Tekuté písky vyčuraného ansámblu

Vážení čtenáři!

„V ruině fasád, skrytých za lešení, zakleti v Knize lesů, vod a strání,“ zpívá Karel Kryl v Tekutých píscích, mojí nejoblíbenější desce této české legendy. Na písku si hrál snad každý z nás. My kluci z ČSSR klidně ještě ve dvanácti. Smířeni s tím, že ráno bude naše báječná stavba na maděru.

Žel Česko takhle staví dodnes. A neděje se tak dětmi na pískovištích, ale dospělými v místech, která potřebují dnes a denně desetitisíce lidí. Na silnicích.

Zmíněný Kryl žil roky v Německu a jistě by v „a moll“ vybásnil vtipný rým nad skutečností, proč stavíme dálnice o světelné roky pomaleji než Němci, zato za největší balík v Evropě. „U nás totiž vůbec nejde o to, rychle a za rozumný peníz spojit body A a B, ale o přesné nasměrování toku státních prostředků do předem jasné kapsy,“ říká v hlavním tématu tohoto čísla Vladimír Cajz z Geofyzikálního ústavu.

Však to známe. Vícepráce, drobná přehlédnutí… Zkrátka – jak zpívá Kryl ve zmíněné písni – suma cifer, jež se nepřiznává.

Svět motorů takový být nechce. Při vrtání se v kauze zpackané výstavby dálnic v Česku jsme oslovili všechny strany. Logicky se tak rozjela typická politická přestřelka se slušnými náboji. Včetně nápadu, že úplně nejlepší by bylo Ředitelství silnic a dálnic zrušit.

Jeden výstřel posíláme do diskuse i my: je jím půltucet bodů, jak by se měla připravovat dálnice podle Světa motorů. Najdete je na straně 7.

Nejsmutnější je, že všechno tohle se v Česku děje roky, a nebýt závalu na D8, absurdní divadlo vyčuraného ansáblu jede dál. „Být špatným hercem – nad to v světě není,“ zpívá Kryl v Tekutých píscích. Svět motorů má písek rád, jak dokázal při testu tatrovek koncem minulého roku, africkou reportáží Velké pískoviště před týdnem i teď, kdy nám písek natekl na dálniční začátek i dakarský konec časopisu. Ale hercem chce být jen dobrým. I ve druhém vydání po svých sedmdesátých narozeninách. Vám i nám přeji, ať se mu to daří!

David Šprincl, zástupce šéfredaktora