Jak to děti mohly dříve přežít?

Vážení čtenáři,

před týdnem, kdy bylo hlavním tématem čísla stárnutí za volantem, jsem měl pro editorial střeliva víc než Putin v Sýrii. Tentokrát jsem na tom jak český politik s originálními nepopulistickými nápady a návrhy. Tedy skoro totální úhor. Dětské autosedačky nejsou tím, co by mi právě trhalo žíly. Dost pochopitelně, moje dcery už jsou dávno dospělé a do vnoučat daleko. Ne že bych se dřív o jejich zdraví nezajímal, ale… Dcery se nám narodily krátce po VLSR (Velké listopadové sametové revoluci) a věci dnes běžné byly tehdy v opravdových počátcích. Jezdili jsme starou stodvacítkou a dorazit někam bez uvaření motoru jsme tenkrát ještě považovali za důležitější otázku, než v čem sedí děti. Tedy takoví ignoranti, že by nám to bylo úplně jedno, jsme zase se ženou nebyli. I my jsme si pořídili jedinou sedačku, která byla na trhu, a k ní pro větší dceru ještě „podprdelník“. A nějak jsme to odjezdili a dcery přežily. S dnešním přístupem a možnostmi se to nedá srovnat. Ale ono je to tak skoro se vším. Občas nechápu, jak nám mohly vyrůst zdravé děti, když jsme neznali a tudíž nectili zásady pitného režimu, když jsme děti nesledovali na každém kroku pomocí GPS v telefonu a nejraději jsme s nimi chodili na údajně nezdravé hambáče. No, dnes by nám je asi odebrala sociálka. Aby se to nestalo i vám, jsme tu s velkým tématem, jak správně vybrat auto k sedačce (nebo obráceně). Kolegové prakticky vyzkoušeli, jak jsou na tom s uchycováním dětského sezení nejprodávanější vozy posledních deseti let.

Příjemné čtení přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor