Povinnost, která má smysl
Vážení čtenáři,
neuplyne snad den, aby nám stát nějakým způsobem nezmenšil naši svobodu. A nemusí to být tak brutální věci jako povinnost pustit úředníky do domu (našeho hradu) a nechat je zkoumat, zda spalujeme v kotli ty pravé věci. Přece když to chtějí zjistit, mohou tak učinit i zvenčí a nemusí mě otravovat a narušovat moji domovní svobodu. Proč mám do bytu pouštět lidi, které neznám a ani znát nechci. Svobodu lze ztrácet po malých krůčcích, takže si jich ani nevšimneme. Je to chyba nás všech, že něco podobného dopustíme. Podobně ubývá svobody na silnicích. Všude bonzácké kamery, semafory, prahy, zúžení, falešné i pravé radary, zákazy parkování, přednost pro cyklisty, přednost pro chodce, přednost pro psy, přednost pro králíky, přednost pro červy, přednost pro mikroby… Až je z toho člověku mdlo.
Každá povinnost je automaticky omezením svobody. Jednou z nich je povinné ručení, dříve zvané zákonné pojištění. Za volant nebo řídítka bez něj nesmíte. Má chránit nikoli jen vás, ale hlavně oběti vašich činů. Dřív bylo pojištění jednoduché. Vybírat jste si nemohli, poskytovatel byl jen jeden. O ceně rozhodoval objem motoru. Ve svobodné době už máte možnost volby a nabídka je dnes tak bohatá, že je těžké se v ní vyznat. Který ústav zvolit, co všechno pojistit? Otázek je plno. Na většinu z nich naleznete odpověď v naší tradiční podzimní speciální příloze. Její autor David Šprincl se na poli pojištění pohybuje tak dlouho, že mu neunikne žádná smysluplná novinka. Takže čtěte, počítejte, vybírejte.
Příjemné čtení přeje
Zbyšek Pechr, šéfredaktor
