Je těžké milovat Evropu

Vážení čtenáři,

pokud se v poslední době u nás mluví o Evropské unii, málokdy to bývá něco milého nebo pochvalného. Je škoda, že už jako samozřejmost přijímáme fakt, že k nám z EU plyne víc peněz, než kolik do ní dáváme. Že díky členství v Unii nejsme národ žijící na okraji, ale patříme ke společenství, které sice trochu zaspalo dobu, ale stále se s ním musí počítat. Ano, je plno pozitivních věcí, které nám EU přinesla.

Na druhou stranu je třeba si přiznat, že je hrozně těžké Unii milovat. A nejde jen o zdrcující neakceschopnost starého kontinentu, která je v posledních měsících, plných z daleka přicházejících uprchlíků a muslimského terorismu, do očí bijící a i v obhájcích spojené Evropy vyvolává pocity studu a ponížení.

Ale pro negativní příklady bruselské moci nemusíme chodit tak daleko a vystačíme si s motorismem, který je našemu časopisu vlastní. Třeba jen emisní skandál, který už tři měsíce hýbe celým automobilovým světem, má svůj základ v nedobré práci evropských zákonodárců a přeplacených úředníků. Odfláknutá norma měření spotřeby a přehnaně tvrdá emisní pravidla porodily Dieselgate. Ale jde i o menší přehmaty. Jak ukazuje hlavní téma tohoto čísla z pera Martina Vaculíka, Evropa dokáže i z tak banální věci, jako je měření tlaku vzduchu v pneumatikách, udělat záležitost, která majitele aut přijde zcela zbytečně na desítky tisíc korun.

Poučné čtení přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor