Žlutá Ženeva
Vážení čtenáři, názory na titulní stranu tohoto čísla Světa motorů nebyly v redakci v pátek jednotné. Ženevský autosalon je jasná volba. Stálice mezi světovými přehlídkami aut. Něco jako Svět motorů mezi českými motoristickými časopisy. Ale co ta žlutá barva? Ze sedmi aut jsou čtyři žlutá a stránka z dálky vypadá jako pole s Babišovou řepkou v plném květu. Někteří navrhovali najít automobily v jiných barvách, dalším zase žluté mámení nevadilo a oceňovali jeho výraznost. Nakonec jsme žlutá auta ponechali beze změny. Kolegové (v letošní Ženevě měl Svět motorů rekordní zastoupení – šest píšících redaktorů a dva fotografy) totiž najednou začali hovořit o tom, že žluté bylo letos ve švýcarské metropoli víc než jindy a že šlo vlastně o žlutý autosalon. Na tom, že výstavě aut kraluje jedna barva, není nic nového. Je to pár let, co jsme o pařížském autosalonu psali jako o bílém. Bylo to ve chvílích, kdy démon ekologismu zachvátil celý svět a výrobci svými panensky bílými vozy (maximálně s nějakým zeleným šlauchem značícím přívod čisté energie) dávali najevo, že jsou in. Ale co může znamenat jasně žlutá? Podle českých vykladačů barev je žlutá symbolem optimismu, veselí a inteligence. Na severu Evropy však představuje lest, zbabělost a zradu. Mnohem blíž je určitě pohled marketingového psychologa, který o žluté barvě hovoří jako o té, která na sebe strhává pozornost a prokazatelně zvyšuje prodeje. Třeskutých novinek zase v Ženevě nebylo na rozdávání, a tak se všichni rvali o pozornost i pomocí divokých barev. A nesmíme zapomenout ani na poslední variantu, že to prostě byla jenom náhoda…
Příjemné čtení vám přeje
Zbyšek Pechr, šéfredaktor
