf Hrušínský ve filmu Vesničko má středisková.

Jaké další vozy následovaly?

Nějaké mitsubishi, land rover, ale pak přišel známý s možností pořídit si BMW 525i v kůži a s automatem. Poté jsem měl 523i Touring v benzinovém provedení. Automat a mám dodnes. Před třinácti lety ho přivezl Vláďa Cveček, vyšlechtil a kromě jedné výměny vodní pumpy auto stále drží.

Zůstalo jenom u něj?

Posledním přírůstkem do rodinného vozového parku je Mercedes Vito, který jsme si pořídili z rodinných důvodů. Máme tři děti. Pokud někam cestujeme, všechna zavazadla včetně lyží a bicyklů se vejdou jedině tam.

Jaké to je, vozit děti v autě?

Honzovi je osm, Kubovi šest a půl, Marjánce pět. V tomto věku zaručeně za volantem neusnu, i kdyby se mi stokrát chtělo. Když cestuje celá rodina, s manželkou si s dětmi povídáme, vykládáme nejrůznější blbosti, a ony nakonec usnou samy. Je úžasné sledovat, jak ti dva kluci drží ochrannou ruku nad mladší sestřičkou.

Motorka po Bondovi

Na fotkách i ve filmu vás známe na motorce. Jak to máte s jednou stopou?

V seriálu Atentát jsem měl ve scénáři předepsané jízdy na motorce. Nebylo jich sice moc, ale já jsem si řidičák na dvě kola udělal opravdu pečlivě se vším všudy. Dokonce jsem měl písemné testy bez chyby. V civilu ovšem nejezdím.

Na jaké motorce jste jezdil?

Byla to do vojenského stylu předělaná cagiva. Přesně stejný exemplář, na kterém jezdil Pierce Brosnan, když točil v Česku jednu z bondovek.

Co dalšího jste řídil při natáčení?

Automobilů bylo dost, dokonce i autobus. Nezapomenu ovšem na scénu ze seriálu Expozitura, kde mě měli vytlačit ze silnice. To jsem kaskadérům nenechal a zkoušku i ostrý záběr si odřídil sám.

Blbečci „25“

Kolik kilometrů zvládnete během jednoho roku?

Řekl bych kolem padesáti tisíc. Jelikož občas točím něco pro zahraniční produkce, cestuju například do Berlína nebo do Paříže autem. Baví mě to a užívám si.

Učíte se za volantem role?

Nejsem příznivcem téhle metody, člověk by se měl soustředit především na samotné řízení. Pravdou ovšem je, že i já jsem tohle jednou nepřímo porušil. V době, kdy jsem účinkoval v jednom muzikálu a zpíval tam tři písničky. Tehdy mi hrály v autě pořád dokola.

Porušujete předpisy?

Opravdu jen málo. Chci být dobrým vzorem pro děti, a tak nejezdím jako prase, ani extrémně rychle. Ani na dálnici nejdu přes sto čtyřicet kilometrů v hodině. Když si člověk spočítá, jaké minimum času ušetří, riskování ani vysoká rychlost se nevyplatí. Navíc když se podívám na stav českých vozovek, mám pocit, že jsme o tři tisíce kilometrů někde dál na východě.

To vás zlobí?

Nejen to. Největším nebezpečím jsou nezodpovědní řidiči. Zejména blbečci kolem pětadvaceti let, kteří si v nadupaných autech myslí, že mohou všechno. Fakt mi hlava nebere, když někdo takový vidí, že vezu děti, ale stejně mě vybrzdí na Jižní spojce. A jenom proto, že nejedu sto, ale jen osmdesát.

Musíte sedět za všech okolností za volantem?

Určitě ne, ale cítím se v takové situaci jistější. Jinak mi nevadí nechat se odvézt na natáčení nebo si sednout vedle manželky, která je mimochodem výborná řidička. S ženami za volantem vůbec nemám problém. Pravda je, že občas neumí zaparkovat nebo se diví, že jim na dálnici motor řve, když mají při 140 km/h zařazenou čtyřku. Ovšem ruku na srdce, i chlapi jsou takových chyb schopni.

Co vás na dnešních autech nejvíc baví?

Vyhovuje mi tempomat a na vitu mám namontovanou kameru na zadní část vozu kvůli parkování. Jinak si myslím, že auto by mělo být v rukou řidiče, nikoliv naopak. Ačkoliv mi zpočátku nebyla moc sympatická automatická převodovka, zjistil jsem, že má něco do sebe. U nás v rodině však funguje výhoda. Dva vozy a každý s jiným typem převodovky. Člověk tak nikdy nepoleví v ostražitosti.

Chtěl bych volant vpravo

Máte rád rychlost aspoň jako fanoušek?

Jako kluk jsem ujížděl na formuli 1 a vystřihoval si fotky tehdejších pilotů, ať už to byli Jody Scheckter nebo Gianclaudio Regazzoni. Vzpomínám si také, jak se v sedmdesátých a osmdesátých letech jezdily v Praze motocyklové závody do strmého vrchu. To se mi ohromně líbilo. Teď se mi motorsport dostal do rodiny přes manželku.

Jak to myslíte?

Tchán intenzivně fandí MotoGP a docela mě tím nakazil. Takže když jde sezona do tuhého, sleduji velice pečlivě vývoj mistrovství. Navíc se podílel na práci na kapotáži pro nejlepšího českého sajdkárového jezdce Tomáše Foukala. Když jsme na chalupě ve Dvoře Králové, chodíme se s rodinou dívat na závody starých motocyklů. Tam člověk teprve vidí technické skvosty.

Co byste si chtěl za volantem ještě vyzkoušet?

Lákalo by mě pravostranné řízení – a je jedno, v jaké zemi. Poznat, jak si člověk v mozku přehodí celoživotní návyky. Určitě bych si také rád zkusil řídit dvoupatrový autobus. A aby byl výčet přání kompletní, k mým snům patří také svezení v Lamborghini Sesto Elemento a Pagani Zonda.

Robert Jašków

◗ Narozen: 4. prosince 1969

◗ Rodina: ženatý, manželka Petra, děti Jan (8), Jakub (6,5), Marie (5)

◗ Bydliště: Praha

◗ Povolání: herec (Švandovo divadlo)

◗ Ocenění: Cena Telemanie (2003)

◗ Výběr z filmografie: Atentát (2015) ● Celebrity s. r. o. (2015) ● Četníci z Luhačovic (2015) ● Policie Modrava (2015) ● Dědictví aneb Kurva se neříká (2014) ● Intimity (2014) ● Mazalové (2014) ● Priority (2014) ● České století (2013) ● Pionýři hororu (2013) ● Strach (2013) ● Ententýky (2012) ● Stín smrtihlava (2012) ● Vyprávěj (2009) ● Expozitura (2008) ● Bobule (2008) ● Poslední sezona (2006) ● Ulice (2005) ● Nemocnice na kraji města po dvaceti letech (2003) ● Smrt pedofi la (2003) ● Ene Bene (1999)