Nebezpečí číhá na každém kroku

Vážení čtenáři, jsou lidé, kteří by mohli prodávat ve Vídni vařené kosti a budou v balíku. A jiní jsou neschopní někomu prodat byť jen párátko. Do té druhé kategorie evidentně spadám já i moji předkové. Největším podnikatelským kouskem dědečka byla údajně výhodná koupě malé provozovny na protektory v Rakovníku ve třicátých letech minulého století. Dva dny po koupi se změnily celní předpisy a dovážené pneumatiky prudce zlevnily. O protektory přestal být okamžitě zájem a dílna zkrachovala. Děda, babička a můj táta se pak dva roky živili převážně chlebem s hořčicí.

Můj otec se do dějin rodiny jako obchodník nejvíce zapsal, když za socialismu prodával naše první auto – Fiat 600 D. Dal do novin inzerát a pak už jen zíral. Netušil, jaký bude o fi átka zájem. Lidé volali, docházeli, nabízeli. A táta nevěděl, koho vybrat. Nakonec si ráno s jedním zájemcem plácl. Večer měl přinést peníze. Mezitím však přišel další, peníze měl s sebou a nějak tatínka ukecal. A fi at měl nového páníčka. Večer ale na dveře zabušil ranní zájemce a mával penězi. Auto však už bylo fuč. To bylo řevu. Vzteklý chlap nakonec rozrazil dveře, vletěl do obýváku, sebral ze stolu broušenou vázu a rozbil ji o stěnu. Pak odešel. Já si z toho odnesl poznání, že nesmím obchodovat. Proto také svá auta zásadně prodávám přes bazar, a kdybych si chtěl pořídit ojeté, vydám se tamtéž. Byť je mi jasné, že i tam číhá neskutečné množství nástrah. O tom ostatně pojednává hlavní téma tohoto čísla. I zkušení redaktoři byli překvapeni, jaké nové pasti dokážou podvodníci připravit.

Příjemné čtení vám přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor