(Ne)víra v povolební košťata
Vážení čtenáři, odvolili jsme, a když bude republice dáno, na ministerstva přismejčí nová košťata. Jsem k léčbě z rukou čerstvých otvíračů skříní s kostlivci značně skeptický.
První, co nás napadlo, když jsme se minulý týden projeli komplexem Blanka, byl rok 2010. Nejdůležitější dopravní stavba Prahy se tehdy ústy primátora Béma oháněla rozpočtem maximálně 27 miliard, jen se mělo zdržet její otevření na jaře 2011. Bém skončil. Řidiči Blankou nejezdí dodnes. A účet je o deset miliard výš.
To dálnice D47 se začala stavět už v minulém století. Tristně teď vypadá rozhodnutí Špidlovy vlády zrušit kontrakt s izraelskou firmou Housing & Construction, neb byla příliš drahá. Důsledky? Česko zaplatilo Izraelcům pokutu a o přiklepnutí stavět jednotlivé úseky si to rozdaly české firmy v tendrech. Některé na to šly vychytrale, takže jsme se minulý týden dozvěděli, že má hned pod asfaltovým povrchem chybět kamenivo, nejdůležitější vrstva celé stavby. „Bude se to muset zbourat,“ nechal se slyšet ministr dopravy Zdeněk Žák a v předvolebním boji se nebál o D47 mluvit jako o největším podvodu v historii moderního evropského stavitelství.
Jestli má pravdu, pak jen dočasnou. Nepochybuji, že na nás vládychtivá košťata vymetou ještě větší nálož dopravních šmejdů. A zřejmě to bude dřív, než půjdeme zase (předčasně) volit.
Co nejrovnější silnice vám přeje
David Šprincl, zástupce šéfredaktora
