Kdy konečně vyhrají automaty?

Vážení čtenáři, dlouhá léta jsem byl považován za podivína, neboť jsem okatě dával najevo své sympatie k vozům s automatickou převodovkou. Podle naprosté většiny kolegů je totiž jediným měřítkem kvality novináře, jak rychle dokáže s testovaným autem jezdit. Kolikrát za minutu i na dálnici přeřadí a zda se mu i u slabého vozu, určeného přednostně pro popojíždění matek s dětmi po městě, podaří udělat efektní otočku za pomoci ruční brzdy a spotřebu vytáhnout nad deset litrů… Jistě, i já se rád svezu tak rychle, až se mi hrůzou zpocená záda přilepí na sedadlo. Ale jak často se vám to poštěstí? Z 99 % se šinete po silnicích maximální povolenou rychlostí (a to ještě musíte mít štěstí), trávíte dlouhé hodiny v kolonách. V takových chvílích je automat doslova požehnáním. Na nic nemyslíte, jen lechtáte plyn. V době, kdy jsem ještě vlastnil milované Subaru Legacy předchozí generace (ano, to nádherné s velikými převisy karoserie), dost často jsem si na automat vzpomněl. Hlavně když jsem s extrémně tuhou spojkou stoupal přískoky půl hodiny Ječnou z Karláku na Ípák. Nahoře byla levá noha zralá na pomoc věhlasného fyzioterapeuta Koláře. Vzhledem k tomu, že lidstvo leniví, jsem už dlouho přesvědčen, že budoucnost patří automatům. Věnujeme jim podstatnou část tohoto vydání. Před lety jsem tipoval, že zhruba v této době už bude poměr automatů a manuálů v ČR půl na půl. Mýlil jsem se. Ceny to zatím nedovolily. Škoda. Přesto volám: Zdar automatům!

Příjemné čtení vám přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor