Proč milujeme své strážníky

Vážení čtenáři,
když v devadesátých letech vnikli do ulic, měl jsem za to, že strážníci se mají starat hlavně o pořádek v nich. Neříkám přímo nahánět každého zlobivého pejska, ale zrovna v téhle oblasti jsem já bláhový jaksi cítil rozdíl mezi klasickým a takzvaným obecním policistou. 

Jenže to jako by městská policie často brala pod svou úroveň. Kde jsem se párkrát dožadoval pomoci, to když mi banda povalečů u rybníka vedle domu neustále něco kradla z pozemku, jsem slyšel jen výmluvy. A i dnes vidím mnohem více pomoci v ulicích měst od běžných policistů než od těch, co mají město v názvu.

 V Holešovicích, kde sídlí naše redakce, je, co se týče strážníků, pěkně živo. Všechna parkovací místa zpoplatněná, odtahové parkoviště hned u Vltavy: hádejte, čemu se věnují nejvíc? Je pátek 26. září, dvanáct minut po dvanácté. Ulice U Průhonu vypadá jak po „vydařeném“ tahu. Tři láhve vodky na metru čtverečním, sem tam nějaká rozbitá od piva, taky kus rádia – moc pěkný slalom pro maminky s kočárky a školáky mířící z oběda. Sem ten roomster strážníků vcelku patří, říkám si. Než uvidím, jak si to první hlídač pořádku šine k řidiči, co jen zastavil před obchodem, zatímco druhý už fotí další auta, jimž chybí za sklem lísteček. Jistě, dělají svou práci. Ale že jim vůbec nevadí, jak mezi tím kličkují ve skleněném bordelu „své“ ulice, mi vážně hlava nebere. Láhve by stačilo odnést za roh do obchodu. To by se ale nejspíš museli vypořádat s ne zrovna voňavým bezdomovcem v jeho vchodu.

 Možná máme botičekchtivé hlídače jen v Holešovicích. Třeba v Pardubicích je se strážníky pořád taková bžunda jako v případě, o němž si můžete přečíst na straně 5. A u vás? Napíšete nám?

Čtení v klidu bez botičky na vašem autě přeje
David Šprincl, zástupce šéfredaktora