Jak se řídí doprava

Vážení přátelé,

nedávno jsem se probíjel autem večerní Prahou. Nesmyslné kolony na místech, kde by vůbec neměly vzniknout. Řady aut na křižovatkách řízených semafory, které vehementně dávaly přednost v jízdě prázdným tramvajím. Světla i tam, kam noha chodce snad nikdy nevstoupila. Pak jsem se v noci vracel domů a jel ještě pomaleji než v dopravní špičce. 100 % semaforů bylo v provozu. Červenou mě stavěly i na křižovatkách, kde z vedlejší silnice vyjíždělo auto naposledy při přechodu z páry na spalovací motor. Když jsem pak vzteky nemohl usnout, představoval jsem si, jak to asi vypadá v místech, kde se řídí pražská doprava.

Je brzké ráno. Zaměstnanci přicházejí do centrály Na Bojišti pěšky, přijíždějí na kole nebo kolečkových bruslích. Na pracovišti si sundají batůžek, vyndají si biosnídani a láhev s pramenitou vodou. Pak se zahloubají do monitorů. „Ježíši, támhle jedou auta skoro bez zastavení,“ křičí jeden. „Hned to řeším,“ odvětí druhý a nasadí na nejbližším světelném přechodu pro chodce interval 2 minuty pěšáci, 5 vteřin auta. Začíná se tvořit kolona. Zaměstnanci se šťastně smějí a nadšeně si plácají. „Jen se v těch autech uvařte a uduste,“ křičí v euforii sekretářka. V deset je pauza, kterou zodpovědní pracovníci vyplní schůzí podnikové buňky Strany zelených doplněných o aktivistky hnutí Pražské matky. Pak jsem naštěstí usnul.

Na stranách 34 a 35 se v reportáži dočtete, jak to na onom pracovišti vypadá doopravdy. Mnohé jsme se dozvěděli a pochopili. Jen ty noční semafory jsou stále záhadou.

Příjemné čtení vám přeje

Zbyšek Pechr

šéfredaktor