Česko vs. Slovensko

Vážení čtenáři,

vykládejte někomu, že léto je pro novináře okurka. Média tématy přetékají, spolu s počasím jako by se zbláznilo úplně všechno. Kdo by třeba řekl, že červenec – v prodejích aut tradičně slabý měsíc – se stane tím vůbec nejúspěšnějším v historii Česka? Přes 690 registrovaných aut den co den, to tu ještě nebylo.

Divte se pak zacpaným silnicím, kdy se cesta k Jadranu mění v utrpení. Já, tradiční to istrijský dovolenkář, jsem letos volil jinak: slovenské Tatry. Pravda, skoro šest set kilometrů není od Istrie zas taková změna, ale jízda nesrovnatelná! Na trase Poprad - Praha jsem lehce přibrzdil jen před českou metropolí a vše s přehledem zvládl pod šest hodin. Z cesty jsem si odnesl dva důležité poznatky. Rekonstruovaná D1 je na zmodernizovaných úsecích vážně lepší. Zúžení do dvou pruhů na už rozšířených etapách značí úplně jiné kafe, kdy bok po boku jedou opravdu oba pruhy. Ne jako na stále ještě starých částech D1, kde jsou sice při rekonstrukci ofi ciálně pruhy také dva, ale předjíždět kamiony a autobusy si troufne stěží polovina řidičů, jak je v nich pocitově úzko.

Druhá zkušenost letí ze samotného Slovenska. S respektem k výši pokut u našich sousedů jsem jel vždy a všude tak předpisově, až mě děti nepoznávaly. Přesto jsme cestu zvládli pod zmíněných šest hodin. Nikdo se totiž ani na dálnici na nikoho nelepí, nebliká a souběžná jízda slaví úspěch. Přispívá k tomu i fakt, že auta s viditelným nápisem „Polícia“ jsou vidět opravdu často: na sjezdech dálnic, ve městech, ba i v samotných Tatrách. Neřekl bych to, ale v tomhle jsou Slováci dál než my. Příjemné čtení a cestování přeje

David Šprincl, zástupce šéfredaktora