Tři roky. Hodně, nebo málo?
Vážení čtenáři, když jsem poprvé slyšel výsledek soudu s „podnikatelem“ Romanem Janouškem, zdály se mi tři roky natvrdo hodně málo. Jen ve zkratce zopakuji, že známý pražský kmotr v opilosti havaroval a od nehody ujel. Řidička poškozeného vozu ho na křižovatce dojela a postavila se před jeho auto, aby nemohl odjet. Janoušek ji svým porsche smetl, vážně zranil a začal prchat. Honili ho aktivní svědci i policie. Za takovou čuňárnu jen tři roky ve vězení a pět let zákazu řízení? Když mě přešlo prvotní naštvání, musel jsem uznat, že v kontextu s tresty, které u nás padají za dopravní nehody, je to fl astr vcelku odpovídající (ale stejně to mělo být aspoň o rok víc…). České soudy jsou totiž k viníkům dopravních nehod tradičně velmi shovívavé. Pro soudce nebylo jednoduché nepodlehnout mediální masáži, neboť Janoušek je ideální postava k exemplárnímu potrestání, kterému by dav nadšeně tleskal. Bývalý pingl, arogantní zbohatlík, alkoholu propadlý král zkorumpované Prahy. Soudce odolal masáži, nevyslyšel přání státní zástupkyně a nehodnotil Janouškovo jednání jako pokus o vraždu. Pokud celý případ o něčem vypovídá, tak víc než o Janečkovi o stavu společnosti. Třeba o trapné úplatné policii, která boháče Janouška po havárii ani neodvezla na odběr krve, natož aby ho vzala do vazby nebo mu aspoň sebrala řidičák. Nebo o nevyzpytatelné justici. Za stejné provinění odejdete od různých soudů se zcela rozdílnými tresty. A klidně stačí, že nebudete sympatický klimakterické soudkyni. Je to smutný svět.
Příjemné čtení vám přeje
Zbyšek Pechr, šéfredaktor
