Globalizace a naše peněženky
Vážení čtenáři,
bývá občas dobrým zvykem postesknout si nad neustále se prohlubující globalizací našeho světa. Milovníci motorismu dobře vědí, o co jde. Stačilo zemětřesení, následné cunami a k tomu i havárie v japonské jaderné elektrárně, a najednou bylo zle. A nešlo jen o japonské automobilky, které najednou nemohly produkovat ve svých poničených domácích závodech. Brzy začala kolabovat výroba aut všude, neboť stály i firmy, které v zemi vycházejícího slunce produkují vyspělé elektronické součástky pro celý automobilový svět. Výpadky trvaly skoro rok. Často nemusí jít ani o živelnou pohromu. Bohatě stačí naštvaní dělníci v jedné jediné továrně na důležité autodíly, a najednou stojí linky po celé Evropě. Drahé skladování dílů se totiž už dávno nenosí, heslem dne je: Přivez a hned montuj. A když někdo nepřiveze, tak se holt nemontuje. Alfou a omegou všeho jsou ale pohonné hmoty. První ropná krize v sedmdesátých letech nás ještě minula, neboť jsme soudružsky brali ropu jen od přátel z Východu. Všechny další už se na nás podepsaly. Stačí, aby se to v Africe a na Blízkém východě začalo trochu mlít, a je zle. Bohužel se to tam mele furt. Libye, Tunisko, Egypt, Sýrie, Irák, Írán… Jakmile o nich začínají večer hlavní zprávy v televizi, odcházím, usedám do auta a jedu natankovat. Co když ceny skočí prudce nahoru? A co když dodávky najednou skončí? Já vím, všichni nás budou ubezpečovat, jak jsme předzásobeni a kdesi cosi, ale my víme své. Teď měly jít po prázdninách ceny pohonných hmot dolů, tak jak se děje každý rok. Nejdou, naopak prudce stoupají v obavách, jak to bude se Sýrií. Čtenáři, kde jste? Kam jedete? Jasně, k pumpě…
Uklidňující čtení vám přeje
Zbyšek Pechr, šéfredaktor
