Nikdo sem nepojede a inženýry vyženeme!

Vážení čtenáři,

Environmental Impact Assessment – zkráceně EIA – a hezky česky posuzování vlivů na životní prostředí je taková zbraň, že zastaví kdejakou stavbu, ať za ní stojí třeba Hromdotoho. V kauze Rajchéřov, zamýšlené monstrózní investici v jihočeském příhraničí z konce minulého století, ekologové používali studie EIA (ano, studie – už tehdy jedna nestačila) tak dlouho, až se stavět vůbec nezačalo.

Měl jsem z toho osobní prospěch: kauza se táhla tolik let, že jsem z ní stihl sepsat diplomové práce hned na dvou vysokých školách. V 21. století jsme pokročili! Dnes by kvůli EIA mohl psát o jedné a té samé (ne)stavbě na závěr svých studií otec i jeho syn.

Novelou zákona o posuzování vlivů na životní prostředí z letošního dubna se Česko dostalo do absurdní situace. Kvůli požadavkům EU – a co si budeme povídat: hlavně díky (ne) uvolnění evropských dotací – musí Česko nechat projít procesem EIA některé už dokončené projekty!

Týká se to mostů, obchvatů měst či rychlostních silnic a jde o šílenou zprávu nejen pro řidiče, kteří si na nový asfalt počkají déle. Trpět budeme svým způsobem všichni. Z našich peněz se bude přestavovat už hotové. A hlavně se roztrhne pytel s všemožnými arbitrážemi a penězi za pokuty.

Posuzovat zpětně hotové stavby považuji za Maxikocourkov, který by samo Česko sepsat nedokázalo, ač má v knize Ondřeje Sekory velký vzor.

Hrbíme se až k zemi, že jsi nám pomohla, EU! Třeba díky tobě budeme víc chodit pěšky a dobře placený Přetrhdílo bude podél plánované stavby křičet: „Nic se stavět nebude, nikdo sem nepojede a inženýry vyženeme!“ Tak jako postava vozky ve slavné Sekorově knize. Svět motorů naštěstí absurdně nepíše, tak hezké čtení!

David Šprincl, zástupce šéfredaktora