Hlavní je zachovat si důstojnost

Vážení čtenáři,

asi se to už aspoň jednou stalo každému z nás. Jedeme, jedeme a najednou, kde se vzal tu se vzal, vyskočí na silnici policista a začne nás stavět. Nebo zase řídíme a náhle nás cosi předjede a vzadu tomu začne blikat nechutný červený imperativ Stop! Hlava v té chvíli začne šrotovat tempem, které by jí záviděl i nejmodernější počítač v Pentagonu. Kde jsem udělal chybu? Jel jsem moc rychle? Nebo jen nemají na práci nic lepšího než „buzerovat a mlátit“?

Mladší ročníky možná tak neznervózní, ale my, co jsme zažili socialismus na vlastní kůži, jsme prostě vedle. Tehdejší absolutní policejní moc je v nás zafixovaná a hned hledíme hlavně se chlapcům v uniformě co nejvíce zalíbit. Přitom je to zbytečné. Přehnaná aktivita může být spíš na škodu. Vzpomínám si, jak jsem jednou na sklonku osmdesátých let jel na Moravu. Za Olomoucí se čtyřproudová silnice měnila v normální a já uviděl terčík. Bylo mi jasné, že jsem jel víc než povolených devadesát, a taky jsem to bujaře příslušníkovi Veřejné bezpečnosti (dnešní policie) hned přiznal: „Já vím, jel jsem stovkou, moje chyba.“ Policajt se viditelně bavil: „Díky, ale my rychlost neměříme. Přejel jste nepřerušovanou čáru. Bude to za pět set.“ Čtvrt měsíční výplaty bylo fuč a sebevědomí také.

Abyste nebyli ve vztahu k policistům a strážníkům zbytečně submisivní, je tady Svět motorů, který vám v hlavním tématu poradí, na co policisté a strážníci mají ze zákona právo, a na co naopak ne.

Příjemné čtení vám přeje

Zbyšek Pechr

šéfredaktor