Když z poruchy mrazí

Vážení čtenáři,

lidé z mého okolí vědí, že rukama bych se asi neuživil. Od svých osmi let mám na levém palci dvě jizvy, které jsou dodnes perfektně vidět. To jsem se o prázdninách pokoušel u babičky vyřezat nožíkem zvaným rybička lodičku z borové kůry. Proč dvě jizvy? Ráno mi první ránu zašili ve frýdecké nemocnici a já se odpoledne rozhodl dílo dokončit. Pak to pokračovalo na základce, kde mi vysvědčení nekazila matematika, ale dílny. Jistě proto nepřekvapí, že v naší domácnosti opravuje elektřinu a nejrůznější spotřebiče moje žena, která skvěle zvládá i základní zednické a truhlářské práce.

Pokaždé když přejíždím hranice, chvěju se hrůzou. Vědomí, z kolika součástek, které se teoreticky všechny mohou porouchat, je vůz složen, dělá své. Co si pak já, chudáček nešikovný, počnu? V dnešní době plné asistenčních linek, připojištění a hord žlutých andělů už to není tak složité jako dřív. Na konci sedmdesátých let minulého století jsme s kamarády vyjeli „novým“ trabantem z bazaru k moři na Rujanu. V Rostoku auto večer ztichlo. Odtlačili jsme je před servis a pokusili se v něm všichni čtyři přenocovat. Ráno se vozu ujali specialisté a za deset minut jsme už zase jeli. Zaplatili jsme 8 korun, takže o výměnu motoru tenkrát asi nešlo… Dnes už by to tak levné určitě nebylo. A víte vy, zda se vám dnes v cizině vyplatí nechat auto opravit na místě, nebo se raději nechat odtáhnout domů? Že ne? Potom čtěte ve Světě motorů dál a dozvíte se vše potřebné.

Poučné čtení vám přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor