Lesk a bída autosalonů

Vážení čtenáři,

dlouhá léta se svět automobilů řídil jasně daným kalendářem. Chod všeho určovaly největší světové autosalony, na nichž se odehrávaly velkolepé premiéry. Začínalo se v lednu v Detroitu a přes březnovou Ženevu a dubnovou čínskou výstavu se postupně dospělo až k podzimnímu vrcholu. V sudých letech v Paříži, v lichých ve Frankfurtu. Brzy si asi budeme zvykat na nový řád, či spíše neřád. Autosalony totiž zřejmě již svoji roli splnily. V digitálním světě, v němž není moc času na dlouhé úvahy a osahávání nových věcí, míří do propadliště dějin. Jak jinak si vysvětlit doslova tristní podívanou, kterou nabízí právě probíhající pařížský autosalon. Na dalších 17 stranách najdete vše podstatné, co francouzská výstava předvedla. Pokud vám obsah přijde proti létům předešlým méně nabitý, vězte, že to určitě není zaviněno novináři. Ti jen popsali, co viděli.

Automobilky, svázané nesmyslně tvrdou zelenou legislativou, mají minimální prostor pro inovace. Tvary karoserií jsou dané kvůli aerodynamice a ochraně chodců i posádky, motory zase musejí plnit exhalační limity. Tam moc nového nevymyslíte. Do toho Dieselgate a odklon od nafty. Zdaleka to přitom není jen problém koncernu Volkswagen. A tak se autosalony z přehlídky aut stávají spíše platformou pro předvádění technologických novinek v oblasti konektivity a elektromobility. Zelenou má i příprava vozů, které si vystačí bez řidiče. Pro opravdové milovníky aut dost málo. Letos z velkých automobilek do Paříže vůbec nedorazily Ford, Mazda, Volvo, Ferrari…

Kolik jich bude příště?

A bude vůbec nějaké příště?

Příjemné čtení přeje

Zbyšek Pechr, šéfredaktor